Astrokladistika trojanů

Kladistika je obvykle metoda v evoluční biologii klasifikující živé organismy do tzv. stromu života. Proč ale tuto techniku neaplikovat také na kosmická tělesa? Přesně to učinili astronomové v čele s Timothy R. Holtem a sestavili „stromy života“ Jupiterových trojanů. Kromě klasických kolizních rodin tak v populacích trojanů v obou libračních centrech identifikovali celkem 48 klanů asteroidů sdílejících nejspíš společný původ. Rozhodně bude zajímavé prozkoumat, jaké další nuance a souvislosti o hierarchii trojanů a potažmo o historii naší Soustavy může toto členění ještě odhalit... 

 Astrocladistics of the Jovian Trojan Swarms 

Cíloví trojané mise Lucy (#EPSCDPS2019)

V rámci příprav na ambiciózní misi Lucy, která má ve dvacátých a třicátých letech prozkoumat alespoň sedm (!) různých asteroidů především z populace Jupiterových trojanů, probíhá sledování jejích cílů ze Země, abychom o nich předem věděli co nejvíce a mohli tak do detailu naplánovat jednotlivé průlety.

Trojané jsou asteroidy lapené v gravitačně stabilních oblastech před a za Jupiterem na jeho dráze kolem Slunce. Vyskytují se mezi nimi jak planetky podobající se těm z vnějších oblastí Hlavního pásu asteroidů, tak takové, jež by se hodily spíše do vzdálenějšího pásu Kuiperova. Pro utřídění taxonomie a pro ujasnění, jak při pozdějších blízkých průletech přístroje sondy Lucy správně zkalibrovat, se rozhodně budou hodit spektrální měření čtyř jejích cílů získaná pomocí spektrografů na dalekohledech v Chile a na Kanárských ostrovech:
Visible Analysis of NASA Lucy Mission Targets Eurybates, Polymele, Orus and Donaldjohanson

• Asteroid Donaldjohanson jako jediný z Lucyiných cílů obíhá v Hlavním pásu asteroidů. Ačkoli dynamicky spadá do kolizní rodiny Erigone, jeho spektrum se od ostatních „Erigoňáků“ drobně liší a je charakterizován spíše jako spektrální typ Cg.
• Trojan Eurybates se zdá mít poměrně variabilní povrch s různými oblastmi tvořenými různým materiálem či rozdílnou strukturou.
• Naopak trojané Orus a Polymele patrně mají povrch spíše homogenní a jejich spektrální třídy byly potvrzeny jako D respektive P.

---

Kladistika je jeden ze způsobů klasifikace živých organismů. Astronomové však kladistické metody už také párkrát použili, a tak vznikl obor astrokladistika, zde aplikovaný na Jupiterovy trojany:

The use of Multiple large-scale Surveys in Astrocladistics: The Jovian Trojans

Zdá se, že někteří Jupiterovy trojané jsou sdruženi do skupin či dynamických clusterů, které jinými metodami jako kolizní rodiny identifikovány nebyly. O trojanovi Eurybates již bylo známo, že je součástí jediné známé kolizní rodiny mezi trojany, nicméně do jedné z nově naznačených skupin by mohl patřit i další z cílů Lucy: Orus.

@timholtastro on applying genetics models to categorize the Jupiter Trojans and look for families. Starting to see some clusters. Eurybates "clan" includes collisions family plus other similar, including Orus. Both E and O are @NASALucy2Trojan targets #epscdps2019

— Simon Porter (@AscendingNode) September 16, 2019

---

Trojanovi Orus se nyní navíc dostalo poměrně slušné publicity. Začínajícímu projektu občanské vědy eVscope společnosti Unistellar ve spolupráci se SETI institutem se z Ománu poprvé podařilo pozorovat zákryt vzdálené hvězdy (neboli okultaci) Orusem a zpřesnit tak znalost jeho polohy v prostoru a přidat další data k představám o jeho rozměrech.

