U plynných planet, které nemají žádný pevný povrch, na němž bychom viděli, jak rychle se planeta otáčí, se při určování délky dne spoléhá na magnetické pole. Magnetická osa totiž bývá více či méně vychýlená od osy rotační, a tak se magnetické pole planety v prostoru kolíbá, což prozradí její skutečnou rotační periodu.
Problém u Saturnu ovšem je, že jeho magnetická osa je téměř totožná s jeho rotační osou. To už samo o sobě je záhadou - podle našich představ o generování magnetických polí v útrobách planet, by takové pole ani nemělo existovat. To je ale otázka pro jiný den. Související záhadu přesné délky Saturnova dne se totiž povedlo rozřešit jiným způsobem.
Již v osmdesátých letech bylo navrženo zaměřit se v této souvislosti na studium Saturnových prstenců. Nehomogenity a vibrace uvnitř Saturnu totiž pochopitelně ovlivňují jeho gravitační pole a prstence kolem Saturnu na tyto změny reagují podobně, jako seismometry na Zemi dokáží měřit zemětřesení. Ještě donedávna jsme však neměli dostatečně detailní snímky Saturnových prstenců, abychom z jejich jemné struktury mohli tyto otisky Saturnových útrob vyčíst.
To se změnilo až díky úžasnému závěru mise družice Cassini. Ta v posledních měsících svého působení u Saturnu v roce 2017 prolétala úzkou mezerou mezi planetou a prstenci, odkud na ně měla parádní výhled. Pečlivou analýzou pořízených snímků se podařilo v prstencích vysledovat vlny způsobené oscilacemi Saturnova gravitačního pole a najít v nich periodicitu, která definitivně odhalila rychlost otáčení Pána prstenců.
Dnes tedy konečně víme, že Saturnův den trvá 10 hodin 33 minuty a 38 sekund.
Prstence v detailech:
Images credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute