Je Venuše dodnes vulkanicky aktivní?

Dlouho se o tom na základě nepřímých indicií spekulovalo, ale nyní se konečně zdá, že pro aktivní vulkanismus na Venuši máme dostatečně dobrý důkaz! Podařilo se ho najít ve starých datech ze sondy Magellan, která v devadesátých letech mapovala Venušin povrch pomocí radaru. Na dvou snímcích pořízených s odstupem osmi měsíců je jasně vidět změna tvaru a velikosti jedné kaldery. Změna textury je navíc patrná i v přilehlé oblasti, což se dá interpretovat jako čerstvý lávový pokryv. 

Na nová data z Venuše si musíme ještě chvíli počkat, ale v příštím desetiletí se k ní chystá celá flotila sond, takže se rozhodně máme na co těšit. Já si stále ponechávám špetku skepse.. Přecijen by se mohlo jednat „jen“ o nějaký propad prastaré dávno vyschlé magmatické komory a související sesuv půdy. Nicméně i tak se jedná o dosud nejpřesvědčivější důkaz současné sopečné aktivity na naší sesterské planetě.. 

     

     

 

Meteori(ti)cké žně

Jakoby snad Sluneční soustava chtěla oslavit desetileté výročí zásahu Země Čeljabinským meteor(it)em! Tři noci po sobě od 13. do 15. února totiž byly pozorovány tři obzvláště jasné meteory a po všech třech se v následujících dnech podařilo najít dopadnuvší meteority. 

   3 nights in a row, 3 fireballs, 3 meteorites… | IMO 

O prvním případu už jsem tu dvakrát psal. Pozornost na sebe upoutal ještě před samotným zásahem, jelikož se ho podařilo detekovat jako meteoroid 2023 CX₁ letící vesmírem. Mnoho lidí tak na základě včasného varování meteor přímo vyhlíželo. Ten zazářil 13.2. ve 2:59 UT nad Lamanšským průlivem. O dva dny později v Normandii našel tým vědců a dobrovolníků první úlomek dopadlého meteoritu a nálezy dalších fragmentů následovaly. 

     Credit: Konkoly observatory / Krisztián Sárneczky ~~~~ Astronomical Institute of the Romanian Academy / A. Sonka 

     

     Credit: Dieppe Pilotesetcie 

   Several meteorites of asteroid 2023 CX1 found! Meteorite fall at ~2:59:21 UT on 13 February 2023 in Saint-Pierre-le-Viger, Seine Maritime, France | Karmaka 

 

Bez souvislosti s předchozím případem pak 14.2. v 17:58 UT zazářil jasný bolid nad Itálií. Nevědělo se o něm sice dopředu, ale zaznamenaly ho kamery meteorické sítě PRISMA a také si ho všimlo a ohlásilo spoustu náhodných pozorovatelů. Na základě toho byla vypočtena oblast možného dopadu meteoritů severně od Matery. Následující den v oné oblasti nalezli dva bratři na balkóně svých rodičů několik podezřelých úlomků, které evidentně spadly z nebe. 

     

     Credit: PRISMA / INAF 

   Meteorite fall (~70g) at ~17:58:29 UT on 14 February 2023 in Matera, Basilikata, Italy | Karmaka 

 

Třetí případ se odehrál 15.2. ve 23:22 UT, když lidi v jižním Texasu vylekala hlasitá rána. Přestože byl ještě den, několik lidí také zahlédlo na obloze jasný meteor. O tři dny později byl ve vypočtené dopadové oblasti nalezen zhruba půlkilový meteorit. Zásah je viditelný také na snímku z geostacionární družice GOES-16: 

     Credit: Robert Ward 

   NASA confirms meteoroid entry, meteorite falls near McAllen, Texas | ExpressNews 
   Meteorite fall, Starr County, Texas at 5.22 pm CST (23:22 UT) on 15 February 2023 | Karmaka 

 

Podlouhlý blízkozemák

Začátkem února prolétl v relativní blízkosti 1,8 milionu kilometrů asteroid 2011 AG₅. Radarové snímky odhalily, že se jedná o jeden z nejprotaženějších blízkozemních asteroidů: Na délku měří zhruba půl kilometru, ale na šířku má jen nějakých 150 metrů. Jeho rotační perioda je 9 hodin. Příště se tento asteroid k Zemi přiblíží na podobnou vzdálenost v roce 2040. 

