Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi
Zobrazují se příspěvky se štítkemCassini. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCassini. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. března 2019

Titan (#LPSC2019)

Svět z ledu tvrdého jako kámen, který omývají deště kapalného metanu, kde v husté atmosféře vanoucí větry posouvají duny organického sněhu a kde ze sopek možná na zmrzlý povrch vytéká horká voda.. To je největší Saturnův měsíc Titan a o něm pár střípků z právě probíhající planetární konference:
  • Na severním pólu Titanu bylo analyzováno 67 uhlovodíkových jezer, jejichž různé tvary se dají rozdělit do čtyř skupin poukazujících na čtyři různé mechanismy jejich vzniku.
  • Odlesky slunečního světla od uhlovodíkových jezer na Titanu ukazují, že jejich hladiny jsou většinou klidné, nicméně na největším Titanově jezeře Kraken Mare sonda Cassini detekovala  i nějaké ty vlny.
  • Tyto vlny mají výšku 1-2 cm a mohou být způsobeny různými vlivy - poryvy větru, slapovými proudy či geotermální aktivitou.
  • Kraken Mare má hloubku přes 80 metrů; jeho záliv Moray Sinus je mělčí a obsahuje 3× více etanu než vedle se rozkládající Ligeia Mare.
  • Titan má při povrchu průměrnou teplotu mezi 90 až 100 K, což umožňuje jednoduchým karbohydrátům přecházet mezi skupenstvími podobně jako voda na Zemi. Konkrétní podmínky namrzání metan-etanového deště ovlivňuje v něm rozpuštěný atmosférický dusík.
  • Laboratorní experimenty naznačují, že kapaliny v Titanových jezerech se mohou za správných podmínek oddělovat, přičemž dusíkem nasycená kapalina klesá dolů, zatímco na metan bohatá vrstva zůstává nahoře.
  • Planetární vědci také mimo jiné zkoumají dvousložkové krystalické sloučeniny, které by na Titanu zastupovaly roli pozemských minerálů.




Images credit: NASA / JPL-Caltech / Space Science Institute

neděle 17. února 2019

Jak hluboko sahá Saturnovo atmosférické proudění?

Z analýzy gravitačního pole Saturnu měřeného během velkého finále mise sondy Cassini vyplývá, že viditelné struktury svrchní Saturnovy atmosféry pravděpodobně sahají do hloubky 8 800 km. Zajímavé je porovnat toto číslo s hodnotou zjištěnou sondou Juno u Jupiteru - tam pronikají atmosférické pásy asi jen 3 000 km hluboko.

úterý 22. ledna 2019

Známe konečně délku Saturnova dne?

U plynných planet, které nemají žádný pevný povrch, na němž bychom viděli, jak rychle se planeta otáčí, se při určování délky dne spoléhá na magnetické pole. Magnetická osa totiž bývá více či méně vychýlená od osy rotační, a tak se magnetické pole planety v prostoru kolíbá, což prozradí její skutečnou rotační periodu.


Problém u Saturnu ovšem je, že jeho magnetická osa je téměř totožná s jeho rotační osou. To už samo o sobě je záhadou - podle našich představ o generování magnetických polí v útrobách planet, by takové pole ani nemělo existovat. To je ale otázka pro jiný den. Související záhadu přesné délky Saturnova dne se totiž povedlo rozřešit jiným způsobem.

Již v osmdesátých letech bylo navrženo zaměřit se v této souvislosti na studium Saturnových prstenců. Nehomogenity a vibrace uvnitř Saturnu totiž pochopitelně ovlivňují jeho gravitační pole a prstence kolem Saturnu na tyto změny reagují podobně, jako seismometry na Zemi dokáží měřit zemětřesení. Ještě donedávna jsme však neměli dostatečně detailní snímky Saturnových prstenců, abychom z jejich jemné struktury mohli tyto otisky Saturnových útrob vyčíst.