¤ CentauriDreams: eVscope: Supporting Lucy Mission to Jupiter Trojans

¤ EuroplanetSociety: Citizen science starts to reveal Lucy mission target, Orus

¤ SETIInstitute: Asteroid Orus Occultation Observed for the First Time Ever by eVscope

¤ LivingFuture: Planetka Orus, která je jedním z cílů mise Lucy, byla poprvé pozorována při zákrytu

Zákryt hvězdy (uprostřed) trojanem Orus viděný 7. září z Ománu:

Ve druhé polovině tiskové konference z úterý 17.9. na EPSCDPS2019 hovořil o projektu eVscope a o okultaci Orusem Franck Marchis ze SETI institutu:

---

Několik hvězd postupně zakryl také trojan Leucus, opět jeden z cílů mise Lucy. Obzvláště dvě okultace proběhlé loni s odstupem čtyř dnů od sebe přinesly trochu rozporuplné výsledky. Vypadá to ale, že Leucus má spíše nepravidelný tvar a nemá u sebe žádného významného souputníka:

Size and Shape of Lucy target: (11351) Leucus

@plutoflag on the two November 2018 occultations of the @NASALucy2Trojan target Leucus, four days apart. Got both (I was at both). One looks ellipsoidal, but the other doesn't! At different points in lightcurve, but seems backwards! Not sure what's going on. #epscdps2019

— Simon Porter (@AscendingNode) September 16, 2019

---

Tyto nové poznatky byly probírány během minulého týdne na planetovědní konferenci EPSC-DPS v Ženevě.

Kam zavítají pozemští roboti?

aktualizováno: 2.5.

Půjde-li vše podle plánu, uvidíme ve dvacátých letech prostřednictvím různých průzkumných sond minimálně 17 nových světů vnitřní Sluneční soustavy. Přestože „vše podle plánu“ je v kosmonautice jen zbožné přání, pohleďte na potenciální kandidáty pro brzkou transformaci z tečky na obloze v prozkoumaný svět:

Rok	Objekt	Třída	Skupina	Spektrální typ	Velikost	Sonda
2022	2001 CB21	blízkozemní asteroid	Apollo	S	600 m	DART (NASA)
2022	1994 AW1 (binary)	blízkozemní asteroid	Amor	S	700 m(300 m)	DART (NASA)
2022	Didymos (binary)	blízkozemní asteroid	Apollo/Amor	Xk	780 m(160 m)	DART (NASA)
2022	2001 SN263 (trinary)	blízkozemní asteroid	Amor	Cb	3 km(770 m/430 m)	ASTER (AEB)
2022	1991 VG	blízkozemní asteroid	Apollo	?	9 m	NEA Scout (NASA)
2023	2001 WR1	blízkozemní asteroid	Amor	S	650 m	Hayabusa2 (JAXA)
2023	Kamo'oalewa	kvazisatelit Země	Apollo	?	50 m	AEM (CNSA)
2024	Pallas	protoplaneta Hl. pásu	rodina Pallas	B	512 km	Athena (NASA)
2025	Phaethon	blízkozemní asteroid	Apollo/aktivní	B	6 km	DESTINY+ (JAXA)
2025	Donaldjohanson	asteroid Hl. pásu	rodina Erigone	C	4 km	Lucy (NASA)
2026	Psyche	protoplaneta Hl. pásu	kovové	M	230 km	Psyche (NASA)
2027	Eurybates	Jupiterův trojan	řekové	C	60 km	Lucy (NASA)
2027	Polymele	Jupiterův trojan	řekové	P	20 km	Lucy (NASA)
2028	Leucus	Jupiterův trojan	řekové	D	30 km	Lucy (NASA)
2028	Orus	Jupiterův trojan	řekové	D	50 km	Lucy (NASA)
2032	Elst-Pizzaro	kometa Hl. pásu	aktivní	?	4 km	AEM (CNSA)
2033	Patroclus-Menoetius (binary)	Jupiterův trojan	trojané	P	110 km(100 km)	Lucy (NASA)