 

Goldstone Radar Echoes from Asteroid 2011 AG₅ | Echo.JPL 

NASA’s Planetary Radar Captures Detailed View of Oblong Asteroid | NASA 

Začátkem února proletěla kolem Země planetka 2011 AG₅ s nezvyklým tvarem | Living future 

 

     Credit: NASA/JPL-Caltech/Goldstone 

 

Tato radarová echa se hodně podobají snímkům o trošičku většího asteroidu 2003 SD₂₂₀, který se k Zemi v současné epoše přibližuje každé tři roky vždy v předvánočním období (nejblíže byl v r. 2018). 

Pozůstatek Lamanšského bolidu nalezen!

Sedmý předpovězený zásah Země asteroidem se stal také dalším meteoritem s rodokmenem. V Normandii se totiž při cíleném hledání ve vypočtené dopadové oblasti podařilo na čerstvý meteorit skutečně narazit. Uvidíme, jaké taje vesmíru nám asteroid 2023 CX₁ přinesl, a také podaří-li se najít ještě nějaké další jeho fragmenty. 

      Credit: David Legangneux (bolide) ~~~ FRIPON / Vigie-Ciel (meteorite) 

 

Objevové snímky asteroidu 2023 CX₁ 

2023 CX₁: 7th predicted Earth impact | IMO 

Pluie de pierres en Normandie ! | Vigie - Ciel 

Pieces of 2023 CX₁ recovered in Normandy! | IMO

Small asteroid dropped meteorites on France | EarthSky 

Seznam meteoritů s rodokmenem (do října 2016) | Wikipedie 

 

Předpovězený bolid nad Lamanšským průlivem

Pár hodin před zásahem se včera podařilo objevit malý, asi metrový, meteoroid na kolizním kurzu se Zemí (provizorní označení Sar2667, finální 2023 CX₁). Vzhledem k jeho malým rozměrům nehrozilo od tohoto kosmického šutru žádné nebezpečí, ale včasné varování vyburcovalo astronomy a pozorovatele oblohy v okolí Lamanšského průlivu, aby vyhlíželi meteor, který tento objekt při svém zániku v atmosféře vytvoří. A vyplatilo se! Dnes nad ránem mnoho připravených pozorovatelů zaznamenalo jasný bolid. Dopad přeživších fragmentů není vyloučen. Jedná se o sedmý předpovězený impakt v historii a, pokud vím, teprve o druhý případ, kdy se informace o blížícím se vstupu do atmosféry rozšířila dostatečně rychle, aby lidé v očekávané dopadové oblasti mohli meteor vyhlížet. 

 

       Credit: A. Testa / F. Manca / Sormano Observatory 

 

     

       Credit: Calvin Musch 

     

— Kade 🧑🏻‍🔬🌌 (@KadeFlowers) February 13, 2023

— Massimo (@Rainmaker1973) February 13, 2023

Předchozí případy dopředu předpovězených impaktorů: 

 

2008 TC₃ (Súdán) 

2014 AA (Atlantik) 

2018 LA (Botswana) 

Kámen z nebes | Planetoviny 
Fragments of asteroid 2018 LA found in Botswana | EarthSky 

Small Asteroid Strikes Africa Just Hours After It Was Spotted | Gizmodo 

First Fragment of Shattered Asteroid Recovered in Botswana | Astro Bob 

Rare meteorite recovery in Botswana can help reveal secrets of outer space | Phys.org 

On the Pre-impact Orbital Evolution of 2018 LA 

Pre-airburst Orbital Evolution of Earth’s Impactor 2018 LA: An Update 

Waiting to make an impact: a probable excess of near-Earth asteroids in 2018 LA-like orbits 

