středa 20. února 2019

Největší letošní úplněk

Včera v 15:53 UTC nastal Sněžný Měsíc - tak se podle folklóru říká únorovému úplňku. Měsíc navíc jen necelých sedm hodin před dosažením plné fáze prošel nejbližším bodem své dráhy ku Zemi, takže šlo perigeový úplněk neboli super-úplněk. Šlo o největší a nejjasnější úplněk letošního roku. Rozdíl ve velikosti měsíčního disku je nejlépe patrný na fotografiích. Zde je porovnání včerejšího perigeového úplňku a Měsíce v apogeu pár dní po lednovém novu. Zdánlivý průměr Měsíce se liší o 4,3 obloukové minuty:

     Credit: Dr Ski

Zde je pěkná fotka včerejšího Sněžného Měsíce vycházejícího nad Hořejším jezerem navíc s atmosférickým efektem zvaným etruská váza:

     Credit: Thomas Spence

Další snímky Sněžného super-úplňku: See it! Photos of 2019’s biggest supermoon

Zajímavost na závěr: Předchozí úplněk v lednu (při kterém došlo k úplnému zatmění Měsíce) a následující úplněk v březnu oba nastávají jen o trošku dále od perigea než úplněk včerejší. Letos tak máme za sebou hned triplet super-úplňků: Supermoon 2019: When and How to See the Supermoon Trifecta

úterý 19. února 2019

Kometární eroze

Z analýzy puklin a terasovitých struktur pozorovaných sondou Rosetta na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko, vyplývá, že k největšímu vnitřnímu pnutí dochází v oblasti krku komety, kde se o sebe jednotlivé vrstvy třou a postupně se drolí, což mimo jiné poskytuje přísun jemného materiálu, který se mezi oběma laloky komety hromadí. Takováto eroze způsobená smykovým třením evidentně hraje v evoluci komet významnou roli.


Image credit: ESA/Rosetta/MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA/C. Matonti et al.(2019)

pondělí 18. února 2019

Zmizí zítra Sirius?

Nejjasnější hvězda nočního nebe skoro na dvě sekundy z oblohy zmizí. V úterý 19. února okolo půl sedmé ráno středoevropského času totiž jeden z asteroidů Sluneční soustavy přejde při pohledu z některých míst na Zemi přímo před Siriem a na okamžik zakryje jeho svit. Zákryty hvězd tělesy Sluneční soustavy (neboli okultace) jsou užitečným nástrojem například pro pátrání po nových planetkách, upřesňování jejich rozměrů, studium atmosfér či hledání prstenců.
Zákryty okem viditelných hvězd jsou však poměrně vzácné a takovýto zákryt Siria, vůbec nejjasnější hvězdy noční oblohy, je životní událostí.


Úkaz měl být původně pozorovatelný napříč Spojenými státy, avšak aktuální předpovědi beroucí v úvahu přesnou polohu hvězdy Sirius A (jedná se o dvojhvězdný systém) posunuly předpokládanou trasu stínu výrazně na východ. Nejjasnější stálice noční oblohy tak možná na okamžik zmizí pozorovatelům v Argentině, Chile, střední Americe a Karibiku. 


Zakrývající planetkou je asteroid (4388) Jürgenstock, který má průměr jen asi 4,7 km. Při takto malých rozměrech dost možná ani nezakryje hvězdu Sirius celou, ale dojde v podstatě k prstencovému zatmění. Uvidíme tedy, kolik bude nakonec hlášeno úspěšných pozorování a zda-li někdo průběh tohoto nevšedního úkazu pěkně zaznamená.

neděle 17. února 2019

~ Oppylogy ..

 


 
 

Je 'Oumuamua chuchvalcem primordiálního prachu?

Astronomka Amaya Moro-Martín z STScI přichází s dalším nápadem ohledně charakteru mezihvězdného asteroidu 'Oumuamua. Podle ní by 'Oumuamua mohl být shlukem zmrzlých prachových částic, který se vytvořil za sněžnou čárou nějakého exoplanetárního systému, odkud byl záhy vymrštěn do mezihvězdného prostoru. Chuchvalec si dodnes zachoval načechranou jen volně vázanou strukturu s velkým objemem ale malou celkovou hmotností o průměrné hustotě kolem 10−5 g×cm−3. To by umožnilo slunečnímu záření pozměnit svým tlakem dráhu 'Oumuamua tak, jak jsme to pozorovali. Změna dráhy asteroidu 'Oumuamua patří mezi šest pozorovaných zvláštností tohoto mezihvězdného návštěvníka. Avi Loeb jako vysvětlení navrhl dokonce uměle vytvořenou solární plachtu. Amayin chuchvalec primordiálního prachu alespoň nevyžaduje cizí vyspělou civilizaci.

Jak hluboko sahá Saturnovo atmosférické proudění?

Z analýzy gravitačního pole Saturnu měřeného během velkého finále mise sondy Cassini vyplývá, že viditelné struktury svrchní Saturnovy atmosféry pravděpodobně sahají do hloubky 8 800 km. Zajímavé je porovnat toto číslo s hodnotou zjištěnou sondou Juno u Jupiteru - tam pronikají atmosférické pásy asi jen 3 000 km hluboko.

čtvrtek 14. února 2019

~ Oppylogy .

Sbohem Opportunity!



Poslední komunikace s Oppy proběhla v červnu loňského roku a navzdory uklidnění prachové bouře, vyčištění marťanské atmosféry a sofistikovaným snahám operátorů na Zemi se ani po více než půl roce nedaří navázat s roverem znovu spojení.


Sbohem Opportunity a děkujeme! Navždy zůstaneš jednou z nejúspěšnějších planetárních misí všech dob.


středa 13. února 2019

Geofyzikální senzory na povrchu Marsu

Lander InSight vyložil na Rudé planetě svůj druhý přístroj. K dříve umístěnému, nyní již pokličkou přikrytému seismometru se přidala termální sonda, která se probije pod povrch a bude měřit tok tepla, tepelnou vodivost a teplotní profil marťanské půdy.


úterý 12. února 2019

Iwamoto nejblíže Zemi

Dnes nastává největší přiblížení komety C/2018 Y1 (Iwamoto) k Zemi.
Iwamoto prolétá 45 miliónů kilometrů od Země při vzájemné rychlosti 66 km/s.