Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi

pátek 26. července 2019

Ryugu ~ letní update #2 ~ Asteroidální asymetrie, 3D snímky a prestižní ocenění

Na první pohled sice asteroid Ryugu vypadá jako osově symetrický dvojitý kužel, po bližším zkoumání však japonští vědci ukázali, že úplně symetrický není. Na západní hemisféře svírá jeho rovníkový hřeben o něco ostřejší úhel. Podpovrchové struktury se v této západní výduti na rozdíl od zbytku asteroidu pravděpodobně již zhroutily a sesedly. Studie této asymetrie vyšla v časopise The Astrophysical Journal Letters #874-1 a zapadá do představy, že současný tvar Ryugu byl způsoben jeho v minulosti mnohem rychlejší rotací.



Spolupracovníkem mise Hayabusa2 je také známý astrofyzik a kytarista kapely Queen v jedné osobě - Brian May, který se specializuje na tvorbu stereoskopických snímků. Zde se zaměřil na balvan Otohime Saxum na jižním pólu asteroidu Ryugu a vytvořil spolu s Claudií Manzoni následující páry snímků pohlížející ze dvou opačných směrů na Ryugu s vyčnívajícím balvanem Otohime. Je potřeba zašilhat na vedle sebe ležící obrázky tak, aby uprostřed splynuly v jeden trojrozměrný. Někomu se to lépe daří na variantě parallel někomu lépe na variantě crossed eye.


Snímky se také dají obarvit a složit do 3D anaglyfu pro červenomodré brýle, o což se postaral Yoshiro Yamada.

Ryugu stereoscopic image by Dr Brian May | Credit: JAXA / Hayabusa2 / Claudia Manzoni / Brian May / Yoshiro Yamada

Zde ještě jeden pohled na balvan Otohime Saxum v přiblíženém výřezu.



Mise Hayabusa2 obdržela dvě ocenění. První cena je od The Aviation Week Network za inovativní řešení hopsátek MINERVA-II-1 a přistávacího modulu MASCOT, jež byly mateřskou sondou loni v létě vysazeny na povrch asteroidu Ryugu. Druhé ocenění udělila Japan Society for Aeronautical and Space Sciences za průkopnictví v oblasti meziplanetární navigace a operací v blízkosti malého tělesa.

čtvrtek 25. července 2019

Ryugu ~ letní update #1 ~ Zásah impaktorem

Začátkem dubna japonská meziplanetární sonda Hayabusa2 úspěšně zasáhla kilometrový asteroid Ryugu měděným projektilem. Hayabusa2 uvolnila výbušné pouzdro s impaktorem (SCI) a sama se raději schovala na druhou stranu asteroidu (>Japonci bombardují Ryugu).

Oddělení pouzdra s impaktorem pohledem infračervené kamery TIR:
     

Kolizi však sledovala autonomní oddělitelná kamerka DCAM3, na jejíchž snímcích je jasně patrný materiál vyvržený při zásahu (>Zásah Ryugu potvrzen).

 

Jakmile pominulo nebezpečí poškození sondy vyvrženými troskami, vrátila se Hayabusa2 nad místo činu, aby se o zásahu sama přesvědčila pohledem na vytvořený kráter (>Hayabusa2 obhlédla kráter, který udělala).



Images credit: JAXA

čtvrtek 18. července 2019

25. cyklus přichází

Již 270 let lidé extenzivně monitorují sluneční aktivitu. Za tu dobu jsme zaznamenali 24 přibližně jedenáctiletých cyklů jejího kolísání. Momentálně je Slunce na minimu současného cyklu a postupně se objevuje více a více náznaků, že solární cyklus 25 je za dveřmi.

    

První skvrna, která na základě její magnetické polarity a její polohy dále od slunečního rovníku nepochybně patří do 25. cyklu, dokonce vyprodukovala menší sluneční bouři. Ta sice nesměřuje k Zemi, ale možná ve vesmíru zasáhne observatoř Parker Solar Probe, jež má ochutnávání slunečních plivanců v popisu práce.

    

úterý 14. května 2019

Další studie fenoménu STEVE

STEVE [stýf] je jedním z dosud neobjasněných atmosférických úkazů.
Vypadá jako dlouhá, světlá, většinou nafialovělá stuha občas doprovázená zeleným vrásněním.


Nedávno si ho lidé začali více všímat a nyní je odborně studován nejen pozorováními ze země ale i shora pomocí orbitálních satelitů v magnetosféře a v ionosféře (THEMIS, DMSP, SWARM). Zdá se, že poruchy vysoko v magnetickém poli mohou občas vyslat izolovaný proud elektronů směrem k zemi i nad jižnějšími zeměpisnými šířkami. Elektrony klasickým způsobem excitují atomy kyslíku jako v případě polárních září - to jsou ony zelené „zuby“. Světlý pruh, tedy samotný STEVE, sice s touto lokální geomagnetickou bouří nějak souvisí, ale co přesně ho způsobuje, stále jasné není, protože elektrony to nejsou. Alespoň už si ale začínáme dělat obrázek o tom, co se v něm děje - jedna z družic SWARM totiž ve výšce 300 km nad zemí proletěla přímo skrz jednoho „Stýva“ a naměřila v něm skokový nárůst teploty o 3000 °C a proudění ionizovaných částic rychlostí 6 km/s. Možná je tento horký iontový proud nějak svázán přímo s narušeným magnetickým polem ve větších výškách?


     

pondělí 13. května 2019

Lámání Bruntova šelfu

Od Antarktidy se patrně brzo odlomí ledovec o rozloze 1 700 km2.

Kvůli dvěma sbíhajícím se prasklinám v Bruntově ledovém šelfu byla již v letech 2016-2017 přemístěna polární výzkumná stanice Halley VI o něco hlouběji do vnitrozemí. Jakmile se obě praskliny setkají u McDonaldova ledového vrásnění, bude to, jakoby Bruntovu šelfu odpadl nos. Vzniknuvší ledovec sice bude asi 3,5× menší než ten, který se odlomil od šelfu Larsen 12. července 2017 a na volný oceán začal odplouvat v září 2018, přesto ale bude patřit mezi největší zaznamenané ledovce.



      

čtvrtek 9. května 2019

Extrasolární astronomie napříč tisíciletími

Psal se rok 48 před naším letopočtem. Hvězdopravcům v tehdejší Číně, proslulým jejich pečlivým zaznamenáváním nebeských událostí, neunikla nová hvězda, která se nakrátko objevila na obloze. Než tato nova stihla zase pohasnout, zakreslili její pozici do svých hvězdných map a pak se na ní na dva tisíce let zapomnělo. Nyní astronomové pomocí moderních přístrojů objevili její pozůstatek - slabou mlhovinu schovanou v kulové hvězdokupě M22 v souhvězdí Střelce. Potvrdili tím tak jedno z nejstarších zaznamenaných pozorování kosmické události proběhlé daleko za hranicemi Sluneční soustavy. Dalšími příklady dávné extrasolární astronomie sahajícími ještě hlouběji do historie jsou příběhy původních obyvatel Austrálie a také kalendáře starých Egypťanů, popisující proměnnost jasu některých výrazných stálic noční oblohy.


Image credit: NASA / ESA / HST / University of Göttingen / F Göttgens (IAG)

středa 8. května 2019

Dlouhotrvající skvrna na Slunci

Na viditelný povrch Slunce se před pár dny vrátila skvrna, jejíž příběh se začal psát již 19. března. Tehdy na Slunci rychle vyrostla aktivní oblast označená AR2736, která ještě než zapadla, stihla vyprodukovat erupci intenzity C4.8. Oblast pak přežila cestu přes odvrácenou sluneční polokouli, aby se po dvou týdnech vrátila jako nečekaně velká skvrna AR2738. Jedna sluneční otočka však evidentně této skvrně nestačila, a tak se nyní vrátila podruhé s novým označením AR2740. Navíc se vůbec nezdá, že by její energetická potence po měsíci a půl jakkoli ochabla. Právě naopak - vyprodukovala několik Céčkových erupcí, z nichž nejsilnější (C9.9) téměř dosáhla střední kategorie M, což je v období minima sluneční aktivity spíše vzácností. Poslední podobně silná erupce nastala v říjnu 2017.

     credit: Martin Wise

 Tato dlouhověká skvrna je navíc následována oblastí AR2741, s níž má propojené magnetické pole.


Podívejte se na aktivitu obou oblastí AR2740 & AR2741 v různých vlnových délkách prostřednictvím družice SDO.



     credit: NASA / SDO / AIA / HMI

     

Aby toho nebylo málo, produkuje oblast AR2740 silné radiové emise, které dokonce vykazují velmi neobvyklou dříve nepozorovanou strukturu („feathers“).

     credit: Thomas Ashcraft

úterý 7. května 2019

Zákryt hvězdy planetkou Huya

Planetka (38628) Huya je trans-neptunickým objektem konkrétně patřící do populace plutin, jejichž oběžná perioda je v rezonanci 2:3 s periodou Neptunovou. V době jejího objevu v roce 2000 se jednalo o po Plutu druhý nejjasnější tehdy známý trans-neptunický objekt. Průměr Huyi je okolo 400 km a v roce 2012 u ní byl pomocí Hubbleova teleskopu objeven souputník zhruba poloviční velikosti.

Letos 18. března přešla Huya před vzdálenou hvězdou, jejíž svit tak na několik okamžiků zastínila. Úkaz byl pozorovatelný z východní Evropy a zejména astronomové v Rumunsku naplánovali koordinovaná pozorování, přičemž zákryt zaznamenali z deseti stanovišť rozprostřených po celé zemi. Dalších dvanáct detekcí je hlášeno z okolních států, nad kterými stín Huyi přecházel. Budou-li všechna data použitelná, jedná se o slušný úspěch - pozorování hvězdného zákrytu trans-neptunickým objektem z 22 míst současně totiž není zrovna obvyklá kadence. Možná půjde dokonce o nečetnější pozorování okultace takto vzdáleným objektem. Čím více stanovišť je do pozorování zapojeno, tím přesnější informace o tvaru planetky lze poté z dat vyčíst. Na konkrétní výsledky je však ještě velmi brzy - nějakou dobu totiž trvá, než se všechna pozorování dají dohromady, zpracují se a vyvodí se z nich závěry vhodné k publikaci. Zatím se alespoň můžeme podívat na několik videí ukazujících průběh zákrytu:

 

pondělí 6. května 2019

Benben ve 3D a další kamení

Prohlédněte si největší balvan na asteroidu Bennu přezdívaný Benben.

Cross-eye snímek (je potřeba zašilhat, aby oba obrázky splynuly v jeden trojrozměrný):

3D anaglyf pro červenomodré brýle a 3D gif zmorfovaný ze dvou snímků:

Benben s přidanou postavou astronauta pro představu o gigantických rozměrech tohoto balvanu:

V oficiální galerii mise OSIRIS-REx navíc od poslední zdejší procházky krajinou asteroidu Bennu přibylo několik dalších snímků:

Tento 22 metrový kráter plný jemného materiálu nacházející se na severní polokouli Bennu patří mezi lokality zvažované pro odběr vzorků:

Images credit: NASA / Goddard / Univerzity of Arizona