2019 MO (Puerto Rico) 

A small asteroid hit us last weekend | EarthSky 

Progress on Asteroid Discovery, Impact Mitigation | Centauri Dreams 

Small Asteroid 2019 MO impacted Earth on June 22 | Comets & Asteroids 

Sky-surveying Telescopes Sweep Up Near-Earth Asteroids | Sky & Telescope 

Vzácné pozorování planetky ještě předtím, než vstoupila do atmosféry Země | Living future 

2022 EB₅ (Jan Mayen) 

Asteroid severně od Islandu | Planetky 

The awaited asteroid 2022 EB5 | Asteroid Day 

NASA System Predicts Impact of Small Asteroid | JPL 

Small asteroid captured hours prior to Earth impact | YouTube 

Small Asteroid 2022 EB5 (NEOCP Sar2593) impacted Earth on March 11 | Comets & Asteroids 

2022 WJ₁ (Ontario) 

MPEC 2022-W69 : 2022 WJ1 

Richard Moissl: „Another #imminent_impactor has been spotted...“ | Twitter 

NASA Program Predicted Impact of Small Asteroid Over Ontario, Canada | JPL 

Once Again the Catalina Sky Survey Discovers an Earth-Impacting Asteroid | Catalina Sky Survey 

 

Má Varuna souputníka?

Varuna je jeden ze vzdálených ledových trpasličích světů v Kuiperově pásu. Objeven byl v roce 2000 a od té doby mu bylo věnováno několik různých pozorování. Díky vizuální fotometrii, infračervené spektroskopii a hvězdným zákrytům alespoň tušíme, že jde o objekt vejčitého tvaru s delší osou okolo 1000 km, s docela nízkou hustotou a lehce načervenalým povrchem s přítomností vodního ledu. Rotace okolo vlastní osy mu trvá 6,34 hodiny a kolem Slunce oběhne jednou za 279 let po dráze skloněné podobně jako dráha Pluta, avšak kruhovější a nijak neovlivňované Neptunem. Zde je Varuna v porovnání s dalšími trans-neptunickými planetami a níže s naší Zemí a Měsícem: 

 

 

Ve studii z roku 2019 astronomové poukazují na pozoruhodné změny amplitudy světelné křivky Varuny a navrhují, že jde o signaturu blízce obíhajícího měsíce! Kdyby se tato teorie potvrdila, dalo by to astronomům do ruky nový nástroj, jak takové měsíce odhalovat. Dosud byli totiž všichni souputníci trans-neptunických planet objevováni pouze vizuálně, většinou na hloubkových snímcích z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Jenže pro tento případ možného Varunova blízce obíhajícího měsíčku nemá ani Hubble dostatečné rozlišení. Podařilo se mi však dohledat, že v listopadu 2022 se na Varunu díval nový Webbův vesmírný dalekohled (pozorovací program 1254). Doufejme tedy, že do této problematiky vnese trochu světla.. 

 

Prstence malých planet #2

Ve světle nedávného oznámení objevu materiálu okolo trpasličí planety Quaoar je na místě zrevidovat si situaci ohledně prstenců malých planet.. 

 

 

Chariklo 

 

U největšího z kentaurů je přítomnost prstenců jednoznačná. Od první okultace, která jejich přítomnost odhalila v roce 2013, bylo pozorováno mnoho dalších hvězdných zákrytů, v nichž je signatura dvojitého prstýnku okolo Čárikló jasně patrná. 

 Refined physical parameters for Chariklo’s body and rings from stellar occultations observed between 2013 and 2020 

 

A v říjnu 2022 stínem prstenců prolétl Webbův kosmický dalekohled a svým pozorováním jejich existenci připotvrdil. 

