Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi

středa 15. března 2023

Je Venuše dodnes vulkanicky aktivní?

Dlouho se o tom na základě nepřímých indicií spekulovalo, ale nyní se konečně zdá, že pro aktivní vulkanismus na Venuši máme dostatečně dobrý důkaz! Podařilo se ho najít ve starých datech ze sondy Magellan, která v devadesátých letech mapovala Venušin povrch pomocí radaru. Na dvou snímcích pořízených s odstupem osmi měsíců je jasně vidět změna tvaru a velikosti jedné kaldery. Změna textury je navíc patrná i v přilehlé oblasti, což se dá interpretovat jako čerstvý lávový pokryv. 

Na nová data z Venuše si musíme ještě chvíli počkat, ale v příštím desetiletí se k ní chystá celá flotila sond, takže se rozhodně máme na co těšit. Já si stále ponechávám špetku skepse.. Přecijen by se mohlo jednat „jen“ o nějaký propad prastaré dávno vyschlé magmatické komory a související sesuv půdy. Nicméně i tak se jedná o dosud nejpřesvědčivější důkaz současné sopečné aktivity na naší sesterské planetě.. 

     
     
 

neděle 19. února 2023

Meteori(ti)cké žně

Jakoby snad Sluneční soustava chtěla oslavit desetileté výročí zásahu Země Čeljabinským meteor(it)em! Tři noci po sobě od 13. do 15. února totiž byly pozorovány tři obzvláště jasné meteory a po všech třech se v následujících dnech podařilo najít dopadnuvší meteority. 

   3 nights in a row, 3 fireballs, 3 meteorites… | IMO 

O prvním případu už jsem tu dvakrát psal. Pozornost na sebe upoutal ještě před samotným zásahem, jelikož se ho podařilo detekovat jako meteoroid 2023 CX1 letící vesmírem. Mnoho lidí tak na základě včasného varování meteor přímo vyhlíželo. Ten zazářil 13.2. ve 2:59 UT nad Lamanšským průlivem. O dva dny později v Normandii našel tým vědců a dobrovolníků první úlomek dopadlého meteoritu a nálezy dalších fragmentů následovaly. 

     
     Credit: Dieppe Pilotesetcie 

   Several meteorites of asteroid 2023 CX1 found! Meteorite fall at ~2:59:21 UT on 13 February 2023 in Saint-Pierre-le-Viger, Seine Maritime, France | Karmaka 

 

Bez souvislosti s předchozím případem pak 14.2. v 17:58 UT zazářil jasný bolid nad Itálií. Nevědělo se o něm sice dopředu, ale zaznamenaly ho kamery meteorické sítě PRISMA a také si ho všimlo a ohlásilo spoustu náhodných pozorovatelů. Na základě toho byla vypočtena oblast možného dopadu meteoritů severně od Matery. Následující den v oné oblasti nalezli dva bratři na balkóně svých rodičů několik podezřelých úlomků, které evidentně spadly z nebe. 

     
     Credit: PRISMA / INAF 

   Meteorite fall (~70g) at ~17:58:29 UT on 14 February 2023 in Matera, Basilikata, Italy | Karmaka 

 

Třetí případ se odehrál 15.2. ve 23:22 UT, když lidi v jižním Texasu vylekala hlasitá rána. Přestože byl ještě den, několik lidí také zahlédlo na obloze jasný meteor. O tři dny později byl ve vypočtené dopadové oblasti nalezen zhruba půlkilový meteorit. Zásah je viditelný také na snímku z geostacionární družice GOES-16: 

     Credit: Robert Ward 

   NASA confirms meteoroid entry, meteorite falls near McAllen, Texas | ExpressNews 
   Meteorite fall, Starr County, Texas at 5.22 pm CST (23:22 UT) on 15 February 2023 | Karmaka 

 

Podlouhlý blízkozemák

Začátkem února prolétl v relativní blízkosti 1,8 milionu kilometrů asteroid 2011 AG5. Radarové snímky odhalily, že se jedná o jeden z nejprotaženějších blízkozemních asteroidů: Na délku měří zhruba půl kilometru, ale na šířku má jen nějakých 150 metrů. Jeho rotační perioda je 9 hodin. Příště se tento asteroid k Zemi přiblíží na podobnou vzdálenost v roce 2040. 

