Sbohem Encelade!

   Družice Cassini naposledy navštívila Saturnův měsíc Enceladus.

   Za 11 let služby u Saturnu prolétla Cassini kolem této aktivní pěti set kilometrové ledové koule dva a dvacet krát. Cílem posledního blízkého setkání z 19.12.2015 bylo mapovat tepelné vlastnosti známých tygřích pruhů, z nichž uniká do prostoru obsah Enceladova podpovrchového oceánu.

   Během průletu naštěstí zbyl čas i na oblíbené snímkování a my tak můžeme dát pomyslné sbohem dalšímu ze Saturnových měsíců. Mise sondy Cassini se totiž chýlí do finále a další přiblížení k Enceladu už v plánu nejsou. Díky vodním gejzírům ovšem tento měsíc zůstává lákavým cílem, a tak se možná v budoucnu ještě dožijeme jemu dedikované mise. Do té doby ovšem následující snímky zůstanou posledními pohlednicemi z tohoto vzdáleného světa...

Enceladus barevně

Povrch připomíná tektonické zlomy na Europě, ale v případě malého Encelada jde spíše o slapové trhliny.

Poslední ohlédnutí... Sbohem Encelade!

Images Credit: NASA / JPL / Cassini-SSI / Justin Cowart

Pastýři prstenců

   Kromě velkých kulatých měsíců obíhá Saturn také spousta měsíčků malých s nepravidelnými tvary. Jednou skupinou jsou takzvané pastýřské měsíce, které dlouhodobě udržují stabilitu majestátných Saturnových prstenců. Stejně, jako pastýř hlídá své stádo, aby se mu ovečky nerozutekly, tyto měsíčky svou gravitací udržují dráhy jednotlivých částeček prstence a vytvářejí v něm ostře ohraničené mezery nebo naopak v materiálu prstenců způsobují vlny a rezonanční struktury.

   Šestého prosince vytrvalá družice Cassini prolétla rovinou Saturnových prstenců a pěkně při tom nafotila hned tři významné pastýřské měsíce z dosud neviděných úhlů:

Měsíček Atlas s rozměry 40x35x20 km

Měsíček Prometheus je zhruba třikrát větší než Atlas.

Rozměry Promethea jsou 135x80x60 km.

Měsíček Epimetheus je z této trojky nejkulatější - rozměry 130x115x105 km.

Nádherný pohled na Epimethea se Saturnem v pozadí.

Images Credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Mezihvězdná cestovatelka

   Komety jsou většinou jen spící zmrzlé hroudy starobylého tmavého materiálu nerušeně plující vesmírem. Dokud se nepřiblíží ke Slunci... Tehdy exotické kometární ledy začínají sublimovat, těkavé plyny se uvolňují a strhávají s sebou prachová zrna. Kometa se zahalí se do prachové komy a rozvíjí vějíř ohonu. Sluneční záření ionizuje uvolněné plyny a sluneční vítr je odfukuje pryč vytvářejíc druhý dynamický ohon. 

   Některé komety jsou v pevné gravitační náruči Slunce a obíhají ho po elipsách, na kterých se k naší hvězdě pravidelně přibližují a zase odlétají dál. Některé jednou za deset let, jiné za milión. Občas se ale odněkud vynoří kometa, která kolem Slunce prolétá tak rychle, že je vymrštěná ze Sluneční soustavy na předlouhou pouť mezihvězdným prostorem. Může trvat miliardy let, než taková kometa pocítí žár nějaké další hvězdy. Může trvat celou věčnost, než proletí soustavou, kde citlivé bytosti zvednou hlavu k jejich obloze a budou žasnout nad krásou tohoto mezihvězdného posla a nad mystikou všehomíra.

   Jedna taková kometa právě prožívá svoji galaktickou chvíli slávy. Pozemšťané na malé modré planetě si jí poprvé všimli koncem roku 2013 dalekohledem Catalina Sky Survey. Kometa se od té doby přiblížila ke Slunci a jako květina, která vykvete jednou za život, teď předvádí své kosmické divadlo. V kronikách lidstva bude pamatována jako C/2013 US₁₀ (Catalina). Vidět ji můžete vždy před úsvitem nad východním obzorem obyčejným binokulárem. Až do ledna bude na naší obloze stoupat a ještě zjasňovat. Protože co by to bylo za Vánoce bez pořádné komety!

