Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 2001CB21 2001SN263 2001WR1 2003SD220 2006OV89 2007OR10(Orten) 2014MU69(UltimaThule) 2015BP519(Caju) 2015TG387(TheGoblin) 2017OF69(BigPlutino) 2017YE5 2018VG18(Farout) 2019AQ3(Innermost) 2019MO 2019OK 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Antares Apophis Arecibo asteroidy Atlas aurora Bennu Beresheet Betelgeuse blesky C2010U3(Boattini) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MacholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Daphnis DART Dawn DES Didymos Donaldjohanson Dragonfly družice Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus EPSC2017 EPSCDPS2019 erupce Europa Eurybates FarFarOut Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gault Haumea Hayabusa2 Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hygiea Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Chiron IAU InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler komety Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LRO Lucy M1 M22 M42 Makemake Mars MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons obloha okultace Opportunity Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rosetta rovnodennost Ryugu Saturn SDO SDOs sednoidy Sirius skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO Soustava SSOLS STEVE Subaru Swift Titan TNOs Triton trojané úplněk Uran Venuše Vesta VLT Země Zubenelgenubi

úterý 8. října 2019

Dvacet přírůstků k Saturnově rodince

Saturn se se svými 82 známými satelity dostává do vedení žebříčku nejoměsícovanějších planet.
Dvacet nejnovějších kousků do výčtu Saturnovy sbírky měsíců přihodil tým známého astronoma Scotta S. Shepparda, když je objevili na snímcích z dalekohledu Subaru a zaznamenali jejich kronocentrické oběžné dráhy. Jedná se o tělesa o velikostech několika málo kilometrů a podle orbitálních parametrů se dají roztřídit do tří již dříve známých skupin vnějších Saturnových měsíců: Gallic (1), Inuit (2) a Norse (17). Veřejnost může pro nově objevené měsíčky navrhovat jména mýtických obrů z příběhů těchto tří kultur (Galská, Inuitská a Nordická).

     credit: Carnegie Institution for Science | NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute | Paolo Sartorio/Shutterstock

     
     
¤ CarnegieInstitutionForScience: Help Name 20 Newly Discovered Moons of Saturn!

pondělí 7. října 2019

Nedávné průlety blízkozemních asteroidů

Největší pozornost mezi blízko prolétajícími asteroidy si letos vysloužil objekt označený (66391) 1999 KW4, který 25. května proletěl 5,2 milionu kilometrů od Země (14× dál než Měsíc). Jedná se o binární planetku neboli asteroid s vlastním měsíčkem. Hlavní složku s průměrem zhruba 1,4 km obíhá ve vzdálenosti 2,6 km měsíček velký asi 360 m. Koncem srpna pak byly oba objekty pojmenovány po pobřežním obrovi a jeho ženě z legend indiánů kmene Mohegan: Moshup a Squannit

    Při květnovém průletu se na prolétající dvojici zaměřila spousta observatoří včetně ESO s osmimetrovými dalekohledy VLT:
     credit: ESO  / VLT / SPHERE

     


     
     
     

    Radarový snímek Moshup a Squannit z roku 2001:
     credit: Arecibo Observatory in Puerto Rico / NASA / NSF



Evropská jižní observatoř ESO se podílela také na vyloučení možnosti zásahu Země asteroidem 2006 QV89, který nás pak bezpečně minul 9. září:




Naopak přímý zásah jsme dostali malým asteroidem 2019 MO. Jednalo se teprve o čtvrtý případ v historii, kdy se nám podařilo objevit asteroid ve vesmíru ještě předtím, než zasáhl Zemi:




Tak říkajíc „o fous“ jsme to měli 24. července, kdy Zemi o pouhých 65 000 km minul zhruba stometrový asteroid 2019 OK. Nejhorší na tom je, že byl objeven až v den průletu, takže kdyby měl namířeno na nějaké město, neudělali bychom s tím zhola nic, dokonce ani nestihli evakuovat:
 ¤ Planetky: Těsně nás minul stometrový asteroid

I tato událost tak přispěla k tomu, že se NASA konečně rozhodla realizovat výkonný infračervený dalekohled pro hledání právě takovýchto potenciálních zabijáků měst. S největší pravděpodobností bude postaven na základě návrhu družice NEOCam, která získala částečné financování už při posledním výběru misí kategorie Discovery:




Na závěr přidávám dvě prezentace z 21. setkání Skupiny pro vyhodnocování malých těles (SBAG21):

  O loňském přiblížení komety 46P/Wirtanen na třicetinásobek vzdálenosti Měsíce a o souvisejících pozorováních této blízkozemní komety:
    Comet Wirtanen Observing Campaign
     

  O pozorování blízko prolétajících asteroidů obří radiovou anténou Arecibo:
     

neděle 6. října 2019

Tři průlety u Jupiteru, pohled Hubblem a nově pojmenované měsíce

Jupiter jsem naposledy zmiňoval v dubnu, poté co družice Juno podnikla svůj devatenáctý nízký průlet nad jeho atmosférou. Od té doby se Juno podívala téměř na dosah Jupiterových mraků při třech dalších průletech nejnižším bodem její dráhy (perijovum). Mezitím se v rámci pravidelného monitorování vnějších planet na Jupiter podíval také Hubbleův kosmický dalekohled.