 
 
     Credit: NASA/JPL-Caltech/Goldstone 
 
Tato radarová echa se hodně podobají snímkům o trošičku většího asteroidu 2003 SD220, který se k Zemi v současné epoše přibližuje každé tři roky vždy v předvánočním období (nejblíže byl v r. 2018). 

čtvrtek 16. února 2023

Pozůstatek Lamanšského bolidu nalezen!

Sedmý předpovězený zásah Země asteroidem se stal také dalším meteoritem s rodokmenem. V Normandii se totiž při cíleném hledání ve vypočtené dopadové oblasti podařilo na čerstvý meteorit skutečně narazit. Uvidíme, jaké taje vesmíru nám asteroid 2023 CX1 přinesl, a také podaří-li se najít ještě nějaké další jeho fragmenty. 

      Credit: David Legangneux (bolide) ~~~ FRIPON / Vigie-Ciel (meteorite) 
 
Objevové snímky asteroidu 2023 CX1 
 

pondělí 13. února 2023

Předpovězený bolid nad Lamanšským průlivem

Pár hodin před zásahem se včera podařilo objevit malý, asi metrový, meteoroid na kolizním kurzu se Zemí (provizorní označení Sar2667, finální 2023 CX1). Vzhledem k jeho malým rozměrům nehrozilo od tohoto kosmického šutru žádné nebezpečí, ale včasné varování vyburcovalo astronomy a pozorovatele oblohy v okolí Lamanšského průlivu, aby vyhlíželi meteor, který tento objekt při svém zániku v atmosféře vytvoří. A vyplatilo se! Dnes nad ránem mnoho připravených pozorovatelů zaznamenalo jasný bolid. Dopad přeživších fragmentů není vyloučen. Jedná se o sedmý předpovězený impakt v historii a, pokud vím, teprve o druhý případ, kdy se informace o blížícím se vstupu do atmosféry rozšířila dostatečně rychle, aby lidé v očekávané dopadové oblasti mohli meteor vyhlížet. 
 
       Credit: A. Testa / F. Manca / Sormano Observatory 
 
     
       Credit: Calvin Musch 

     



Předchozí případy dopředu předpovězených impaktorů: 
 
2008 TC3 (Súdán) 
2014 AA (Atlantik) 
2018 LA (Botswana) 
Kámen z nebes | Planetoviny 
Fragments of asteroid 2018 LA found in Botswana | EarthSky 
2019 MO (Puerto Rico) 
A small asteroid hit us last weekend | EarthSky 
Progress on Asteroid Discovery, Impact Mitigation | Centauri Dreams 
Small Asteroid 2019 MO impacted Earth on June 22 | Comets & Asteroids 
Sky-surveying Telescopes Sweep Up Near-Earth Asteroids | Sky & Telescope 
Vzácné pozorování planetky ještě předtím, než vstoupila do atmosféry Země | Living future 
2022 EB5 (Jan Mayen) 
Asteroid severně od Islandu | Planetky 
The awaited asteroid 2022 EB5 | Asteroid Day 
NASA System Predicts Impact of Small Asteroid | JPL 
Small asteroid captured hours prior to Earth impact | YouTube 
Small Asteroid 2022 EB5 (NEOCP Sar2593) impacted Earth on March 11 | Comets & Asteroids 
2022 WJ1 (Ontario) 
MPEC 2022-W69 : 2022 WJ1 
Richard Moissl: „Another #imminent_impactor has been spotted...“ | Twitter 
NASA Program Predicted Impact of Small Asteroid Over Ontario, Canada | JPL 
Once Again the Catalina Sky Survey Discovers an Earth-Impacting Asteroid | Catalina Sky Survey 

 

neděle 12. února 2023

Má Varuna souputníka?

