Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi
Zobrazují se příspěvky se štítkemSubaru. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSubaru. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 8. října 2019

Dvacet přírůstků k Saturnově rodince

Saturn se se svými 82 známými satelity dostává do vedení žebříčku nejoměsícovanějších planet.
Dvacet nejnovějších kousků do výčtu Saturnovy sbírky měsíců přihodil tým známého astronoma Scotta S. Shepparda, když je objevili na snímcích z dalekohledu Subaru a zaznamenali jejich kronocentrické oběžné dráhy. Jedná se o tělesa o velikostech několika málo kilometrů a podle orbitálních parametrů se dají roztřídit do tří již dříve známých skupin vnějších Saturnových měsíců: Gallic (1), Inuit (2) a Norse (17). Veřejnost může pro nově objevené měsíčky navrhovat jména mýtických obrů z příběhů těchto tří kultur (Galská, Inuitská a Nordická).

     credit: Carnegie Institution for Science | NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute | Paolo Sartorio/Shutterstock

     
     
¤ CarnegieInstitutionForScience: Help Name 20 Newly Discovered Moons of Saturn!

pátek 1. března 2019

Farout & FarFarOut

...aneb nejvzdálenější známé planetky:

  2018 VG18 přezdívaná Farout
Farout je první planetkou objevenou více než 100× dále od Slunce než Země. Loni v listopadu ji objevil Scott Sheppard se svým týmem pomocí osmimetrového dalekohledu Subaru na Havaji. Konkrétně se Farout nachází asi 125 AU daleko a z pomyslného trůnu nejvzdálenějšího pozorovaného objektu tak sesadila (trpasličí) planetu Eris, která je momentálně ve vzdálenosti 96 AU. Jelikož se jedná o teprve nedávný objev, nejsou ještě spolehlivě známy orbitální ani fyzikální parametry planetky, ale zdá se, že její velikost bude v řádu několika stovek kilometrů a v nejbližším bodě své dráhy se možná dostává až k orbitě Uranu tedy jen nějakých 20 AU od Slunce.



     


  planetka přezdívaná FarFarOut
Scott Sheppard koncem letošního února sám sobě ukradl rekord v nejvzdálenější pozorované planetce, když si na snímcích z dalekohledu Subaru všiml dalšího pomalu se pohybujícího bodu. Podle jeho odhadů se jedná o těleso vzdálené zhruba 140 AU, čímž ještě o něco překonává výše probíranou planetku Farout. Objev je to skutečně velmi čerstvý, a tak zatím nejsou známy žádné další informace ani to, jestli po přesnější analýze rekordní vzdálenost této nové planetky obstojí. FarFarOut ještě ani nedostala katalogové označení. Podle data objevu to pravděpodobně bude 2019 D???. Záleží ovšem, kdy přesně byly pořízeny objevové snímky.



Na závěr se hodí podotknout, že řeč byla o vzdálenostech, ve kterých se planetky momentálně nachází. Jejich eliptické oběžné dráhy ale mnohdy sahají stovky i tisíce AU daleko. V takových vzdálenostech jsou ale malé planetky příliš slabé, abychom je mohli současnou technologií spatřit. Proto objevujeme jen ty vzdálené světy, které se zrovna nacházejí poblíž perihelů svých drah. Objevy planetek Farout a FarFarOut překonal jeden z největších současných dalekohledů pozorovatelsky dostupnou vzdálenost pro malé planetky nad 100 astronomických jednotek.

Caju & Goblin

...aneb dvě extrémní planetky, jejichž objev byl oznámen v loňském roce:

  2015 BP519 přezdívaná Caju
Přibližně 500 kilometrová planetka objevená v rámci projektu Dark Energy Survey obíhá Slunce po značně protáhlé dráze za Neptunem. Ze všech dosud známých extrémních trans-neptunických objektů (ETNOs) má Caju nejvíce skloněnou dráhu (i=54°). Takový sklon spolu s dalšími orbitálními parametry dělá z Caju vyčnívajícího jedince mezi ostatními ETNOs. Zůstává však otázkou, jak Caju zapadá do hypotézy o Deváté planetě. Na první pohled se sice zdá, že Caju patří do populace vysoce skloněných objektů předpovězených v rámci teorie o Planetě 9, nicméně simulace vývoje vnější Sluneční soustavy naznačují, že dynamický původ Caju s ní ani s ostatními ETNOs souviset nemusí.



     


  2015 TG387 přezdívaná The Goblin
Zhruba 300 kilometrová planetka objevená Davidem Tholenem, Scottem Sheppardem a Chadem Trujillo na observatoři Mauna Kea je teprve třetím objeveným sednoidem. Stejně jako planetky Sedna a 2012 VP113 (přezdívaná Biden) má The Goblin nejbližší bod své dráhy ku Slunci (perihel) dostatečně daleko (q=65 AU) mimo jakýkoli gravitační vliv planety Neptun, zatímco nejvzdálenější bod (afel) má až nepřirozeně daleko (Q=1955 AU), jakoby ho něco dosud neviděného vytáhlo svou gravitací. Právě Sedna byla prvním náznakem možné existence Deváté planety a The Goblin tak tuto myšlenku dále podporuje.



     

středa 27. února 2019

Scott Sheppard o hledání Deváté planety

Scott Sheppard pomocí velkých světových dalekohledů systematicky prohledává oblohu a pátrá po vzdálených malých světech a po velké neznámé planetě, která ovlivňuje jejich dráhy. Mezi jeho objevy z poslední doby patří například nové velké plutino nebo dva trpasličí světy pozorované v dosud největších vzdálenostech: 2018 VG18 ('Farout') nacházející se 120× dále od Slunce než Země a nejnovější přírůstek 'FarFarOut' ještě zhruba o 20 astronomických jednotek dál. Jeho objev Scott učinil teprve před pár dny a oznámil ho na své přednášce o třetí zóně Sluneční soustavy a o tom, jak její struktura poukazuje na přítomnost vzdálené masivní planety:

čtvrtek 24. ledna 2019

Nové velké plutino

Objev relativně jasného objektu s provizorním označením 2017 OF69 byl oznámen loni v květnu. Jedná se o trans-neptunické těleso obíhající v Kuiperově pásu v rezonanci 2:3 s Neptunem. Takto rezonujícím planetkám se říká plutina po vzoru jejich největšího představitele (trpasličí) planety Pluto.

Zajímavé na tomto objektu je zejména to, že navzdory jeho pozdnímu objevu v červenci 2017 jde (na poměry plutin) o docela velké těleso. Odhady jeho velikosti se pohybují okolo 500 km, což z něj činí šestý největší objekt této populace (po Plutu samotném, jeho měsíci Charonu a planetkách Orcus, 2003 AZ84 a Ixion). Dnes známe něco přes 200 plutin, ale takto velké nikdo neobjevil již třináct let.

Jelikož se stále jedná o docela čerstvý objev, není toho o 2017 OF69 zatím mnoho známo. Díky předobjevovým snímkům z archivu přehlídky PANSTARRS ale bylo možné zpětně vysledovat jeho pohyb až do roku 2012, a tak známe alespoň jeho orbitální parametry:

orbitální perioda P=249,5 roku
střední poloosa a=39,6 AU
sklon dráhy i=13,6°
perihel q=31,4 AU
afel Q=47,8 AU

    -