Všechno v Soustavě je v neustálém vzájemném pohybu. Následující animace zachycují tento pohyb ve dvou odlišných koutech Soustavy.
Koncem ledna proletěl kolem systému Země-Měsíc relativně velký asteroid. Tato sekvence radarových snímků zachycuje i malý měsíček, který kolem třísetmetrového asteroidu vesele obíhá. Jen si to představte: Hrouda kamení v doprovodu svého měsíčka stovky let krouží kolem jediného světla široko daleko a najednou se z okolní temnoty vynoří obrovská modrobílá Země se svým majestátným Měsícem. Asteroid jen rychle prosviští kolem, jen tak tak, že stihne žasnout nad tou krásou. Ještě dlouho si budou s měsíčkem povídat o Modré planetě a jejím šedavém průvodci.
Lidé na Zemi ovšem o planetce a jejím průletu věděli dávno dopředu. V katalozích je zanesená pod označením '2004 BL86' a víme, že má rozměry kolem 300 metrů. Další, ještě o něco bližší, setkání se srovnatelně velkým asteroidem čeká Zemi až v roce 2027. Pokud odněkud nepřiletí něco, čeho jsme si nevšimli...
Takto kolem sebe obíhají Pluto s Charonem. Jejich vzájemný pohyb skutečně nemá obdoby - oboustraně vázaná rotace zajišťuje téměř neměnnou polohu těles vůči sobě. Z pohledu Pluta Charon prostě visí na obloze. Stejnětak z Charonova pohledu Pluto. A kolem nich tančí celá obloha. Sonda New Horizons, která sekvenci pořídila, je od Pluta s Charonem pořád dál, než je Země od Slunce. Ovšem kilometry ubývají doslova s každou sekundou!
Následují snímky několika různých kosmických orbů.
(klik na obrázek pro zvětšení)
Uživatel Gerald z fóra Unmanned Spaceflight pěkně zpracoval poslední sekvenci navigačních snímků trpasličí planety Ceres. Mezitím už na Zemi dorazila další sekvence, která konečně ukáže celý povrch Cerery, jelikož se snímala celá jedna rotace planetky. Navíc v rozlišení, které pravděpodobně ukončí spekulace o povrchových útvarech. I vědci mají o víkendu volno, takže pravděpodobně už v pondělí skutečně poprvé uvidíme povrch trpasličí planety!
Rhea. Největší z ledových měsíců Saturnu. Perfektní podrobnou mozaiku z velmi čerstvých snímků sestavila Emily Lakdawalla. Rhea je o něco větší než Ceres a hlavně obíhá v úplně jiném prostředí Soustavy. Uvidíme, čím si tato dvě ledová tělesa budou podobná a čím se budou lišit.
Další Saturnův společník, tentokrát největší jeho měsíc vůbec a druhý největší v celé Sluneční soustavě - Titan. S hustou oranžovou atmosférou je snad nejmystičtějším světem Soustavy. Zhruba v této podobě přicházejí fotky ze sondy. Všechno ostatní už je "jen" šikovné zpracování dat. Snímky pořizuje úžasná sonda Cassini, která krouží kolem Saturnu už neuvěřitelných deset let! I letos vytrvalého pozemského průzkumníka čeká několik zajímavých průletů kolem Saturnových měsíců. Tento snímek Cassini pořídila při únorovém setkání s Titanem.
Netřeba představovat životodárné Slunce. Díky němu můžeme vidět ostatní světy. V uplynulém týdnu se nad slunečním povrchem vznášel dlouhý filament plazmy viditelný na snímku ze sluneční observatoře SDO. Filament se táhne od pravého okraje slunečního disku doleva směrem ke středu a pak trochu dolů.
Žádné komentáře:
Okomentovat