2001 CB₂₁ je blízkozemní asteroid, který původně měla minout sonda DART na cestě k jejímu hlavnímu cíli. Plány se však s upřesněním data startu musely upravit, a tak se momentálně počítá s průletem kolem binárního asteroidu 1994 AW₁. Jedná se o první blízkozemní asteroid u nějž byl objeven měsíc. Na asteroidu by se měla kalibrovat navigační kamera sondy, takže nějakých snímků se snad dočkáme. Hlavním cílem sondy DART je ale binární blízkozemní planetka Didymos vzácného spektrálního typu Xk.  DART bude během přibližování dvojplanetku fotit svou navigační kamerou a pak narazí do Didymova měsíčku „Didymoon“. Před tím se ale od sondy oddělí italský cubesat LICIA, který by nám mohl poslat pěkné záběry samotného nárazu i obou složek dvojplanetky Didymos-Didymoon.

  

2001 SN₂₆₃ je trojitý systém neboli asteroid se dvěma měsíčky. Navštívit a obíhat ho má již dlouho připravovaná brazilská mise ASTER. Snad konečně obstojí několikrát odložené datum startu momentálně stanovené na rok 2021.
◄ Zde zatím máme k dispozici radarové snímky trojplanetky 2001 SN₂₆₃ (credit: Michael Nolan / Arecibo Observatory).

1991 VG je nejmenší objekt vybraný jako cíl blízkého průzkumu. Proletět kolem něj má sluneční plachetnice NEA Scout. Ta ale měla spolu s dalšími cubesaty startovat jako sekundární náklad mise EM-1 na SLS. Jelikož Exploration Mission-1 možná nakonec poletí na jiné raketě, není jisté, jestli pro cubesaty zbude místo. Rozhodně by ale bylo zajímavé podívat se, jak vypadá zástupce nejpočetnější velikostní kategorie blízkozemních asteroidů. ▼

Další blízkozemní planetku by mohla po doručení vzorků z Ryugu navštívit Hayabusa2. Existují totiž plány z roku 2017 na prodloužení mise k asteroidu 2001 WR₁. Elizabeth Tasker však na jednom webináři tvrdila, že Hayabusa2 po splnění základní mise už nikam dál nepoletí. Tak uvidíme...

Zajímavým cílem taktéž v blízkozemním regionu je teprve nedávno objevený asteroid Kamo'oalewa, jenž zdánlivě obíhá naší planetu - je takzvaným kvazisatelitem Země. Čína nyní vyzvala světové kosmické agentury, aby se připojily k její misi dopravit vzorky z kvazisatelitu Kamo'oalewa na Zemi. Sonda by po jejich doručení pokračovala do Hlavního pásu planetek, kde by zakotvila u aktivního asteroidu, nebo chcete-li, komety Hlavního pásu 133P/Elst-Pizzaro. Tento plán se dost liší od předchozích vizí, které počítaly s návštěvou asteroidu Apophis, pak s průletem u druhého asteroidu a nakonec s přistáním na třetím. Není jasné, jestli nová mise Kamo'oalewa-Elst-Pizzaro starší plány nahradila, nebo jestli jsou pořád ve hře mise obě.

Na schválení momentálně čeká návrh k návštěvě protoplanety Pallas. Podívat se na ní zblízka by mohla malá průletová sonda Athena, která by si přisedla na raketu k již sestavované sondě Psyche, jež také zamíří do Hlavního pásu, ale poletí pomaleji, jelikož hodlá u své stejnojmenné planetky Psyche zakotvit na oběžné dráze a zkoumat ji dlouhodobě. Psyche je největší kovový asteroid, pravděpodobně jde o obnažené jádro protoplanety. Pallas je největší neprozkoumaný svět uvnitř oběžné dráhy Neptunu a jeden ze dvou dosud nenavštívených asteroidů přesahujících svým rozměrem 500 km.
◄ Na obrázku je srovnání planetek Psyche a Pallas na snímcích pořízených adaptivní optikou ze Země (credit: ESO / VLT / SPHERE / ZIMPOL).