To se změnilo až díky úžasnému závěru mise družice Cassini. Ta v posledních měsících svého působení u Saturnu v roce 2017 prolétala úzkou mezerou mezi planetou a prstenci, odkud na ně měla parádní výhled. Pečlivou analýzou pořízených snímků se podařilo v prstencích vysledovat vlny způsobené oscilacemi Saturnova gravitačního pole a najít v nich periodicitu, která definitivně odhalila rychlost otáčení Pána prstenců.

Dnes tedy konečně víme, že Saturnův den trvá 10 hodin 33 minuty a 38 sekund.

Prstence v detailech:
  

Images credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

neděle 13. ledna 2019

Perijovy 16 & 17 - Jupiter, Rudá skvrna a Galileovské měsíce

Šestnácté a sedmnácté přiblížení družice Juno k Jupiteru nastalo 29. října respektive 21. prosince 2018.

Krásné sekvence z jednotlivých snímků pořízených při šestnáctém průletu vytvořili Seán Doran a Gerald Eichstädt:
 

Juno má za sebou polovinu z 34 plánovaných nízkých průletů. Sonda nyní pokryla všechny zeměpisné délky okolo Jupiteru a v druhé polovině své mise toto pokrytí zahustí při odlišné geometrii průletů.

Kamera Junocam už dvojnásobně překročila očekávanou životnost a stále nejeví žádné známky radiačního poškození. Galerie nádherných snímků zpracovaných Seánem Doranem najdete na jeho Flickru: Perijovum 16 | Perijovum 17. Mnoho dalších snímků zpracovaných různými autory pak můžete prohlížet v oficiální galerii Junocam nebo v příslušných vláknech fóra UnmannedSpaceflight: PJ16 | PJ17.

Velká rudá skvrna zachycená při sedmnáctém průletu:

Neočekávaná vědecká data o polárních zářích na Jupiteru (obr.1), blescích v jeho atmosféře (obr.2), nevýrazném prachovém prstenci kolem planety (obr.3) a dokonce o sopečných erupcích na měsíci Io (obr.4) poskytuje SRU kamera, což byl původně jen star-tracker neboli sledovač hvězd pro určení orientace sondy v prostoru!

 
     
    Credit: NASA / JPL-Caltech / SwRI

Na vulkanicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě, měsíc Io, se během sedmnáctého perijovu zaměřily kromě SRU star-trackeru a kamery Junocam také infračervený snímač JIRAM a ultrafialový spektrograf UVS: Juno mission captures images of volcanic plumes on Jupiter’s moon Io
Nejvíce dat o tomto vroucím měsíci nám před sedmnácti lety poskytla sonda Galileo, toho času obíhající kolem Jupiteru. Od té doby tuto sopečnou enklávu sledujeme výkonnými pozemními teleskopy a v posledních letech významně přispívá právě již zmíněná infračervená kamera JIRAM na palubě sondy Juno: Looking at Io's Volcanoes Since Galileo

V dávné minulosti byl pravděpodobně alespoň tektonicky aktivní i největší měsíc Jupiteru (i celé Sluneční soustavy) - Ganymed. Tektonické zlomy na jeho povrchu se podařilo identifikovat ve starých datech ze sondy Galileo: Jupiter’s Icy Moon Ganymede Has Tectonic Faults Much Like Earth | Even Ganymede is Showing Tectonic Activity

Velkým tématem jsou také dosud ne zcela jednoznačně potvrzené vodní gejzíry možná tryskající skrz ledovou krustu měsíce Europa. Jejich přítomnost se hledá opět v archivních datech sondy Galileo: A search for signatures of Europa’s atmosphere and plumes in Galileo charged particle data
Nejčerstvější náznaky gejzírů pocházející z Hubbleova kosmického teleskopu se astronomové snaží potvrdit pomocí létající observatoře SOFIA: A Search for Water Vapor Plumes on Europa using SOFIA

