Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi

neděle 16. srpna 2015

Zajímavé světy


Který ze světů Sluneční soustavy si zaslouží nejvíce pozornosti? Která planeta je nejzajímavější? Který z měsíců má spíš planetární charakter a které z nich jsou jen nudné ledové koule? 

Udělal jsem si osobní žebříček těles naší Soustavy od toho nejúžasnějšího až k těm obyčejnějším. Do výčtu jsem zahrnul všechny blíže zkoumané světy vyjma Slunce a čtyř obřích plynných planet. Vynechal jsem menší nepravidelné měsíce, asteroidy a komety (ty si zaslouží vlastní žebříček) a samozřejmě hromadu dosud neviděných vzdálených trpasličích planet.


Země
Pro svoji dynamickou atmosféru, silné magnetické pole, geologickou a tektonickou aktivitu, koloběh vody v přírodě a hlavně živoucí biosféru si naše krásná planeta jistě zaslouží první příčku.

Io
Vulkanicky nejaktivnější těleso Soustavy. Povrch tohoto Jupiterova měsíce je den za dnem neustále přetvářen mohutnými sopečnými erupcemi a řekami čerstvého žhavého magmatu.

Titan, Mars, Pluto
Tři složením velmi rozdílná tělesa ovšem s aktivními přírodními procesy. Hustá atmosféra Titanu s kapalinovým cyklem a uhlovodíkovými řekami a jezery na povrchu; řidší marsovské klima s písečnými bouřemi a proměnnými polárními čepičkami; sezónní atmosféra a pohyby ledovců na Plutu.

Venuše
Velmi hustá a dynamická atmosféra ji drží na vyšších příčkách. Pokud se jasně potvrdí dodnes aktivní vulkanismus na povrchu, Venuše se okamžitě zařadí do druhé kategorie hned vedle měsíce Io.

Triton, Enceladus
Měsíce Neptunu respektive Saturnu jsou stále formovány aktivními procesy ve formě gejzírů. S dusíkem prýštícím z Tritonova povrchu si dále pohrává jeho řídká atmosféra, zatímco z nitra Encelada tryská dokonce voda.

Ganymed, Europa
Oba měsíce Jupitera patrně pod svou svrchní krustou skrývají vodní oceány. Ganymed má navíc jako jediný měsíc v celé Soustavě vlastní magnetické pole, Europa zase fascinuje velmi mladým rozpraskaným povrchem.

Měsíc, Iapetus, Charon
Tři měsíce z odlišných končin Soustavy s výraznými geologickými i albedovými útvary na povrchu. Tmavá ztuhlá lávová moře na Měsíci; Iapetus s rovníkovým hřebenem a vysoce kontrastními hemisférami; Charon s útesy, kaňony a tmavým polárním kloboučkem.

Dione, Ariel, Miranda
Tři ledové měsíce s rozpraskaným či dříve pozměněným povrchem. Ariel a Miranda ještě mohou překvapit, až v budoucnu prozkoumáme jejich dosud neviděné polokoule, a třeba se posunou do zajímavější kategorie.

Merkur, Callisto, Ceres
Povrchy těchto tří jinak zcela rozdílných těles charakterizují hlavně impaktní krátery. Merkur má obří kovové jádro, zatímco Callisto se zdá homogenní a nediferenciovaná. Ceres pak překvapuje světlými skvrnami a náznaky geologie neimpaktního charakteru.

Oberon, Titania
Pramálo je toho známo o Uranových měsících, ale zdá se, že až na pár fraktur povrchu dominují krátery. Některé však s výrazně světlým materiálem vyvrženým po okolí.

Tethys, Rhea, Umbriel
Monotónní ledové koule poseté krátery. Nutno uznat, že Tethys i Rhea mají na povrchu také pár fraktur. Rozlišení fotek Umbriel je na hranici toho, aby ukázalo dokonce i kráterování, natož jiné útvary.

Vesta, Proteus, Mimas
Vesta řazená už jen mezi asteroidy přesto překvapila svou vnitřní diferenciací, díky čemuž se někdy nazývá protoplanetou. Hranatý Proteus už se nezvládl zakulatit vlastní gravitací a představuje tak hranici mezi světy a poletujícími skálami. Nejvýraznější zajímavostí měsíce Mimas je jen jeden větší kráter mezi hromadou obyčejných.

pondělí 10. srpna 2015

Pozor, padají Perseidy!


   Každoroční letní nebeská podívaná přichází! Meteorický roj Perseidy, dříve známý také jako 'Slzy svatého Vavřince', vrcholí pravidelně kolem dvanáctého srpna. Zatímco loni tou dobou byl Měsíc krátce po úplňku a rušil svým svitem pozorování meteorů, letos je tomu právě naopak - blížíme se k novoluní a tmavá bezměsíčná noc nahrává pěknému meteorickému zážitku!