Neméně zajímavým cílem je aktivní asteroid Phaethon. ►
Řadí se mezi blízkozemní asteroidy a někdy je nazývaný kamennou kometou. Jeho povrch musí být slušně připečený, protože se přibližuje ke Slunci více, než jakýkoli jiný pojmenovaný asteroid, přičemž za sebou trousí zrnka prachu, která pozorujeme na naší obloze jako meteorický roj Geminidy. K Phaethonu má zamířit japonská sonda DESTINY+, která kolem něj proletí v přiměřené vzdálenosti, zatímco spolucestující cubesat se vydá na nebezpečný průlet v těsné blízkosti. Bude vhodné porovnat, jak se mechanismus uvolňování materiálu z Phaethonu liší od procesů u výše zmíněného aktivního asteroidu Elst-Pizzaro, který přetrvává v relativním chladu Hlavního pásu.

Druhá polovina dvacátých let bude pokrytá zejména nadílkou světů, které prozkoumá americká sonda Lucy. Ta proletí Hlavním pásem asteroidů a oběma hejny Jupiterových trojanů, kde postupně navštíví sedm různých objektů. Mezi nimi tělesa jako třeba extrémně pomalý rotátor Leucus nebo binární planetku Patroclus-Menoetius se dvěma stokilometrovými vzájemně se obíhajícími složkami. Podrobnější rozbor cílů mise Lucy si někdy příště zaslouží vlastní článek.

Nově spatřené světy se budou postupně objevovat na stránce: Recently uncovered celestial bodies

Další čtení:

 - O průzkumných misích k blízkozemním asteroidům: Planetky v kurzu #1 - Blízkozemní objekty

 - O kvazisatelitu Kamo'oalewa: Havajská jména pro dva koorbitální asteroidy

 - O focení asteroidů ze Země: S adaptivní optikou na prohlídku asteroidů

 - O snímcích Pallas: VLT mapuje asteroidy

 - O Phaethonu: Phaethon radarem

Kterak Menoetius zastínil většího bratra

Nedávno jsem psal o probíhajících vzájemných zákrytech binárního Jupiterova trojana Patroclus-Menoetius, kdy se z pohledu od Země obě tělesa střídavě zakrývají či zastiňují.

Zde máme první výsledky pozorování. Studie Iana Wonga a Mikea Browna se zaměřuje na jednu konkrétní událost z dubna 2018, kdy Menoetiův stín zakryl Patroclův povrch. Astronomové přechod stínu zaznamenali Haleovým dalekohledem na observatoři Palomar ve čtyřech spektrálních pásmech. Získané světelné křivky ukazují pokles Patroclova jasu během tohoto částečného zatmění. Z analýzy tvaru křivek vyplývá, že (alespoň na tehdy přivrácené polokouli) Patroclus nevykazuje žádné výrazné albedové variace ani vyčnívající topografické útvary. Jeho povrch se tak zdá být poměrně homogenní a geologicky mrtvý.

Hvězdné i vzájemné zákryty Jupiterových trojanů

Multiband photometry of a Patroclus-Menoetius mutual event: Constraints on surface heterogeneity

Hvězdné i vzájemné zákryty Jupiterových trojanů

Trojan (11351) Leucus, jeden z cílů připravované mise Lucy, byl nedávno zmiňován v souvislosti s jeho extrémně dlouhou rotační periodou. Zde přidávám i výpis pozorování hvězdných zákrytů tímto trojanem. Zejména 18. listopadu 2018 se podařilo zaznamenat přechod Leucuse před vzdálenou hvězdou z devíti stanovišť s rozestupy po čtyřech kilometrech. Pozorovaný tvar Leucusova stínu připomíná čtyřicetikilometrový kešu oříšek. Zblízka si jej budeme moci prohlédnout v roce 2028, až kolem bude prolétat sonda Lucy.