 Webb Spies Chariklo Ring System With High-Precision Technique | James Webb Space Telescope discovers ice at ringed asteroid Chariklo 

      

 

   více k Chariklo: 

    Chariklo: Největší z kentaurů | Měření Chariklo | Simulace prstenců Chariklo | Prstence malých planet #1 

 

 

Haumea 

 

I třetí největší trpasličí planeta má svoji prstencovou ozdobu prakticky garantovanou. U ní se vzhledem k jejím ostatním neobvyklým charakteristikám ani není čemu divit.. Dva obíhající měsíce a celá kolizní rodina fragmentů, velmi rychlá rotace, vysoce odrazivý povrch s velkou červenou skvrnou, vejčitý tvar... Už jen čekám kdy se z Haumey vylíhne nějaká kosmická potvora : ) 

 Haumea: Probing an Outer System Ring | New insights about Haumea's enigmatic ring

 

 N-body Simulations of Ring Formation Process around the Dwarf Planet Haumea 

 Ring dynamics around an oblate body with an inclined satellite: The case of Haumea 

 

 The stellar occultations by the largest satellite of the dwarf planet Haumea, Hi'iaka 

 

      

 

Pro představu o rozměrech: Haumea a Chariklo s jejich prstenci v porovnání s naší planetou Zemí: 

 

   více k Haumee: 

     Věda z říše ledových trpaslíků | Zvláštnosti planety Haumea | Prstence malých planet #1 

 

 

Quaoar 

 

Ačkoli objev prstence Quaoaru byl oznámen teprve před pár dny, je postaven na průběžných pozorováních z uplynulých let včetně nemalého přispění kosmického dalekohledu Cheops. Tenhle prstenec by ale existovat neměl. Tedy alespoň ne v takové výšce nad Quaoarem, v jaké ho vidíme. Nicméně je tam, takže nezbývá než vylepšit naše představy o dlouhodobé nestabilitě prstenců nad Rocheovou mezí. 

 

     

 

Zdá se, že významnou roli v životě prstenců malých těles hraje orbitální rezonance 1:3 vůči rotační periodě centrálního tělesa. Možná, že je i důvodem udržitelnosti Quaoarova prstence mimo očekávanou zónu stability.. 

 Resonances in non-axisymmetric gravitational potentials 

 Resonance confinement of collisional particle rings - EPSC2021 

 Rings around small bodies: the 1/3 resonance is key - EPSC2021 

 

   více ke Quaoaru: 

   Planetky v kurzu #2 - Kuiperův pás | Quaoar bude proměřen | Další trpasličí prstenec 

 

 

Chiron? 

 

Tady opouštíme rovinu jistoty. První objevený kentaur nám ale rozhodně něco naznačuje. Znám je už od sedmdesátých let dvacátého století a za tu dobu dokonce prosákl do ezo-kultury a hojně se vyskytuje v horoskopech. Na přelomu let osmdesátých a devadesátých začal vykazovat změny jasnosti a kometární aktivitu. Kvůli ní je těžké z hvězdných zákrytů něco vyčíst, ale zejména jeden zákryt v roce 2011 vypadal nápadně podobně tomu, co se svými prstenci předvádí Chariklo. Světelná křivka další okultace z roku 2018 také obsahuje náznaky sekundárních symetrických poklesů jasnosti zakrývané hvězdy, ale je to na hranici šumu a tudíž neprůkazné. 

 Characterization of material around the centaur (2060) Chiron from a visible and near-infrared stellar occultation in 2011 

 The stellar occultation by the Centaur (2060) Chiron on November 28, 2018 and the search for rings 

 

 

Za mě osobně je existence prstence kolem Chironu velmi pravděpodobná, ale chtělo by to, aby vyšel nějaký výhodný zákryt v období Chironova kometárního klidu, ideálně rovnou v cestě nějakého kosmického dalekohledu, abychom měli jednoznačnější důkaz. 

 

   více k Chironovi: 

    Padají na Chiron jeho prstence? | Jak se kentauři stávají kometami? | Prstence malých planet #1 

 

 

další kentauři? 