    Jupiter pohledem HST, 27.6.2019:

    HST nasnímal celý „povrch“ Jupiteru, a tak bylo možno sestavit animaci rotující planety:
     

¤ AstroBob: Hubble’s Hubba-Hubba Jupiter Photo, Tonight’s Splendid Conjunction and a Jovian Hit



PERIJOVUM 21 (21.7.):
 ¤ UMSF thread

     

    Do zorného pole Junocam se opět dostala Velká rudá skvrna:
     credit : NASA / SwRI / MSSS / Gerald Eichstädt, © CC NC SA

    Mozaika snímků postupně se zmenšující Velké rudé skvrny, jak ji viděla sonda Juno mezi lety 2017 až 2019:
     credit: NASA / JPL-Caltech / SwRI / MSSS / Björn Jónsson, © CC NC SA 3.0

¤ Photojournal: A Storm of Change (PIA23436)



PERIJOVUM 22 (12.9.):
 ¤ UMSF thread

    Při perijovu 22 se povedl vyfotit parádní snímek zachycující stín vržený vulkanickým měsícem Io jako černou díru v mracích Jupiteru:
     credit: NASA / JPL-Caltech / SwRI / MSSS / Kevin M. Gill, © CC NC SA 3.0

     
     




Pět malých měsíců Jupitera nesoucích doposud jen číselná označení dostalo svá oficiální jména:

Ersa
Eirene
Pandia
Eupheme
Philophrosyne

     

... dalších 22 ze 79 známých měsíců Jupitera na své jméno teprve čeká ...



Předchozí perijovy:

sobota 5. října 2019

Viděli jste led na Merkuru?

Obří radarovou anténou Arecibo se podařilo zachytit odrazy radiových signálů od ložisek vodního ledu ve věčném stínu na dně polárních kráterů planety Merkur. Slunci přímo pod nosem (pod lampou je největší tma) tam po milióny let tiše odpočívají tuny životodárné vody, která by se kdekoli jinde v této vzdálenosti okamžitě vypařila (respektive vysublimovala). A díky radaru můžeme tuto zmrzlou vodu na Merkuru vidět přímo ze Země!

pátek 4. října 2019

Další větší ledovec

Od Antarktidy, konkrétně od Ameryho ledového šelfu, se koncem září odlomil ledovec o rozloze 1600 čtverečních kilometrů označený D-28. Podle tohoto seznamu se jedná o sedmý největší ledovec zaznamenaný v moderní historii. Z roku 2017 připomínám odlomení 3,8× většího ledovce od šelfu Larsen C a také hrozící „odpadnutí nosu“ od Bruntova šelfu.


     

    Hlavní ledové šelfy lemující pobřeží Antarktidy:
     credit: Ted Scambos / NSIDC

neděle 29. září 2019

Detekce mezihvězdného kyanidu

Pomocí spektrografu ISIS na čtyřmetrovém dalekohledu Williama Herschela (WHT, La Palma) astronomové pořídili další spektrum první mezihvězdné komety 2I/Borisov. V blízké ultrafialové oblasti na zhruba 387 nanometrech je jasně patrná emise molekul kyanidu (CN). Tento plyn běžně uvolňují komety Sluneční soustavy, takže se jedná o další potvrzení toho, že Borisov se podobá „našim“ kometám. Nebýt její hyperbolické dráhy, jevila by se Borisov jako zcela obyčejná, skoro až nudná kometa.


Nad složením komy okolo Borisova se zamýšlí také krátká studie Evgenije Zubka a spol: 

Polští astronomové se zase snažili identifikovat hvězdný systém, ze kterého by mohla kometa Borisov pocházet:

A astronomové z Yale University předvídají, že 'Oumuamua a Borisov jsou jen špičkou pomyslného ledovce a že se máme připravit na smršť objevů mezihvězdných objektů (zejména prostřednictvím chystaného revolučního dalekohledu LSST):

Na závěr ještě přidávám snímek komety Borisov pořízený 24. září 40ti centimetrovým dalekohledem Elena v Itálii. Patrný je už i slabý ohůnek tvořící se za kometou:

středa 25. září 2019

C/2019 Q4 (Borisov) = 2I/Borisov

Pracovní skupina Mezinárodní astronomické unie pro pojmenovávání malých těles Sluneční soustavy, jejíž dlouholetou předsedkyní je Jana Tichá z Kleťské observatoře, přidělila hyperbolické kometě C/2019 Q4 (Borisov) definitivní označení 2I/Borisov a oficiálně ji tak uznala jako druhý známý mezihvězdný objekt. Její objevitel Gennadij Borisov se zapisuje do historie po bok Johanna Enckeho jehož jméno nese druhá krátkoperiodická kometa 2P/Encke. A pak že amatér nemůže v době automatických přehlídek oblohy najít zajímavou kometu..

>> #2IBorisov <<

Snímek komety 2I/Borisov pořízený 21.9. z ČR metrovým dalekohledem KLENOT na Observatoři Kleť:

¤ Komety: Druhý mezihvězdný poutník

 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kometa Borisov v mezihvězdném prostoru uletí vzdálenost jednoho světelného roku za zhruba 9000 let.