Zákryty trochu jiného druhu momentálně předvádí hlavní cíl sondy Lucy - binární trojan (617) Patroclus-Menoetius. Od konce roku 2017 až do poloviny roku letošního probíhá období vzájemných zákrytů obou složek této dvojplanetky. Takové zákryty pomohou upřesnit jejich vzájemnou orbitu a potažmo společnou hmotnost. Navíc také mohou něco prozradit o vlastnostech a vzhledu povrchu obou těles. Například v případě Pluta a Charonu nám jejich vzájemné zákryty poskytly základní hrubé mapy jejich povrchů, což umožnilo naplánovat průlet sondy New Horizons tak, aby pořídila snímky s vysokým rozlišením nejsvětlejší oblasti Pluta (jak dnes již víme, slavné Tombaugh regio ve tvaru srdce, na němž se rozkládá ledovcová planina Sputnik). Patroclus a Menoetius jsou ovšem mnohonásobně menší tělesa - oba měří jen lehce přes 100 km a obíhají se navzájem ve vzdálenosti asi 680 km. Uvidíme, co nám o sobě svojí hrou na schovávanou prozradí. K blízkému průzkumu sondou Lucy dojde až při jejím průletu v roce 2033.

Pozornosti se ovšem dostává i dalším trojanům nesouvisejícím s misí Lucy. Hubbleův kosmický dalekohled se podíval na šest trojanů včetně dvou největších představitelů této populace - trojanů (624) Hektor a (911) Agamemnon a změřil jejich ultrafialová spektra. Ta, stejně jako spektra v jiných vlnových délkách, nevykazují žádné výrazné absorpce, které by poukazovaly na konkrétní sloučeniny na povrchu. I v UV oblasti se ale dají rozlišit dvě rozdílné populace trojanů (tzv. „červení“ a „méně červení“ trojané).

The Upcoming Mutual Event Season fort he Patroclus – Menoetius Trojan Binary
Hubble Ultraviolet Spectroscopy of Jupiter Trojans

...nedávno byla řeč i o možných trojanech planety Země nebo o hypotetických Venušiných trojanech.

Existuje populace blízkozemních trojanů?

Jako trojany označujeme malé planetky pohybující se v gravitačně stabilních libračních centrech L4 a L5 soustavy dvou hmotnějších těles. Početné rodiny trojanů mají zejména planety Jupiter a Neptun. Několik trojanů jsme ale objevili i u Marsu a dokonce také dva ze Saturnových měsíců mají své menší trojanské koorbitální satelity. U Země jsme doposud objevili trojana jediného. Tento zhruba 300 metrový asteroid 2010 TK₇ sice momentálně osciluje kolem bodu L4, ale jeho dráha je dlouhodobě nestabilní, takže se nejedná o původního zemského trojana.

    Schéma rotující soustavy dvou těles (například Slunce-Země) s pěti libračními centry.
    Menší tělesa setrvávající poblíž bodů L4 a L5 předcházejí a následují planetu na její oběžné dráze o ±60°:

Kolik blízkozemních trojanů se zatím našim zrakům skrývá? Předchozí prohlídky oblohy vyloučily poblíž zemských libračních center přítomnost asteroidů kilometrových velikostí. Nedávno dokonce dvě prospektorské sondy Hayabusa2 a OSIRIS-Rex skenovaly oblasti L5 respektive L4, když prolétaly kolem cestou ke svým cílovým asteroidům Ryugu a Bennu. Ani jedna sonda však žádné trojany neobjevila.

Studie dlouhodobé orbitální stability případných zemských trojanů se přiklání k tomu, že ačkoli nějaké stabilní zóny zejména pro dráhy s malým sklonem by se našly, je existence primordiálních trojanů přežívajících v libračních centrech od dob vzniku naší planety spíše nepravděpodobná.
Zato čerstvá studie vyzývající k pátrání po zemských trojanech  je poněkud optimističtější. Její autorka Renu Malhotra také vychází z výše zmíněných limitů určených přehlídkami oblohy a sondami Hayabusa2 a OSIRIS-REx a tvrdí, že v zemských libračních centrech se stále mohou nacházet stovky trojanů o velikostech pár set metrů (a mnohem víc menších). Taková populace by navíc vysvětlovala pozorovaný vyšší počet kráterů na vedoucí („návětrné“) polokouli Měsíce, než kolik se dá přisoudit standardním blízkozemním asteroidům.