 

Planetky populace kentaurů jsou obecně dosti zajímavé objekty na hranici mezi trpasličími planetami a obřími kometami. Avšak k pouze dalším dvěma z nich máme k dispozici dobrá okultační data, abychom se o nějakém hledání prstenců vůbec mohli bavit: Hvězdné zákryty kentaurem Bienor ani kentaurem 2002 GZ₃₂ zatím prstence neodhalily, avšak autoři u obou studií dodávají, že pod limitem dosaženého rozlišení se stále nějaké nacházet mohou.. 

 Physical properties of centaur (54598) Bienor from photometry 

 The multichord stellar occultation by the centaur Bienor on January 11, 2019 

 The 2017 May 20th stellar occultation by the elongated centaur (95626) 2002 GZ₃₂ 

 

 

 

trpasličí planety, trojané, asteroidy? 

 

Prstence se intenzivně hledaly zejména u Pluta, kvůli potenciálnímu riziku pro sondu New Horizons. Kromě čtyř obíhajících měsíců ale nebylo spatřeno ani smítko. Stejnětak mi není známo, že by existoval jakýkoli náznak prstenců u některé z dalších trpasličích planet (jako Eris, Makemake, Gonggong, Sedna, Orcus, Salacia, ...) ačkoli většina z nich byla pozorována během několika okultací. 

 

Naprosto skvělé by bylo zavčasu objevit prstenec mezi trojany - konkrétně okolo některého z cílů sondy Lucy. Moci si malý prstencový systém prohlédnout zblízka pomocí kosmické sondy by byl pro planetární vědce vskutku luxusní dáreček. Jelikož ale už nějakou dobu probíhají po celém světě intenzivní pozorovací kampaně hvězdných zákrytů těmito trojany, které dosud žádné prstence neodhalily ani nenaznačují, jedná se asi jen o zbožné přání. 

 

Co se týče asteroidů v Hlavním pásu, tak i u nich bych očekával, že případných prstenců už bychom si dávno všimli. Jimi zakrývaných hvězd už bylo odpozorováno mnoho. A asteroidy blízkozemní jsou asi všechny příliš malé, aby se u nich nějaké prstence mohly udržet. I když vesmír umí vždy něčím překvapit.. 

 

Další trpasličí prstenec

Quaoar, přes tisíc kilometrů velký ledový svět, už dlouho škádlí moji představivost. Patří mezi trpasličí planety obíhající okolo Slunce za drahou Neptunu, avšak není tímto plynným obrem gravitačně ovlivňován. Jeho dráha je (například oproti dráze Eris) téměř kruhová, s Neptunem nijak nerezonuje (jako to dělá třeba Pluto) ani není moc vykloněná z roviny ekliptiky (jako ji mají Haumea a Makemake). 

 

Že je Quaoar doprovázen zhruba sedmkrát menším měsícem (pojmenovaným Weywot) víme od roku 2007. Zde na blogu jsem Quaoar zmiňoval v roce 2017, když ho zdálky pozorovala sonda New Horizons, a pak v roce 2018 v souvislosti s proměřováním jeho parametrů pomocí hvězdných zákrytů. Ty byly v průběhu následujících let dále sledovány (zejména ze Země, ale zapojil se také evropský pozorovatel exoplanet Cheops) a pečlivý sběr dat a jejich celkové vyhodnocení tak nyní přináší skvělý objev: 

 

Quaoar má prstenec 

  Credit: ESA, CC BY-SA 3.0 IGO 

 

