Chariklo, 250 kilometrová planetka z populace kentaurů obíhající Slunce mezi dráhami Saturnu a Uranu překvapila astronomickou komunitu, když u ní díky hvězdnému zákrytu v roce 2013 byly objeveny prstence, do té doby vyhrazené jen obřím plynným planetám. Tento nečekaný objev poskytl mimo jiné možnost vytvořit realistický počítačový model celého systému prstenců.
Na vymodelování komplexního prstence kolem obří planety s miliardami jednotlivých částic realistické velikosti totiž nestačily ani ty nejvýkonnější superpočítače, a tak se vždy modelovala buď jen malá část prstence nebo se použil menší počet velkých částic, což zase neodpovídalo realitě. Řádově menší rozměry systému kolem Chariklo však umožnily vytvořit celkový model s 345 milióny částic metrových rozměrů se vzájemnými kolizemi a gravitačními interakcemi. Vzhled samotné Chariklo je samozřejmě jen uměleckou představou v barvách založených na spektroskopických měřeních:
Autoři tohoto prvního realistického modelu kompletního systému prstenců Shugo Michikoshi a Eiichiro Kokubo z Japonska díky němu odhalili například vlny tvořící se ve vnitřním prstenci, které však způsobují značnou nestabilitu a urychlují jeho rozpad. Ze simulací vyplývá, že takové prstence by se zcela rozptýlily maximálně během 100 let. Něco je tedy musí udržovat. Uvažuje se o dosud neobjevených pastýřských měsících obíhajících Chariklo udržujících prstence na svém místě (jak to známe od Saturnu). Alternativním řešením by bylo, kdyby jednotlivé částice tvořící prstence byly spíše milimetrových než metrových rozměrů. Bláznivou možností také je, že prstence jsou průběžně doplňovány nějakým procesem uvolňování materiálu z Chariklo (na to jsou ale asi příliš ostře definované). A samozřejmě, ačkoli VELMI nepravděpodobná, zůstává i možnost, že Chariklo pozorujeme zrovna v kratičkém období její existence, kdy se kolem ní vytvořily prstence, které se během pár desítek let rozptýlí.
Image credit: Shugo Michikoshi / Eiichiro Kokubo / University of Tsukuba / National Astronomical Observatory of Japan