Hlavním úkolem současné družice Juno je však posvítit si na vnitřní strukturu planety Jupiter. Dosavadní poznatky na toto téma při porovnání se strukturou Saturnu, který do roku 2017 zkoumala sonda Cassini, rozebírá tato studie: The Interiors of Jupiter and Saturn

    Credit: Ravit Helled, University of Zurich

středa 3. ledna 2018

Saturn v pestrých odstínech

Kevin M. Gill si pohrál s archivními daty družice Cassini a výsledkem jsou následující sytě barevné pohledy na struktury v Saturnově atmosféře.

Snímky byly zachyceny v blízké-infračervené oblasti spektra (použité filtry CB2 a MT2). První je z května 2008 a jsou na něm vidět různorodé vzdušné víry okolo 70° severní šířky. Druhý snímek z dubna 2007 pak v detailu zachycuje 65° severní šířky, kde oblast se vzdušnými víry přechází v tryskové proudění.


Kevin krásně zpracoval i širokoúhlý pohled na hexagonální jet-stream obepínající Saturnův severní pól (vlevo) jakož i detailní pohled přímo na severní polární vortex (vpravo) s rozlišením 2,4 km na pixel. Oba zdrojové snímky jsou z listopadu 2012 taktéž v blízké-infračervené oblasti.


Images credit: NASA / JPL-Caltech / SSI / Kevin M. Gill

čtvrtek 21. září 2017

Skeče z EPSC2017 (VII)

Prostřednictvím skečů J. T. Keana z předposledního dne letošního Evropského planetárního kongresu se vydáme hlavně do Saturnova systému, kde můžeme žasnout nad divy tamních světů. 

Cestou nejprve nahlédneme na principy rozpadání blízkozemních asteroidů, ...


...a pak už si můžeme prohlédnout různé typy mraků v atmosféře Titanu, ...



...jakož i rozmanité druhy terénu na Titanově povrchu.



Podíváme se také ledovou jizvu, která dokola obepíná skoro polovinu Titanu ...



...a na závěr prozkoumáme, jak výtrysky z Enceladu zpětně obarvují jeho povrch.

Cassini Grand Finale (EPSC2017)

Dnešní ráno je na Evropském planetárním kongresu věnováno mimo jiné slavnému, vědou napěchovanému závěru mise Cassini.



Image credit: NASA/JPL-Caltech/SpaceScienceInstitute


Saturnova vnitřní struktura se zdá být mnohem podivnější než Jupiterova. Interpretovat poslední gravitační měření od Cassini bude ještě náročný oříšek.

Vědci se snaží změřit odklon Saturnovy magnetické osy od té rotační, což umožní konečně přesně změřit periodu vnitřní rotace planety, a tedy délku Saturnova dne. Zatím víme, že nepatrný sklon bude menší než 0.06°. Získaná měření  magnetosféry do posledních okamžiků sondy by mohla tuto hodnotu ještě upřesnit. Analýza dat probíhá, buďme trpěliví.

A jedno z mnoha videí ukazující divy Saturnova systému:

pátek 15. září 2017

Cassini splynula se Saturnem

Sonda Cassini dnes kolem půl druhé zanikla v atmosféře Saturnu jako jasný meteor. Její poslední signály doputovaly na Zemi o hodinu a půl později. Mise Cassini tímto sice končí, ale nashromážděná data se budou ještě dlouho zpracovávat a na nich založené vědecké práce se budou objevovat patrně po několik desetiletí.


Images credit: NASA/JPL-Caltech



Poslední pořízené snímky:


 

  


Images credit: NASA/JPL-Caltech/SpaceScienceInstitute

čtvrtek 14. září 2017

Sbohem Cassini

Cassini právě pořizuje své definitivně poslední snímky. Do jejího zániku zbývá už jen několik hodin. Ztráta signálu se očekává zítra před druhou odpolední.