Orbital Stability of Earth Trojans

The Case for a Deep Search for Earth’s Trojan Asteroids

Světelné křivky trojanů Leucus a Polymele

V říjnu roku 2021 má odstartovat ambiciózní mise Lucy, která postupně navštíví minimálně sedm různých těles Sluneční soustavy. Většina z nich jsou Jupiterovy trojané, neboli asteroidy o 60° předcházející respektive následující Jupiter v jeho libračních centrech L4 a L5.

Z pozorování světelných křivek dvou cílových trojanů Leucus a Polymele z roku 2016 vycházejí následující výsledky:

Leucus má extrémně dlouhou rotační periodu ±445,7 hodiny (tedy více než 18,5 dne!) a sklon jeho rotační osy je pravděpodobně nízký. Existuje možnost, že se jedná o binární objekt, ale z dostupných pozorování se to potvrdit nedá. Jeho albedo vychází na 4,7 %.

Polymele rotuje s obvyklejší periodou ±5,8 hodiny, ale její světelná křivka se mění jen nepatrně, takže jde buď o téměř sférický objekt nebo byla v době pozorování zrovna orientovaná rotačním pólem k Zemi. Polymele odráží asi 7,3 % světla.

Light Curves of Lucy Targets: Leucus and Polymele

Where’s Lucy Going? Studying Asteroid Mission Targets

Planetky v kurzu #3 - Trojané zdálky

   Malé planety neboli planetky, někdy nazývané také asteroidy, tvoří zdaleka nejpočetnější skupinu těles ve Sluneční soustavě. Od malých kamínků až po stakilometrové balvany jsou rozesety skoro po všech oblastech našeho systému. Jejich různé velikosti, odlišná složení i okolní podmínky vytváří téměř nekonečnou rozmanitost malých světů. Není proto divu, že se je snažíme zkoumat všemi dostupnými prostředky...

Planetky v kurzu #1 - Blízkozemní objekty | Planetky v kurzu #2 - Kuiperův pás

   Jako trojany označujeme objekty lapené v libračních centrech L4 a L5 dvou vzájemně se obíhajících větších těles. Vyrovnání gravitačního působení v těchto bodech zajišťuje dynamicky stabilní oblasti 60° před sekundárním tělesem a 60° za ním. Zejména v případě dvojice Slunce-Jupiter jsou tyto oblasti obývány bohatou populací planetek.

Jupiter's Trojans - Sextiles to Jupiter

   Největším mezi trojany je planetka (624) Hektor, což je Jupiterův trojan nacházející se v bodě L4. To nejlepší, co k Hektorovi máme, jsou snímky z Hubbleova kosmického teleskopu, podle kterých to vypadá, že by mohlo jít o kontaktní binární těleso. Ve své velikostní kategorii je Hektor jedním z nejvíce protažených těles, jelikož jeho delší osa měří zhruba 370 km a ta kratší jen 200 km. Hektor má navíc ještě zhruba dvanáctikilometrový měsíček pojmenovaný Skamandrios. Ten byl potvrzen Keckovým dalekohledem.

Imaging Observations of Asteroids with Hubble Space Telescope | The Puzzling Mutual Orbit of the Binary Trojan Asteroid (624) Hektor

Souhrn známých parametrů a vědeckých prací o systému Hektor-Skamandrios

Twitter - Franck Marchis‏ (@AllPlanets)

   Čeští astronomové navíc identifikovali skupinu několika menších trojanů, kteří s Hektorem tvoří kolizní rodinu. Ta mohla vzniknout spolu s měsíčkem Skamandriem při nějakém impaktu, který z původního tělesa urazil několik menších. Rodina je to neobvyklá, jelikož je zcela unikátní, aby mateřské těleso kolizní rodiny vykazovalo spektrální typ D, což je právě Hektorův případ.