Varuna je jeden ze vzdálených ledových trpasličích světů v Kuiperově pásu. Objeven byl v roce 2000 a od té doby mu bylo věnováno několik různých pozorování. Díky vizuální fotometrii, infračervené spektroskopii a hvězdným zákrytům alespoň tušíme, že jde o objekt vejčitého tvaru s delší osou okolo 1000 km, s docela nízkou hustotou a lehce načervenalým povrchem s přítomností vodního ledu. Rotace okolo vlastní osy mu trvá 6,34 hodiny a kolem Slunce oběhne jednou za 279 let po dráze skloněné podobně jako dráha Pluta, avšak kruhovější a nijak neovlivňované Neptunem. Zde je Varuna v porovnání s dalšími trans-neptunickými planetami a níže s naší Zemí a Měsícem: 
 
 
Ve studii z roku 2019 astronomové poukazují na pozoruhodné změny amplitudy světelné křivky Varuny a navrhují, že jde o signaturu blízce obíhajícího měsíce! Kdyby se tato teorie potvrdila, dalo by to astronomům do ruky nový nástroj, jak takové měsíce odhalovat. Dosud byli totiž všichni souputníci trans-neptunických planet objevováni pouze vizuálně, většinou na hloubkových snímcích z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Jenže pro tento případ možného Varunova blízce obíhajícího měsíčku nemá ani Hubble dostatečné rozlišení. Podařilo se mi však dohledat, že v listopadu 2022 se na Varunu díval nový Webbův vesmírný dalekohled (pozorovací program 1254). Doufejme tedy, že do této problematiky vnese trochu světla.. 
 

sobota 11. února 2023

Prstence malých planet #2

Ve světle nedávného oznámení objevu materiálu okolo trpasličí planety Quaoar je na místě zrevidovat si situaci ohledně prstenců malých planet.. 
 
 
 
U největšího z kentaurů je přítomnost prstenců jednoznačná. Od první okultace, která jejich přítomnost odhalila v roce 2013, bylo pozorováno mnoho dalších hvězdných zákrytů, v nichž je signatura dvojitého prstýnku okolo Čárikló jasně patrná. 
 
A v říjnu 2022 stínem prstenců prolétl Webbův kosmický dalekohled a svým pozorováním jejich existenci připotvrdil. 
      
 
I třetí největší trpasličí planeta má svoji prstencovou ozdobu prakticky garantovanou. U ní se vzhledem k jejím ostatním neobvyklým charakteristikám ani není čemu divit.. Dva obíhající měsíce a celá kolizní rodina fragmentů, velmi rychlá rotace, vysoce odrazivý povrch s velkou červenou skvrnou, vejčitý tvar... Už jen čekám kdy se z Haumey vylíhne nějaká kosmická potvora : ) 
 
 
 
      
 
Pro představu o rozměrech: Haumea a Chariklo s jejich prstenci v porovnání s naší planetou Zemí: 
 
   více k Haumee: 
 
 
 
Ačkoli objev prstence Quaoaru byl oznámen teprve před pár dny, je postaven na průběžných pozorováních z uplynulých let včetně nemalého přispění kosmického dalekohledu Cheops. Tenhle prstenec by ale existovat neměl. Tedy alespoň ne v takové výšce nad Quaoarem, v jaké ho vidíme. Nicméně je tam, takže nezbývá než vylepšit naše představy o dlouhodobé nestabilitě prstenců nad Rocheovou mezí. 
 