Objevit prstence skrze sledování hvězdných zákrytů není nic neobvyklého. Okultace pozorované v letech 1977 respektive 1984 odhalily prstence u Uranu a u Neptunu a stejnětak stály i za prvním překvapivým objevem prstenců okolo malého tělesa, planetky-kentaura Chariklo v roce 2013, i za objevem prstenců trpasličí planety Haumea v roce 2017 (viz. Prstence malých planet). Prstenec Quaoaru se však všem výše zmíněným planetárním ozdobám vymyká! Všechny dosud známé prstence totiž obíhají své planet(k)y hluboko v jejich gravitační studni, tedy přesně tam, kde by podle našich dosavadních představ měly být. Věc se má totiž tak: Pokud se menší těleso přespříliš přiblíží k většímu tělesu (pod tzv. Rocheovu mez), gravitační potenciál ho roztrhá na kusy. Trosky se pak buď rozprostřou a vytvoří prstenec (jako se to asi časem stane s Phobosem okolo Marsu) nebo napadají na větší těleso (jako se to v roce 1994 stalo s kometou Shoemaker-Levy 9 u Jupiteru). Naopak obíhá-li nějaký rozprostřený materiál v dostatečné vzdálenosti od mateřského tělesa, má tendenci se shlukovat a ze zárodečných chuchvalců poměrně rychle rostou měsíce, které dále „vysají“ zbytky čehokoli, co se snaží zůstat prstencem. 

Jak je tedy možné, že Quaoarův prstenec ho obepíná NAD Rocheovou mezí? 

  Credit: Morgado et al. 2023 

 

A stellar occultation by the transneptunian object (50000) Quaoar observed by CHEOPS | arXiv

A dense ring of the trans-Neptunian object Quaoar outside its Roche limit | Nature

ESA’s Cheops finds an unexpected ring around dwarf planet Quaoar | ESA

Dwarf Planet Quaoar has a Ring | Universe Today

(50000) Quaoar | Wikipedia

 

Šest perihelů Machholzovy komety

Koronografem LASCO C3 SOlární & Heliosférické Observatoře SOHO (ESA/NASA) nedávno prolétla kometa 96P/Machholz. 

 

 

Tato kometa má periodu nějakých pět a čtvrt roku, tak mě zajímalo, jak vypadala její předchozí perihelia, kterých už sonda SOHO při své dlouhověkosti zaznamenala šest! 

 

1996 

 

 

2002 

 

 

2007 

 

 

2012 

 

 

2017 

 

 

2023 

 

 

Tímto příspěvkem bych rád vzdal hold Donu Machholzovi, jednomu z nejvýznamnějších objevitelů komet a spoluzakladateli Messierova maratonu. Kometa 96P je jeho třetí objevenou (1986). Don zemřel náhle loni v létě. Ještě v předvečer svého skonu nahrál poslední epizodu svého podcastu. Nechť je mu Země lehká a Vesmír nezměrný.. 

 

 

Manipulace se vzorky asteroidu Ryugu

Na poklady, které z vesmíru přivezla japonská prospektorka Hayabusa2, jsme se tu naposledy podívali před téměř dvěma roky, když docházelo k Třídění vzorků z Ryugu. Od té doby byla všechna jednotlivá zrníčka katalogizována a nyní jsou postupně rozesílána různým institucím po celém světě k podrobné analýze. 

Ale postupně.. Tohle je video sestřih z řídícího střediska během návratu Hayabusy2 domů, z terénu při vyzvedávání návratové kapsle v Austrálii, a z laboratoře kde poprvé otevírali pouzdro se vzorky: 

 

 

Zařízení pro zpracování vzorků z Ryugu je perfektně vybavené. Tahle jeho luxusní prohlídka obsahuje mimo jiné unikátní záběry manipulace se sběrným pouzdrem i samotnými vzorky: 

 

 

Celkové pohledy na otevírání pouzdra Japonci zveřejnili teprve nedávno v sadě časosběrných videí. Tady pak můžeme vidět manipulaci s největším kamínkem, který se mezi vzorky nacházel: 

 

  Curation work for the largest Ryugu particle is in progress! 