   Přímo k Hektorovi se zatím žádná vesmírná sonda nechystá, a tak zůstáváme odkázáni na teleskopický průzkum. Nedávno byly publikovány výsledky podrobné spektrální analýzy Hektora ve viditelné a blízké infračervené oblasti, přičemž astronomové pomocí dalekohledu TNG (La Palma, Španělsko) rovnou proměřili i druhého největšího Jupiterova trojana jménem (911) Agamemnon pohybujícího se taktéž v bodě L4. Oba největší trojané jsou spektrálního typu D a povrch ani jednoho z nich nevykazuje známky přítomnosti vodního ledu ani nebyla pozorována žádná koma ani jiná kometární aktivita. Podrobnosti naleznete v publikaci Rotationally-resolved spectroscopy of Jupiter Trojans (624) Hektor and (911) Agamemnon.

   Když Agamemnon v roce 2012 na své cestě oblohou přecházel před vzdálenou hvězdou, astronomové v severovýchodní Americe zaznamenali i krátký sekundární zákryt, což by znamenalo, že i Agamemnon má svůj vlastní asi pětikilometrový měsíček. Výsledky pozorování rozebírá studie Occultation Evidence for a Satellite of the Trojan Asteroid (911) Agamemnon a průběh zákrytu je krásně vidět na následujícím videu:

   Ani Agamemnon zatím neočekává návštěvu ze Země, a tak se stejně jako u Hektora musíme spokojit jen s rozmazanými teleskopickými snímky. Následující sekvenci pořídila adaptivní optikou observatoř VLT. Černý kroužek označuje předpokládanou orbitu výše zmiňovaného měsíčku, na nějž však rozlišovací schopnosti VLT nestačí. Dokonce ani samotný Agamemnon měřící necelých 170 km není pořádně rozlišen.

VLT / NACO

   Na závěr ještě zmíním, že bohatou populaci relativně velkých trojanů na své dráze hostí také planeta Neptun. Vzhledem ke značné vzdálenosti je však poznání o Neptunových trojanech dosti skromné. Astronom David Jewitt však nedávno publikoval studii The Trojan Color Conundrum zabývající se barvami trojanů. Zdá se že navzdory odlišné vzdálenosti od Slunce a celkově různému prostředí jsou si Jupiterovi a Neptunovi trojané barevně dosti podobní, zatímco se liší od populací ostatních malých těles. To naznačuje buď jejich stejný původ nebo to, že obě skupiny prošly nějakým podobným procesem, který takto shodně změnil jejich barvy.

Jewitt (2017) / Dandy et al. (2003)

Neptunovi ani největší Jupiterovi trojané se blízkého průzkumu sice zatím nedočkají, nicméně plány na mise do Jupiterových libračních center existují! Na průzkum několika trojanů se můžeme těšit na přelomu dvacátých a třicátých let. Kteří to budou konkrétně, to si povíme v některém z dalších dílů seriálu Planetky v kurzu...

Oči mozku napoví...

Osm planet ve skutečném poměru velikostí.

Sklon rotačních os. Čím větší, tím extrėmnější střídání ročních období planeta zažívá. Je-li větší než 90˚, planeta jakoby rotuje pozpátku.

Trojrozměrný pohled na Soustavu. Oběžné dráhy kamenných planet jsou ty malinké modré kroužky kolem středu. Obklopuje je pás asteroidů. Následují modré kružnice - dráhy plynných planet, obklopené Kuiperovým pásem a trpasličími planetami. Ta žlutá skoro-přímka je trasa sondy New Horizons, která letí na setkání s Plutem, jehož dráha je ona bílá elipsa trochu šikmo od ostatních.

Takovýmto úžasným způsobem Jupiter udržuje dráhy asteroidů. Růžové skupině se říká Hildy a zeleným Trojani.


Pokud byste chtěli vědět, jaká je aktuální vzájemná poloha planet, stačí navštívit ThePlanetsToday.com.