Catalina začátkem prosince objektivy astronomů nadšenců:

Vlasatá Catalina 2.12.2015 (Hemmerich)

Catalina nad obzorem 4.12.2015 (Ventre)

Skvělé detaily jemných struktur iontového ohonu 4.12.2015 (Yamazaki)

Zaostřeno na hlavu komety 5.12.2015 (Ahmad)

Catalina jako slabý zelenavý flíček (v levém dolním rohu) ztrácející se v záři Venuše 6.12.2015 (Roch)

Japonské okénko

   Dnes se proletíme na solárních panelech dvou robotů japonské kosmické agentury.

   První ptáček se po jednom roce od vypuštění vrací k Zemi. Je jím sofistikovaná sonda Hayabusa 2 (Sokol). Tento robot s iontovým pohonem ve čtvrtek využil gravitace naší planety, aby upravil vlastní dráhu pro setkání s blízkozemním asteroidem jménem Ryugu. Z tohoto kosmického kamene hodlá Hayabusa odebrat vzorky a dopravit je do náručí dychtivých výzkumníků na Zemi. Zatím ale Sokol jen v rychlosti mává pozemšťanům, svištíce při gravitačním manévru kolem našeho domova.

©JAXA

   Na jiné dobrodružství, tentokrát u Venuše, se chystá poněkud pozapomenutý pochroumaný cestovatel Akatsuki (Úsvit). Tahle ambiciózní družice se pokusila vstoupit na orbitu Venuše už v roce 2010, ale selhal jí přitom hlavní motor. Po několika obězích Slunce se teď s Venuší znovu setkává a hodlá toho využít! Operátoři na Zemi naplánovali sondě druhou šanci - místo poškozeného hlavního motoru použije ke zbrždění pouze trysky orientačního systému (RCS). Polovinu paliva bylo potřeba vypustit, aby byla sonda co nejlehčí. Tuto polovinu ovšem tvořilo okysličovadlo pro hlavní motor, které orientační motorky stejně nevyužijí. Několik drobných úprav dráhy pak nasměrovalo setkání sondy s Venuší na 7. prosince 2015. Držme tedy v pondělí Akatsuki palce! Podaří-li se jí úspěšně zaparkovat na oběžné dráze Venuše, vstoupí Japonsko do prestižního klubu těch, kteří mají (či měli) vlastního velvyslance u jiné planety. 

Amerika, Evropa a Indie již družice okolo jiných planet mají a Sověti dříve měli také. Přidá se Japonsko díky Akatsuki k multiplanetárním entitám?

Úrodná Urvara

   Urvara je jméno starověké Védské bohyně úrodných půd a rostlinstva. Spolu s dalšími polobohy a patrony zemědělství se Urvara dostala také na trpasličí planetu Ceres, kde je po ní pojmenována jedna ze tří velkých impaktních pánví. Tento starobylý kráter je velmi úrodný na rozličné geologické formace: 

NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

   Celá jizva po dávném dopadu měří napříč přes 160 kilometrů a nejmenší rozeznatelné útvary mají asi 150 metrů. Dno kráteru předvádí různou geomorfologii - hladké oblasti s několika vrcholky střídá drsnější terén s roztroušenými hřebeny. Levou část pokrývá složitý systém terasovitého vrásnění. Středová hora má příkré svahy, jejichž obnažený materiál je poněkud světlejší, než většina okolí. Hned vpravo od centrálního vrcholu je zajímavá struktura jemných prasklin. Samotný val kolem Urvary je již značně pochroumaný a místy se ztrácí mezi jinými útvary této cizí kamenno ledové krajiny.

   Družice Dawn, která nám tyto nevšední pohledy servíruje, právě sestupuje na svoji finální orbitu. Na ní bude kroužit kolem Cerery blíže, než obíhá ISS kolem Země. Detailní výzkum planetky bude probíhat dokud sondě nedojde palivo. Pak zůstane Dawn kroužit kolem jediné trpasličí planety ve vnitří části Sluneční soustavy jako monument lidské vynalézavosti.