   Nejlepší je lehnout si v noci na záda pod širou oblohu a koukat a koukat. Během maxima aktivity roje, tedy v noci z 12. na 13. srpna (ST-ČT), se očekává až stovka meteorů za hodinu. Velký počet padajících hvězd lze ovšem pozorovat po celý týden! Nejvíce meteorů bude vidět vždy mezi půlnocí a ránem, kdy souhvězdí Persea, ze kterého Perseidy zdánlivě vylétají, stoupá výše nad obzor.

   Perseidy jsou rychlé meteory, které většinou ve zlomku sekundy svistnou oblohou, občas ale větší kousek vykouzlí několika sekundovou barevnou podívanou plnou explozí, které osvětlí okolní krajinu. Nenechte si ujít letošní obzvláště vhodné podmínky a vychutnejte si romantickou noc plnou padajících hvězd : )

Perseidy nad Snowy Range ve Wyomingu v roce 2012. Credit: David Kingham

Sprška Perseid z roku 2013 nad lesem borovic osinatých, jedněch z nejstarších žijících organismů na planetě. Credit: Kenneth Brandon

Loni (2014) byly kvůli oslňujícímu Měsíci po úplňku vidět jen ty nejjasnější Perseidy. Credit: Pete Lawrence

pondělí 3. srpna 2015

Zase ta Cassini


   Americká vlajková loď meziplanetárního průzkumu koncem letošního června zahájila již neuvěřitelný dvanáctý rok vědecké činnosti na oběžné dráze Saturnu! Zásoby paliva ovšem nejsou nekonečné, a tak se mise Cassini pomalu blíží ke svému spektakulárnímu vyvrcholení, kdy bude v roce 2017 navedena přímo do Saturnovy atmosféry a během své poslední divoké jízdy nám poskytne jedinečné informace o počasí na planetě jeden a půl miliardy kilometrů vzdálené.

   Nicméně během letošního roku Cassini využívá svůj čas manévrováním mezi ledovými světy, které Saturn obíhají, a zaměřuje se na jejich studium. Každým bližším průletem kolem některého z měsíců Cassini vyjasňuje naše představy o Saturnově systému, Sluneční soustavě a našem místě ve Vesmíru. Každým průletem družice zpřesňuje mapy a přináší nádherné snímky exotických světů...

   V polovině července začala Cassini již svůj 219. oběh kolem plynného obra. Cestou potkala tyto kosmické drahokamy:

Kolem prstenců tančící měsíček Epimetheus.

Vznášející se srpky Encelada a Dione. Všimněte si, jak jsou vidět i Sluncem neozářené polokoule měsíců - to díky světlu odraženému od Saturna.

Enceladus. Bělejší než bílá! Enceladus je nejsvětlejším tělesem v celé Sluneční soustavě - odráží 99% dopadajícího světla. Kdyby byl náš Měsíc takto bílý, ozařoval by oblohu skoro jako druhé Slunce. Noci kolem novoluní by tak byly vzácnými okamžiky tmy.

Psychedelické tvary na Enceladově ledovém povrchu vyniknou v 'neviditelných' vlnových délkách světla. Cassini při focení používá infračervené, zelené a ultrafialové filtry. Mozaiku poskládala Eli Bonora.

Druhý největší měsíc Saturnu je ledová Rhea. S průměrem 1 528 km je nejmenším tělesem Sluneční soustavy, které se ještě nachází v hydrostatické rovnováze. Spousta menších těles sice ještě má zhruba kulatý tvar, nikoli však ve zcela rovnovážném stavu. Rhea má vesměs jednotvárný povrch hodně posetý krátery. Jeden z těch výraznějších je mladý kráter Inktomi se zřetelně světlejším vyvrženým materiálem okolo.

Má oblíbená Dione s rozdrásanou krajinou ('wispy terrain'). Barevný pohled z infračervených, zelených a UV snímků vytvořila Eli Bonora.

Následující tři dechberoucí detaily Dione dal dohromady Maksim Kakitsev:

Images Credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Zdroj barevných obrázků: UnmannedSpaceflight.com

sobota 1. srpna 2015

Světy nad 2000 km


Ve Sluneční soustavě se nachází pouze osmnáct těles s průměrem přesahujícím dva tisíce kilometrů. 

Upravil a aktualizoval jsem jeden starší obrázek, takže si můžete pohromadě prohlédnout a porovnat všechny tyto světy seřazené v měřítku od největšího (Slunce), přes obří plynné planety, dále terrestrické planety, velké měsíce a dvě trpasličí planety: 

Máme to ale krásně barevnou Soustavu : )