Technologie adaptivní optiky, která dokáže anulovat vliv zemské atmosféry na rozmazání snímků nebeských objektů, posunula pozemní astronomii na další level. Snímky asteroidů pořízené adaptivní optikou SPHERE skrz jeden z osmimetrových dalekohledů VLT Evropské jižní observatoře jsou natolik detailní, že na nich lze obstojně identifikovat základní geologické útvary na povrchu pozorovaných planetek. Úroveň dosažených detailů lze porovnat na snímcích pětisetkilometrové protoplanety Vesta, což je druhá největší planetka v Hlavním pásu asteroidů a svého času u ní pobývala orbitální sonda Dawn. Rozlišení dosažitelné kosmickou sondou při blízkém průzkumu je (a asi i zůstane) nepřekonatelné, ovšem pomocí adaptivní optiky můžeme ze Země získat informace o velkém počtu světů a třeba mezi nimi vytipovat ty, které si dedikovanou misi zaslouží.
Vlevo jsou snímky Vesty pořízené ze Země aparaturou VLT/SPHERE a uprostřed a vpravo jsou pro porovnání data poskytnutá sondou Dawn:
V Hlavním pásu asteroidů mezi bezpočtem různorodých světů existují spolu s Vestou jen tři další planetky dosahující rozměru alespoň 500 km. Společně se jim říká „Velká čtyřka“ a díky VLT/SPHERE máme nyní alespoň základní představu o jejich vzhledu:
U Ceres a Vesty jsou díky sondě Dawn, jež je zmapovala z jejich oběžné dráhy, k dispozici i mnohem detailnější pohledy. Nicméně zbylí dva členové Velké čtyřky ani většina dalších asteroidů se žádného blízkého průzkumníka v dohledné době nedočká. Astronomové naštěstí pomocí VTL/SPHERE pozorovali již několik desítek středně velkých asteroidů Hlavního pásu a postupně publikují jejich zjištěné charakteristiky. Přečíst si (a prohlédnout si snímky) můžete například o asteroidech Hebe, Julia, Psyche či Daphne.
Images credit: ESO / VLT / SPHERE / ZIMPOL / Romain Fétick et al. (1,2) / Pierre Vernazza et al. (3)
Žádné komentáře:
Okomentovat