Trocha symboliky: Dnes je tomu přesně 305 let, co zemřel astronom na jehož počest byla družice Cassini pojmenovaná: Giovanni Domenico Cassini.


Souhrn smutečních článků:






Záznam včerejší tiskové konference



Záznam dnešní tiskovky:

středa 13. září 2017

Snové zákruty Saturnovy

Pohleďte na víření Saturnské atmosféry.
Rozhraní světla a stínu odhaluje vertikální strukturu mračen.
Snímek byl pořízen 31. srpna 2017 s R-G-B filtry. Rozlišení je 6 km/pixel.


Image credit: NASA/JPL-Caltech/SpaceScienceInstitute

pondělí 11. září 2017

Finální postrčení od Titanu

Dnes dochází na dlouhé roky k poslední interakci funkčního lidského výtvoru se vzdáleným měsícem zahaleným v husté atmosféře. Saturnův svěřenec Titan naposledy svou přitažlivostí ovlivnil dráhu kolem poletující Cassini a definitivně ji tak nasměroval do Saturnových oblak, v nichž sonda zanikne již tento pátek.

NASA / JPL-Caltech / SpaceScienceInstitute

Saturn v IMAXu!

Chystá se projekt In Saturn's Rings. Vpravdě kosmický průlet nejen Saturnovým systémem ve formátu IMAX.

Premiéra 4.května 2018


Credit: Cassini Imaging Team / ISS / JPL / ESA / NASA / S. Van Vuuren et al.


Cassini plní média

Družice Cassini se pohybuje vesmírem 20 let. V pátek svou veleúspěšnou misi zakončí splynutím se Saturnem. Internet i další média budou v průběhu týdne překypovat články a souhrny o této báječné sondě, která nám dala nahlédnout do fantastické pokladnice Saturnova systému.

NASA / JPL-Caltech

America Space:
Earth Sky:

Puls Kosmosu:
Europlanet:

Planetary Society:

sobota 9. září 2017

Poslední týden Cassini

Již v pátek 15. září zanikne družice Cassini v atmosféře Saturnu. Koncem srpna se tak tato úspěšná kosmická sonda naposledy ohlédla na gejzíry tryskající z jižního pólu mesíce Enceladus, které sama na počátku své mise v Saturnově systému objevila. Vychutnejme si poslední pohledy na tento jedinečný fenomén. Vždyť pouze čtyři tělesa ve Sluneční soustavě projevují takto výmluvnou geologickou aktivitu.

 

Spektakulárních pohledů na prstence planety si užijeme až do samého závěru mise a i dlouho poté, jelikož nashromážděných dat je tolik, že se budou zpracovávat ještě mnoho let. Například poskládání obrázků s různými barevnými filtry poskytne pestrou přehlídku odstínů a zvýrazní jemné struktury Saturnových prstenců.


Images credit: NASA/JPL-Caltech/SpaceScienceInstitute

pátek 1. září 2017

Čas Cassini se krátí

Družice Cassini strávila ve vesmíru bez mála dvě dekády. Nejdříve byla sedm let na cestě a pak od roku 2004 obíhala Saturn. Nyní jí témeř došlo palivo, a tak 15. září v atmosféře Saturnu plánovaně zanikne. Hrdě z posledních sil nám však stále posílá jeden fascinující pohled za druhým, když co týden jako uchem jehly prolétá mezi prstenci a vrcholky Saturnových oblaků.


Zajímavost: Družice Cassini je velká jako menší autobus, a tak v Saturnově atmosféře zanikne jako velmi jasný meteor. Událost by mohla být viditelná dokonce i od Země, a proto byl na Hubbleově kosmickém teleskopu vyhrazen pozorovací čas, abychom zkusili zachytit i ten skutečně poslední záblesk od Cassini.

Images credit: NASA/JPL-Caltech/SpaceScienceInstitute | MaximKakitsev