     
 
Zdá se, že významnou roli v životě prstenců malých těles hraje orbitální rezonance 1:3 vůči rotační periodě centrálního tělesa. Možná, že je i důvodem udržitelnosti Quaoarova prstence mimo očekávanou zónu stability.. 
 
   více ke Quaoaru: 
 
 
 
Tady opouštíme rovinu jistoty. První objevený kentaur nám ale rozhodně něco naznačuje. Znám je už od sedmdesátých let dvacátého století a za tu dobu dokonce prosákl do ezo-kultury a hojně se vyskytuje v horoskopech. Na přelomu let osmdesátých a devadesátých začal vykazovat změny jasnosti a kometární aktivitu. Kvůli ní je těžké z hvězdných zákrytů něco vyčíst, ale zejména jeden zákryt v roce 2011 vypadal nápadně podobně tomu, co se svými prstenci předvádí Chariklo. Světelná křivka další okultace z roku 2018 také obsahuje náznaky sekundárních symetrických poklesů jasnosti zakrývané hvězdy, ale je to na hranici šumu a tudíž neprůkazné. 
 
 
Za mě osobně je existence prstence kolem Chironu velmi pravděpodobná, ale chtělo by to, aby vyšel nějaký výhodný zákryt v období Chironova kometárního klidu, ideálně rovnou v cestě nějakého kosmického dalekohledu, abychom měli jednoznačnější důkaz. 
 
   více k Chironovi: 
 
 
další kentauři
 
Planetky populace kentaurů jsou obecně dosti zajímavé objekty na hranici mezi trpasličími planetami a obřími kometami. Avšak k pouze dalším dvěma z nich máme k dispozici dobrá okultační data, abychom se o nějakém hledání prstenců vůbec mohli bavit: Hvězdné zákryty kentaurem Bienor ani kentaurem 2002 GZ32 zatím prstence neodhalily, avšak autoři u obou studií dodávají, že pod limitem dosaženého rozlišení se stále nějaké nacházet mohou.. 
 
 
 
trpasličí planety, trojané, asteroidy
 
Prstence se intenzivně hledaly zejména u Pluta, kvůli potenciálnímu riziku pro sondu New Horizons. Kromě čtyř obíhajících měsíců ale nebylo spatřeno ani smítko. Stejnětak mi není známo, že by existoval jakýkoli náznak prstenců u některé z dalších trpasličích planet (jako Eris, Makemake, Gonggong, Sedna, Orcus, Salacia, ...) ačkoli většina z nich byla pozorována během několika okultací. 
 
Naprosto skvělé by bylo zavčasu objevit prstenec mezi trojany - konkrétně okolo některého z cílů sondy Lucy. Moci si malý prstencový systém prohlédnout zblízka pomocí kosmické sondy by byl pro planetární vědce vskutku luxusní dáreček. Jelikož ale už nějakou dobu probíhají po celém světě intenzivní pozorovací kampaně hvězdných zákrytů těmito trojany, které dosud žádné prstence neodhalily ani nenaznačují, jedná se asi jen o zbožné přání. 
 
Co se týče asteroidů v Hlavním pásu, tak i u nich bych očekával, že případných prstenců už bychom si dávno všimli. Jimi zakrývaných hvězd už bylo odpozorováno mnoho. A asteroidy blízkozemní jsou asi všechny příliš malé, aby se u nich nějaké prstence mohly udržet. I když vesmír umí vždy něčím překvapit.. 
 

pátek 10. února 2023

Další trpasličí prstenec

Quaoar, přes tisíc kilometrů velký ledový svět, už dlouho škádlí moji představivost. Patří mezi trpasličí planety obíhající okolo Slunce za drahou Neptunu, avšak není tímto plynným obrem gravitačně ovlivňován. Jeho dráha je (například oproti dráze Eris) téměř kruhová, s Neptunem nijak nerezonuje (jako to dělá třeba Pluto) ani není moc vykloněná z roviny ekliptiky (jako ji mají Haumea a Makemake). 
 