 

Všechny jednotlivé úlomky a zrnka byly postupně nafoceny a byla vytvořena jejich online databáze: Ryugu Sample Database System 

 

Po prvotním roztřídění vzorků se výzkumníci zaměřili na šest oblastí: 

• chemická analýza
• analýza kamenných úlomků
• analýza prachových částic
• analýza těkavých látek
• analýza pevných organických látek
• analýza rozpustných organických látek

 

Press release 210319 | Press release 210427 | Press release 210617 | Press release 211206

 

První snímek vzorku elektronovým mikroskopem 

 

První zkoumání vzorků synchrotronním rentgenem SPring-8 v JAMSTECu: 

The Phase 2 curation analysis for material from the Hayabusa2 sample is about to begin at the synchrotron radiation facility, SPring-8, led by the Kochi Institute team 

Returned Asteroid samples imaged at ultra-high-resolution by the Phase 2 Curation “Team Kochi” at SPring-8: One of the world’s most powerful Synchrotron Radiation Facilities 

Jedna z prvních publikací na základě analýzy dopravených vzorků: 

Preliminary analysis of the Hayabusa2 samples returned from C-type asteroid Ryugu 

 

Analýza poletujících úlomků během odběru vzorků na snímcích z kamery CAM-H: 

Pebbles flying over Ryugu and returned grains 

 

Celých 10 % z dovezených vzorků mělo dle dohody zaručeno Johnsonovo středisko NASA, kde na ně měli připravenou speciální čistou místnost.. 

 

 

Kromě toho mohou vědecké instituce a výzkumné ústavy z celého světa žádat o zaslání vzorků k analýze. V prvním kole výběru dokonce jedna várka vzorků putovala i do České republiky do Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského. V kole druhém jsme ale už vyšli na sucho.. 

 

Na závěr dnešního souhrnu se podívejte na video shrnující dosavadní misi Hayabusy2: 

 

  Za touto úspěšnou misí stojí šikovný tým, který sbírá jedno ocenění za druhým. 

 

Radarové snímky nedávných návštěvníků

O radiovou observatoř v Arecibu jsme sice loni přišli, nicméně funkci planetárního radaru nadále plní vysílače sítě Deep Space Network v kombinaci se stometrovou anténou Green Bank Observatory. Radarové odrazy se podařilo zachytit od obou nedávno prolétajících blízkozemních asteroidů: Apophis a 2001 FO₃₂. Druhý jmenovaný prolétal podstatně blíže, čemuž odpovídá dosažené rozlišení. 

Radar Observations of Asteroid 99942 Apophis (PIA24168) 

Goldstone Radar Observations of Asteroid 2001 FO₃₂ (PIA24561) 

      Images credit: NASA / JPL-Caltech and NSF / AUI / GBO 

Povídání o odkazu zřícené observatoře Arecibo a o současných možnostech planetárních radarů: 

     

     

Poslední průlet u Bennu

Sonda OSIRIS-REx naložená vzorky odebranými z asteroidu Bennu dnes naposledy prolétla kolem této půlkilometrové hroudy suti, aby obhlédla stopy zanechané na místě odběru. Teď už bude jen driftovat pryč a v květnu zážehem motorů zamíří zpět k Zemi. 

¤ NASA: NASA’s OSIRIS-REx Completes Final Tour of Asteroid Bennu 

Zpřesnění dráhy Apophise

Díky radarovým měřením anténou v Goldstone a díky pozorování okultací během letošního průletu se nejistota u Apophisovy pozice během průletu v roce 2029 snížila z ±700 km na ±2 km a u průletu v roce 2036 z ±27 milionů km na ±75 tisíc km. 

¤ GreenBankObservatory: Can Green Bank Telescope Defend Against Asteroid Apophis? 
¤ SETIInstitute: We Got It: The Story of Astronomers Catching Apophis' shadow 
¤ Twitter: The uncertainty in the #Apophis 2029 approach has been reduced 
¤ AstronomyNow: Asteroid Apophis impact ruled out for at least a century 

Takto pohyb Apophise mezi hvězdami zaznamenal Michael Jäger během letošního průletu ze vzdálenosti okolo 20 milionů kilometrů: 

     credit: Michael Jäger 

V roce 2029 bude Apophis prolétat mnohem blíže, takže bude viditelný pouhýma očima! Tehdy dá Země Apophisovi dobrý gravitační prak: Přesune ho z orbitální třídy Aten do třídy Apollo: 
     

