Ceres. CERES !!

Je to tady! Svět, který takto zblízka dosud nikdo nikdy neviděl! Nové snímky největšího asteroidu a nám nejbližší trpasličí planety v jednom už kolují internetem! Astronomové, geologové a nadšenci je právě zpracovávají a snaží se je správně interpretovat. Tak se na ně taky podívejme :-)

Snímky dvou různých hemisfér trpasličí planety Ceres pořízené 12.2.2015 sondou Dawn ze vzdálenosti 83 000 km. Image credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Toto není sci-fi. Družice Dawn, která už má za sebou průzkum jednoho obřího asteroidu, se pomocí svých futuristických iontových motorů postupně přibližuje k dosud nepoznanému planetárnímu tělesu mezi Marsem a Jupiterem. Ve čtvrtek 12. února sonda tah motorů pozastavila, aby mohla nerušeně nasnímat celou jednu otočku svého cíle kolem jeho osy. To je důležité pro plánování budoucího mapování Cerery z její oběžné dráhy a přispěje to k celkovému poznání o charakteristikách této trpasličí planety. Ceres se otočí kolem své osy jednou za devět hodin. Krátký den si planetka ovšem vynahrazuje délkou svého roku. Oběhnout Slunce jí totiž trvá přes 4,5 roku pozemského. Sonda Dawn tudíž podnikla vskutku průkopnickou cestu, aby s Cererou sladila svojí oběžnou dráhu a mohla se odevzdat do její gravitační náruče. Nyní můžeme z první řady sledovat, jak se před námi odkrývá zcela nový svět. Ve smyslu dosud nezmapované planety i ve smyslu celého světa průzkumu a poznání trpasličích planet.


Dáme si obrázky ještě jednou, tentokrát trochu kontrastnější a otočené tak, aby sever byl přibližně nahoře (tak jako v předchozích sekvencích).

zdroj: fórum Unmanned Spaceflight

Krátery, pánve, krátery. Při tomto rozlišení už je celkem jasné, že celý povrch je pokryt krátery (to, že jsou lépe vidět u spodního okraje je dáno spíše úhlem nasvícení Sluncem). Na Cereře se tedy nejspíš nekonalo žádné rozsáhlejší přetvoření povrchu vnitřními procesy. To samozřejmě není nikterak udivující, jelikož Ceres nemá žádný měsíc, který by gravitačními slapy udržoval její nitro horké a sama je dosti malá, aby si teplo ve větší míře udržela po delší dobu.
Na levé hemisféře zaujme například oblouk ve tvaru širokého 'U' ve spodní části. Pravděpodobně půjde o okraj veliké impaktní pánve, ale mohlo by jít třeba i o sesuv půdy nebo prasklinu v povrchu v důsledku jiného impaktu nebo jiných procesů.
Zajímavé jsou i světlé skvrny. Minimálně dvě - ty nejvíce vpravo na obou hemisférách - se zdají ležet ve středu větších kráterů. Spodní skvrna na pravé hemisféře má možná náznaky paprsků. Mohly by to tedy být centrální vrcholky kráterů po relativně nedávných impaktech. Znamená to ale vyzdvižené horniny z pláště Cerery nebo světlejší materiál dopravil impaktor? Na druhou stranu u levého okraje pravé hemisféry to vypadá na kráter, jehož střed je naopak pěkně tmavý. Co za hádanky nám to Ceres chystá?
Nutno podotknout, že ani jedna ze zde viděných světlých skvrn není ta Světlá skvrna, kterou viděl už kdysi Hubbleův dalekohled. Tu uvidíme, až bude zveřejněná animace celé rotace.

Na závěr ještě interpretace povrchových útvarů vzhledem k dřívějšímu snímku (taktéž z fóra Unmanned Spaceflight):