Že je Quaoar doprovázen zhruba sedmkrát menším měsícem (pojmenovaným Weywot) víme od roku 2007. Zde na blogu jsem Quaoar zmiňoval v roce 2017, když ho zdálky pozorovala sonda New Horizons, a pak v roce 2018 v souvislosti s proměřováním jeho parametrů pomocí hvězdných zákrytů. Ty byly v průběhu následujících let dále sledovány (zejména ze Země, ale zapojil se také evropský pozorovatel exoplanet Cheops) a pečlivý sběr dat a jejich celkové vyhodnocení tak nyní přináší skvělý objev: 
 
Quaoar má prstenec 

  Credit: ESA, CC BY-SA 3.0 IGO 
 
Objevit prstence skrze sledování hvězdných zákrytů není nic neobvyklého. Okultace pozorované v letech 1977 respektive 1984 odhalily prstence u Uranu a u Neptunu a stejnětak stály i za prvním překvapivým objevem prstenců okolo malého tělesa, planetky-kentaura Chariklo v roce 2013, i za objevem prstenců trpasličí planety Haumea v roce 2017 (viz. Prstence malých planet). Prstenec Quaoaru se však všem výše zmíněným planetárním ozdobám vymyká! Všechny dosud známé prstence totiž obíhají své planet(k)y hluboko v jejich gravitační studni, tedy přesně tam, kde by podle našich dosavadních představ měly být. Věc se má totiž tak: Pokud se menší těleso přespříliš přiblíží k většímu tělesu (pod tzv. Rocheovu mez), gravitační potenciál ho roztrhá na kusy. Trosky se pak buď rozprostřou a vytvoří prstenec (jako se to asi časem stane s Phobosem okolo Marsu) nebo napadají na větší těleso (jako se to v roce 1994 stalo s kometou Shoemaker-Levy 9 u Jupiteru). Naopak obíhá-li nějaký rozprostřený materiál v dostatečné vzdálenosti od mateřského tělesa, má tendenci se shlukovat a ze zárodečných chuchvalců poměrně rychle rostou měsíce, které dále „vysají“ zbytky čehokoli, co se snaží zůstat prstencem. 
Jak je tedy možné, že Quaoarův prstenec ho obepíná NAD Rocheovou mezí? 

  Credit: Morgado et al. 2023 
 

pondělí 6. února 2023

Šest perihelů Machholzovy komety

Koronografem LASCO C3 SOlární & Heliosférické Observatoře SOHO (ESA/NASA) nedávno prolétla kometa 96P/Machholz
 
 
Tato kometa má periodu nějakých pět a čtvrt roku, tak mě zajímalo, jak vypadala její předchozí perihelia, kterých už sonda SOHO při své dlouhověkosti zaznamenala šest! 
 
1996 
 
 
2002 
 
 
2007 
 
 
2012 
 
 
2017 
 
 
2023 
 
 
Tímto příspěvkem bych rád vzdal hold Donu Machholzovi, jednomu z nejvýznamnějších objevitelů komet a spoluzakladateli Messierova maratonu. Kometa 96P je jeho třetí objevenou (1986). Don zemřel náhle loni v létě. Ještě v předvečer svého skonu nahrál poslední epizodu svého podcastu. Nechť je mu Země lehká a Vesmír nezměrný.. 
 
 

sobota 31. prosince 2022

Manipulace se vzorky asteroidu Ryugu

Na poklady, které z vesmíru přivezla japonská prospektorka Hayabusa2, jsme se tu naposledy podívali před téměř dvěma roky, když docházelo k Třídění vzorků z Ryugu. Od té doby byla všechna jednotlivá zrníčka katalogizována a nyní jsou postupně rozesílána různým institucím po celém světě k podrobné analýze. 

Ale postupně.. Tohle je video sestřih z řídícího střediska během návratu Hayabusy2 domů, z terénu při vyzvedávání návratové kapsle v Austrálii, a z laboratoře kde poprvé otevírali pouzdro se vzorky: 
 
 
Zařízení pro zpracování vzorků z Ryugu je perfektně vybavené. Tahle jeho luxusní prohlídka obsahuje mimo jiné unikátní záběry manipulace se sběrným pouzdrem i samotnými vzorky: 
 
 
Celkové pohledy na otevírání pouzdra Japonci zveřejnili teprve nedávno v sadě časosběrných videí. Tady pak můžeme vidět manipulaci s největším kamínkem, který se mezi vzorky nacházel: 
 
 
Všechny jednotlivé úlomky a zrnka byly postupně nafoceny a byla vytvořena jejich online databáze: Ryugu Sample Database System 
 
Po prvotním roztřídění vzorků se výzkumníci zaměřili na šest oblastí: 
  • chemická analýza
  • analýza kamenných úlomků
  • analýza prachových částic
  • analýza těkavých látek
  • analýza pevných organických látek
  • analýza rozpustných organických látek
 
Press release 210319 | Press release 210427 | Press release 210617 | Press release 211206
 
 
Celých 10 % z dovezených vzorků mělo dle dohody zaručeno Johnsonovo středisko NASA, kde na ně měli připravenou speciální čistou místnost.. 
 
 
Kromě toho mohou vědecké instituce a výzkumné ústavy z celého světa žádat o zaslání vzorků k analýze. V prvním kole výběru dokonce jedna várka vzorků putovala i do České republiky do Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského. V kole druhém jsme ale už vyšli na sucho.. 
 
Na závěr dnešního souhrnu se podívejte na video shrnující dosavadní misi Hayabusy2: 
 
  Za touto úspěšnou misí stojí šikovný tým, který sbírá jedno ocenění za druhým
 

neděle 11. dubna 2021

Radarové snímky nedávných návštěvníků

O radiovou observatoř v Arecibu jsme sice loni přišli, nicméně funkci planetárního radaru nadále plní vysílače sítě Deep Space Network v kombinaci se stometrovou anténou Green Bank Observatory. Radarové odrazy se podařilo zachytit od obou nedávno prolétajících blízkozemních asteroidů: Apophis a 2001 FO32. Druhý jmenovaný prolétal podstatně blíže, čemuž odpovídá dosažené rozlišení. 

Povídání o odkazu zřícené observatoře Arecibo a o současných možnostech planetárních radarů: 

     
     

středa 7. dubna 2021

Poslední průlet u Bennu

Sonda OSIRIS-REx naložená vzorky odebranými z asteroidu Bennu dnes naposledy prolétla kolem této půlkilometrové hroudy suti, aby obhlédla stopy zanechané na místě odběru. Teď už bude jen driftovat pryč a v květnu zážehem motorů zamíří zpět k Zemi. 

¤ NASA: NASA’s OSIRIS-REx Completes Final Tour of Asteroid Bennu 

neděle 4. dubna 2021

Zpřesnění dráhy Apophise

Díky radarovým měřením anténou v Goldstone a díky pozorování okultací během letošního průletu se nejistota u Apophisovy pozice během průletu v roce 2029 snížila z ±700 km na ±2 km a u průletu v roce 2036 z ±27 milionů km na ±75 tisíc km. 

¤ GreenBankObservatory: Can Green Bank Telescope Defend Against Asteroid Apophis? 
¤ SETIInstitute: We Got It: The Story of Astronomers Catching Apophis' shadow 
¤ Twitter: The uncertainty in the #Apophis 2029 approach has been reduced 
¤ AstronomyNow: Asteroid Apophis impact ruled out for at least a century 

Takto pohyb Apophise mezi hvězdami zaznamenal Michael Jäger během letošního průletu ze vzdálenosti okolo 20 milionů kilometrů: 

     credit: Michael Jäger 

V roce 2029 bude Apophis prolétat mnohem blíže, takže bude viditelný pouhýma očima! Tehdy dá Země Apophisovi dobrý gravitační prak: Přesune ho z orbitální třídy Aten do třídy Apollo: 
     

Povídání o Apophisovi (Rick Binzel pro SBAG): 
     