Povídání o Apophisovi (Rick Binzel pro SBAG): 
     

Povídání o Apophisovi (Chelsea Gohd ze Space.com): 
     

Předchozí příspěvky: Apophis se zatím se Zemí nesrazí > Deset roků do průletu Apophise > Předprůlet Apophise > Okukování Apophise a jeho stínu 

Einsteinovo zatmění v novém kabátě

První přímé potvrzení Einsteinovy teorie relativity, tedy slavný snímek slunečního zatmění z roku 1919, se dočkal nového zpracování z rukou Petra Horálka za pomoci algoritmů pro zpracování obrazu od profesora Miloslava Druckmüllera. 

     credit: ESO / Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl / F. W. Dyson, A. S. Eddington, & C. Davidson, P. Horálek / Institute of Physics in Opava, M. Druckmüller

¤ SpaceWeather: Einstein's Eclipse 
¤ ESO: Original image of the 1919 solar eclipse 
¤ ESO: Highest resolution image of the 1919 solar eclipse 

Astrokladistika trojanů

Kladistika je obvykle metoda v evoluční biologii klasifikující živé organismy do tzv. stromu života. Proč ale tuto techniku neaplikovat také na kosmická tělesa? Přesně to učinili astronomové v čele s Timothy R. Holtem a sestavili „stromy života“ Jupiterových trojanů. Kromě klasických kolizních rodin tak v populacích trojanů v obou libračních centrech identifikovali celkem 48 klanů asteroidů sdílejících nejspíš společný původ. Rozhodně bude zajímavé prozkoumat, jaké další nuance a souvislosti o hierarchii trojanů a potažmo o historii naší Soustavy může toto členění ještě odhalit... 

 Astrocladistics of the Jovian Trojan Swarms 

Jak se kentauři stávají kometami?

To je otázka, na kterou by mnoho planetárních vědců rádo znalo odpověď. I proto hlavní představitel sondy New Horizons (která prozkoumala Pluto a Arrokoth), prosazuje mezinárodní kooperaci na nové sondě, která by si během třicátých let na tyto přechodné světy posvítila zblízka. 

 ¤ Astronomy.com: Mission to the Centaurs: Exploring strange asteroid-comet hybrids 

      návštěvníci ledových světů | credit: Roen Kelly / Dan Durda / NASA / JHUAPL / SwRI 

Již jsme zblízka viděli malé aktivní komety, velkou ledovou planetu i primitivní prastarou planetesimálu. Nicméně celá populace kentaurů či velkých čerstvě probuzených komet je zatím velkou neznámou. Než se nějaká mise k nim začne byť jen přibližovat k realizaci, jsme odkázáni na teleskopická pozorování a teoretické modely... 

      oběžné dráhy některých kentaurů a trpasličích planet ve Sluneční soustavě | credit: Roen Kelly / Duncan Steel 

Studie transformace kentaurů na komety: 
 > From Centaurs to comets — 40 years 
 > The Relationship between Centaurs and Jupiter Family Comets with Implications for K-Pg-type Impacts 
 > 29P/Schwassmann–Wachmann 1, A Centaur in the Gateway to the Jupiter-Family Comets 
     ¤ EuroplanetSociety: Gateway into Inner Solar System Discovered, Finding May Alter Fundamental Understanding of Comet Evolution 

Fotometrie kentaurů: 
 > Photometry of Centaurs and trans-Neptunian objects: Chiron, Chariklo, Huya, Ixion and Orcus 
 > Photometry of active Centaurs: Colors of dormant active Centaur nuclei 
 > Trans-Neptunian objects and Centaurs at thermal wavelengths 

Největší z kentaurů jsou zhruba dvousetkilometrové planetky Chariklo a Chiron, obě ověnčené prstenci: 
  Chariklo: Největší z kentaurů | Měření Chariklo | Simulace prstenců Chariklo 
  Prstence malých planet | Padají na Chiron jeho prstence? 

Nejaktivnějším kentaurem je asi planetka Echeclus: 
  Echeclus v outburstu