První pohyblivý modul v historii přistál a poposkočil na asteroidu. Zařízení MINERVA-II-1 se v pátek 21. září oddělilo od mateřské sondy Hayabusa2 a padesát metrů nad asteroidem Ryugu uvolnilo dva samostatné moduly Rover-1A a Rover-1B. Oba robůtci nyní autonomně hopsají po povrchu tohoto bizarního malého světa a sbírají vědecká data.
Tým autorů v čele se Soniou Fornasier z Pařížské univerzity představuje studii souvislostí mezi povrchovou morfologií, vnitřním složením a aktivitou komety 67P, kterou v letech 2014-2016 zblízka zkoumala evropská sonda Rosetta.
Výtrysky emanují nejen z odkrytých útesů, ale také z hladkých oblastí pokrytých jemným prachem, dále z prasklin v povrchu a z kruhových děr a i z okolí povrchových nerovností, které vrhají stíny, kde zpětně kondenzují uvolněné těkavé látky, jež při osvětlení Sluncem opět sublimují. Tyto měnící se světelné podmínky kontinuálně přispívají k aktivitě komety drobnými výtrysky, které nejsou vázány na konkrétní typ terénu. Většina ostatních výtrysků se nachází poblíž rozhraní různých morfologických regionů komety. Některé výtrysky jsou dlouhotrvající, některé naopak extrémně krátké (v řádu minut). Při větším výtrysku, který s sebou zároveň odnáší kometární prach, mohou být uvolněny přes dvě tuny materiálu.
Credit: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Kometa má denní cyklus s koloběhem ledu. Z osvětlených oblastí sublimuje led, který zůstává v okolí komety a znovu se usazuje na noční straně a v zastíněných místech, aby se při dalším osvícení znovu uvolnil.
Po dalším měsíci a půl družice Juno sedmého září již popatnácté prolétla nejnižším bodem své dráhy kolem Jupiteru - perijovem 15. Kromě magnetometru, radiometrů a dalších vědeckých přístrojů stále dobře fungovala i kamera JunoCam určená pro zapojení veřejnosti do této neotřelé mise ke králi planet.
Sonda Hayabusa2 (hayabusa znamená v japonštině sokol) měla na 11. a 12. září naplánován cvičný sestup k povrchu asteroidu Ryugu. Měla se přiblížit na méně než 40 m nad místo zvolené pro odběr vzorků, ale už zhruba ve výšce 600 m autonomní systém sondy přibližování zastavil a počal znovu stoupat. Jako pravděpodobná příčina automatického přerušení manévru se udává ztráta výstupu z laserového výškoměru z důvodu nízké odrazivosti povrchu asteroidu Ryugu.
Sonda Juno zaměřená na studium Jupiterovy vnitřní struktury a jeho magnetického pole odhalila třetí magnetický pól poblíž rovníku této obří planety.
Jižní magnetický pól Jupiteru má pěkně rovnoměrně uspořádané siločáry (b), jak to známe u dipólového magnetického pole planety Země. Siločáry kolem severního pólu Jupiteru však mají mnohem chaotičtější strukturu (a) a přesná poloha magnetického severu tak není zcela jednoznačná. Nyní v měřeních sondy Juno vědci objevili další oblast, kde se magnetické siločáry sbíhají (c) - třetí magnetický pól Jupiteru poblíž jeho rovníku!
Magnetické pole největší planety Sluneční soustavy je obrovská komplexní struktura s fascinující dynamikou a nepředstavitelnou intenzitou. Družice Juno se zítra (7.9.) již popatnácté ponoří do hlubin Jupiterovy magnetosféry jen pár tisíc kilometrů nad viditelnou oblačností tohoto plynného obra, aby nasbírala další data na cestě k pochopení tamních procesů a odkrytí nových nečekaných objevů.
Jedním z důvodů pozorování zákrytů je snaha v okolí Ultimy včas objevit případné měsíčky, prach či prstence, které by mohly sondu prolétající ve vysoké rychlosti ohrozit:
