Ryugu ~ letní update #2 ~ Asteroidální asymetrie, 3D snímky a prestižní ocenění

Na první pohled sice asteroid Ryugu vypadá jako osově symetrický dvojitý kužel, po bližším zkoumání však japonští vědci ukázali, že úplně symetrický není. Na západní hemisféře svírá jeho rovníkový hřeben o něco ostřejší úhel. Podpovrchové struktury se v této západní výduti na rozdíl od zbytku asteroidu pravděpodobně již zhroutily a sesedly. Studie této asymetrie vyšla v časopise The Astrophysical Journal Letters #874-1 a zapadá do představy, že současný tvar Ryugu byl způsoben jeho v minulosti mnohem rychlejší rotací.

The western bulge of 162173 Ryugu formed as a result of a rotationally driven deformation process

Ryugu’s fast-spinning past shaped the asteroid’s western hemisphere!

What’s with Asteroid Ryugu’s Weird Shape?

Spolupracovníkem mise Hayabusa2 je také známý astrofyzik a kytarista kapely Queen v jedné osobě - Brian May, který se specializuje na tvorbu stereoskopických snímků. Zde se zaměřil na balvan Otohime Saxum na jižním pólu asteroidu Ryugu a vytvořil spolu s Claudií Manzoni následující páry snímků pohlížející ze dvou opačných směrů na Ryugu s vyčnívajícím balvanem Otohime. Je potřeba zašilhat na vedle sebe ležící obrázky tak, aby uprostřed splynuly v jeden trojrozměrný. Někomu se to lépe daří na variantě parallel někomu lépe na variantě crossed eye.

Snímky se také dají obarvit a složit do 3D anaglyfu pro červenomodré brýle, o což se postaral Yoshiro Yamada.

Ryugu stereoscopic image by Dr Brian May | Credit: JAXA / Hayabusa2 / Claudia Manzoni / Brian May / Yoshiro Yamada

Zde ještě jeden pohled na balvan Otohime Saxum v přiblíženém výřezu.

Mise Hayabusa2 obdržela dvě ocenění. První cena je od The Aviation Week Network za inovativní řešení hopsátek MINERVA-II-1 a přistávacího modulu MASCOT, jež byly mateřskou sondou loni v létě vysazeny na povrch asteroidu Ryugu. Druhé ocenění udělila Japan Society for Aeronautical and Space Sciences za průkopnictví v oblasti meziplanetární navigace a operací v blízkosti malého tělesa.

Two awards for the Hayabusa2 Project

Ryugu ~ letní update #1 ~ Zásah impaktorem

Začátkem dubna japonská meziplanetární sonda Hayabusa2 úspěšně zasáhla kilometrový asteroid Ryugu měděným projektilem. Hayabusa2 uvolnila výbušné pouzdro s impaktorem (SCI) a sama se raději schovala na druhou stranu asteroidu (>Japonci bombardují Ryugu).

Oddělení pouzdra s impaktorem pohledem infračervené kamery TIR:

     

Kolizi však sledovala autonomní oddělitelná kamerka DCAM3, na jejíchž snímcích je jasně patrný materiál vyvržený při zásahu (>Zásah Ryugu potvrzen).

 

Jakmile pominulo nebezpečí poškození sondy vyvrženými troskami, vrátila se Hayabusa2 nad místo činu, aby se o zásahu sama přesvědčila pohledem na vytvořený kráter (>Hayabusa2 obhlédla kráter, který udělala).

Here’s an Update on Hayabusa2’s Crater-Creating Explosion

Images credit: JAXA

25. cyklus přichází

Již 270 let lidé extenzivně monitorují sluneční aktivitu. Za tu dobu jsme zaznamenali 24 přibližně jedenáctiletých cyklů jejího kolísání. Momentálně je Slunce na minimu současného cyklu a postupně se objevuje více a více náznaků, že solární cyklus 25 je za dveřmi.

    

První skvrna, která na základě její magnetické polarity a její polohy dále od slunečního rovníku nepochybně patří do 25. cyklu, dokonce vyprodukovala menší sluneční bouři. Ta sice nesměřuje k Zemi, ale možná ve vesmíru zasáhne observatoř Parker Solar Probe, jež má ochutnávání slunečních plivanců v popisu práce.

    

Titane těš se, navštíví tě dron!

dragonfly.jhuapl.edu

 

 

Další studie fenoménu STEVE

STEVE [stýf] je jedním z dosud neobjasněných atmosférických úkazů.
Vypadá jako dlouhá, světlá, většinou nafialovělá stuha občas doprovázená zeleným vrásněním.

Nedávno si ho lidé začali více všímat a nyní je odborně studován nejen pozorováními ze země ale i shora pomocí orbitálních satelitů v magnetosféře a v ionosféře (THEMIS, DMSP, SWARM). Zdá se, že poruchy vysoko v magnetickém poli mohou občas vyslat izolovaný proud elektronů směrem k zemi i nad jižnějšími zeměpisnými šířkami. Elektrony klasickým způsobem excitují atomy kyslíku jako v případě polárních září - to jsou ony zelené „zuby“. Světlý pruh, tedy samotný STEVE, sice s touto lokální geomagnetickou bouří nějak souvisí, ale co přesně ho způsobuje, stále jasné není, protože elektrony to nejsou. Alespoň už si ale začínáme dělat obrázek o tom, co se v něm děje - jedna z družic SWARM totiž ve výšce 300 km nad zemí proletěla přímo skrz jednoho „Stýva“ a naměřila v něm skokový nárůst teploty o 3000 °C a proudění ionizovaných částic rychlostí 6 km/s. Možná je tento horký iontový proud nějak svázán přímo s narušeným magnetickým polem ve větších výškách?

>> GALERIE SNÍMKŮ ÚKAZU STEVE <<

     

Magnetospheric signatures of STEVE: Implication for the magnetospheric energy source and inter‐hemispheric conjugacy

The Aurora Called STEVE Isn’t Aurora After All . . . Mostly

A New Type of Aurora is Not an Aurora at All

SpaceWeather 11.5.2019

STEVE není aurora

Lámání Bruntova šelfu

Od Antarktidy se patrně brzo odlomí ledovec o rozloze 1 700 km².

Kvůli dvěma sbíhajícím se prasklinám v Bruntově ledovém šelfu byla již v letech 2016-2017 přemístěna polární výzkumná stanice Halley VI o něco hlouběji do vnitrozemí. Jakmile se obě praskliny setkají u McDonaldova ledového vrásnění, bude to, jakoby Bruntovu šelfu odpadl nos. Vzniknuvší ledovec sice bude asi 3,5× menší než ten, který se odlomil od šelfu Larsen 12. července 2017 a na volný oceán začal odplouvat v září 2018, přesto ale bude patřit mezi největší zaznamenané ledovce.

      

Od Antarktidy se může odtrhnout ledovec velký jako polovina Karlovarského kraje

Huge crack in Brunt Ice Shelf could calve iceberg larger than NYC

Countdown to Calving at Brunt Ice Shelf

McDonald Ice Rumples
Halley VI Station

Extrasolární astronomie napříč tisíciletími

Psal se rok 48 před naším letopočtem. Hvězdopravcům v tehdejší Číně, proslulým jejich pečlivým zaznamenáváním nebeských událostí, neunikla nová hvězda, která se nakrátko objevila na obloze. Než tato nova stihla zase pohasnout, zakreslili její pozici do svých hvězdných map a pak se na ní na dva tisíce let zapomnělo. Nyní astronomové pomocí moderních přístrojů objevili její pozůstatek - slabou mlhovinu schovanou v kulové hvězdokupě M22 v souhvězdí Střelce. Potvrdili tím tak jedno z nejstarších zaznamenaných pozorování kosmické události proběhlé daleko za hranicemi Sluneční soustavy. Dalšími příklady dávné extrasolární astronomie sahajícími ještě hlouběji do historie jsou příběhy původních obyvatel Austrálie a také kalendáře starých Egypťanů, popisující proměnnost jasu některých výrazných stálic noční oblohy.

Image credit: NASA / ESA / HST / University of Göttingen / F Göttgens (IAG)

Discovery of an old nova remnant in the Galactic globular cluster M22

Astronomers discover 2,000-year-old remnant of a nova

Proměnné hvězdy v legendách

Dlouhotrvající skvrna na Slunci

Na viditelný povrch Slunce se před pár dny vrátila skvrna, jejíž příběh se začal psát již 19. března. Tehdy na Slunci rychle vyrostla aktivní oblast označená AR2736, která ještě než zapadla, stihla vyprodukovat erupci intenzity C4.8. Oblast pak přežila cestu přes odvrácenou sluneční polokouli, aby se po dvou týdnech vrátila jako nečekaně velká skvrna AR2738. Jedna sluneční otočka však evidentně této skvrně nestačila, a tak se nyní vrátila podruhé s novým označením AR2740. Navíc se vůbec nezdá, že by její energetická potence po měsíci a půl jakkoli ochabla. Právě naopak - vyprodukovala několik Céčkových erupcí, z nichž nejsilnější (C9.9) téměř dosáhla střední kategorie M, což je v období minima sluneční aktivity spíše vzácností. Poslední podobně silná erupce nastala v říjnu 2017.

     credit: Martin Wise

 Tato dlouhověká skvrna je navíc následována oblastí AR2741, s níž má propojené magnetické pole.

Podívejte se na aktivitu obou oblastí AR2740 & AR2741 v různých vlnových délkách prostřednictvím družice SDO.

     credit: NASA / SDO / AIA / HMI

     

Aby toho nebylo málo, produkuje oblast AR2740 silné radiové emise, které dokonce vykazují velmi neobvyklou dříve nepozorovanou strukturu („feathers“).

     credit: Thomas Ashcraft

Aktuálně ze Slunce 5.5.

Aktuálně ze Slunce 6.5.

SpaceWeather.com 7.5.

Zákryt hvězdy planetkou Huya

Planetka (38628) Huya je trans-neptunickým objektem konkrétně patřící do populace plutin, jejichž oběžná perioda je v rezonanci 2:3 s periodou Neptunovou. V době jejího objevu v roce 2000 se jednalo o po Plutu druhý nejjasnější tehdy známý trans-neptunický objekt. Průměr Huyi je okolo 400 km a v roce 2012 u ní byl pomocí Hubbleova teleskopu objeven souputník zhruba poloviční velikosti.

Letos 18. března přešla Huya před vzdálenou hvězdou, jejíž svit tak na několik okamžiků zastínila. Úkaz byl pozorovatelný z východní Evropy a zejména astronomové v Rumunsku naplánovali koordinovaná pozorování, přičemž zákryt zaznamenali z deseti stanovišť rozprostřených po celé zemi. Dalších dvanáct detekcí je hlášeno z okolních států, nad kterými stín Huyi přecházel. Budou-li všechna data použitelná, jedná se o slušný úspěch - pozorování hvězdného zákrytu trans-neptunickým objektem z 22 míst současně totiž není zrovna obvyklá kadence. Možná půjde dokonce o nečetnější pozorování okultace takto vzdáleným objektem. Čím více stanovišť je do pozorování zapojeno, tím přesnější informace o tvaru planetky lze poté z dat vyčíst. Na konkrétní výsledky je však ještě velmi brzy - nějakou dobu totiž trvá, než se všechna pozorování dají dohromady, zpracují se a vyvodí se z nich závěry vhodné k publikaci. Zatím se alespoň můžeme podívat na několik videí ukazujících průběh zákrytu:

 

 

Occultation of trans-neptunian asteroid Huya
Ocultatie Huya TYC 5061-513-1 - 18.03.2019
Stellar Occultations by Small Bodies

Benben ve 3D a další kamení

Prohlédněte si největší balvan na asteroidu Bennu přezdívaný Benben.

Cross-eye snímek (je potřeba zašilhat, aby oba obrázky splynuly v jeden trojrozměrný):

     credit: NASA / Goddard / University of Arizona / Brian May / Claudia Manzoni

3D anaglyf pro červenomodré brýle a 3D gif zmorfovaný ze dvou snímků:

     credit: NASA / Goddard / University of Arizona / @moffmiyazaki | NASA / Goddard / University of Arizona / Roman Tkachenko

Benben s přidanou postavou astronauta pro představu o gigantických rozměrech tohoto balvanu:

     credit: NASA / Goddard / University of Arizona / Jason Major

V oficiální galerii mise OSIRIS-REx navíc od poslední zdejší procházky krajinou asteroidu Bennu přibylo několik dalších snímků:

     In the Shadow of Boulder No. 1 | Southern View of Bennu from the Equator | Boulders on Bennu’s Eastern Limb | Bennu’s Southern Limb and Large Crater

     Detail of Boulder Field on Bennu | Boulder Formations Near Bennu’s Equator | Crater Detail near Bennu’s Equator | Dark Region on Bennu

     Rocks on a Boulder in Bennu’s Southern Hemisphere | Shadows on Bennu’s Southern Limb | Bennu’s Rocky South Pole | View of the North from Bennu’s Southern Hemisphere

Tento 22 metrový kráter plný jemného materiálu nacházející se na severní polokouli Bennu patří mezi lokality zvažované pro odběr vzorků:

     Northern Candidate Sample Site on Asteroid Bennu

Images credit: NASA / Goddard / Univerzity of Arizona