Povídání o Apophisovi (Chelsea Gohd ze Space.com): 
     

Předchozí příspěvky: Apophis se zatím se Zemí nesrazí > Deset roků do průletu Apophise > Předprůlet Apophise > Okukování Apophise a jeho stínu 

sobota 27. března 2021

Einsteinovo zatmění v novém kabátě

První přímé potvrzení Einsteinovy teorie relativity, tedy slavný snímek slunečního zatmění z roku 1919, se dočkal nového zpracování z rukou Petra Horálka za pomoci algoritmů pro zpracování obrazu od profesora Miloslava Druckmüllera. 

     credit: ESO / Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl / F. W. Dyson, A. S. Eddington, & C. Davidson, P. Horálek / Institute of Physics in Opava, M. Druckmüller

¤ SpaceWeather: Einstein's Eclipse 
¤ ESO: Original image of the 1919 solar eclipse 
¤ ESO: Highest resolution image of the 1919 solar eclipse 

středa 24. března 2021

Astrokladistika trojanů

Kladistika je obvykle metoda v evoluční biologii klasifikující živé organismy do tzv. stromu života. Proč ale tuto techniku neaplikovat také na kosmická tělesa? Přesně to učinili astronomové v čele s Timothy R. Holtem a sestavili „stromy života“ Jupiterových trojanů. Kromě klasických kolizních rodin tak v populacích trojanů v obou libračních centrech identifikovali celkem 48 klanů asteroidů sdílejících nejspíš společný původ. Rozhodně bude zajímavé prozkoumat, jaké další nuance a souvislosti o hierarchii trojanů a potažmo o historii naší Soustavy může toto členění ještě odhalit... 

 Astrocladistics of the Jovian Trojan Swarms 

úterý 23. března 2021

Jak se kentauři stávají kometami?

To je otázka, na kterou by mnoho planetárních vědců rádo znalo odpověď. I proto hlavní představitel sondy New Horizons (která prozkoumala Pluto a Arrokoth), prosazuje mezinárodní kooperaci na nové sondě, která by si během třicátých let na tyto přechodné světy posvítila zblízka. 


      návštěvníci ledových světů | credit: Roen Kelly / Dan Durda / NASA / JHUAPL / SwRI 

Již jsme zblízka viděli malé aktivní komety, velkou ledovou planetu i primitivní prastarou planetesimálu. Nicméně celá populace kentaurů či velkých čerstvě probuzených komet je zatím velkou neznámou. Než se nějaká mise k nim začne byť jen přibližovat k realizaci, jsme odkázáni na teleskopická pozorování a teoretické modely... 


      oběžné dráhy některých kentaurů a trpasličích planet ve Sluneční soustavě | credit: Roen Kelly / Duncan Steel 

Studie transformace kentaurů na komety: 
 > From Centaurs to comets — 40 years 
 > The Relationship between Centaurs and Jupiter Family Comets with Implications for K-Pg-type Impacts 
 > 29P/Schwassmann–Wachmann 1, A Centaur in the Gateway to the Jupiter-Family Comets 
     ¤ EuroplanetSociety: Gateway into Inner Solar System Discovered, Finding May Alter Fundamental Understanding of Comet Evolution 

Fotometrie kentaurů: 
 > Photometry of Centaurs and trans-Neptunian objects: Chiron, Chariklo, Huya, Ixion and Orcus 
 > Photometry of active Centaurs: Colors of dormant active Centaur nuclei 
 > Trans-Neptunian objects and Centaurs at thermal wavelengths 

Největší z kentaurů jsou zhruba dvousetkilometrové planetky Chariklo a Chiron, obě ověnčené prstenci: 
  Chariklo: Největší z kentaurů | Měření Chariklo | Simulace prstenců Chariklo 
  Prstence malých planet
| Padají na Chiron jeho prstence? 

Nejaktivnějším kentaurem je asi planetka Echeclus: 
  Echeclus v outburstu