Zvýšená sopečná aktivita

Jihozápad Islandu se třese a čeká se, kde přesně to po 800 letech klidu praskne. Vše ukazuje na oblasti #Fagradalsfjall či #Krysuvik pod horou #Keilir. 

K tomu #Etna pokračuje v sérii erupcí intenzitou podobných těm z roku 2000, kdy jich za sebou v pravidelných intervalech prodělala 66. V současné sérii jsme zatím na čísle 11 - poslední proběhla v noci z úterý na středu a intervaly jsou zhruba 2,5 dne. 

V posledních dnech nějak více kouře pufá #Popocatépetl v Mexiku, který dle prastaré tradice dnes slaví narozeniny. 

A nové erupce předvádí od včerejška taky bezejmenný kopec vedle obří sopky #Klyuchevskaya na Kamčatce. 

 

 

A vulkanická aktivita samozřejmě pokračuje i na jiných místech na Zemi: #ActiveVolcano 🌋 

Okukování Apophise a jeho stínu

Astronomové okukují asteroid Apophis, kterak si to štráduje oblohou, naposledy před jeho extrémně blízkým průletem za osm roků - v pátek 13. dubna 2029.

     credit: William Wiethoff (USA) 

 

¤ LiveScience: Planetary defense experts use infamous asteroid Apophis to practice spotting dangerous space rocks 

¤ Sky&Telescope: Asteroid Apophis Pays Earth a Visit This Week 

 

     credit: #1: Efrain Morales Rivera (Puerto Rico) | #2: Alberto Quijano Vodniza (Colombia) 

 

Obzvláště příhodný je snímek Milana Antoše, jelikož kromě samotného Apophise zachycuje i některé geostacionární satelity. 

Teď byl sice Apophis nějakých 16 miliónů kilometrů daleko, ale v roce 2029 proletí těsně nad drahami geostacionárních družic. 

 

     credit: Milan Antoš (Česko) 

 

I když kolem některých z nich bude Apophis za osm roků prolétat docela blízko, není asi žádná geostacionární družice na zkoumání asteroidů vybavena. Čínská kosmická agentura pravděpodobně chystá sondu k průzkumu několika asteroidů, jedním z nichž by měl být i Apophis. Američané pak mají eso v rukávu v podobě výzkumné sondy OSIRIS-REx, která v roce 2023 dopraví na Zemi vzorky odebrané z asteroidu Bennu. Po oddělení návratového pouzdra by mohla být sonda přesměrována právě k Apophisovi. Tak nějak se počítalo s tím, že po splnění primární mise (doručení vzorků z Bennu) bude moci být sonda nasměrována k průletu kolem nějakého dalšího asteroidu. Ukázalo se ale, že v případě vybrání Apophise bude mít sonda dostatek paliva, aby u něj mohla dokonce i zabrzdit a zkoumat ho dlouhodobě. Dorazila by k němu sice až v roce 2029 pár dní po jeho průletu kolem Země, ale to by alespoň poskytlo příležitost podívat se, jestli průlet zemským gravitačním polem nezpůsobil na Apophisově povrchu nějaké změny. 

 

¤ USRA.edu:  OSIRIS-REx at Apophis: Opportunity for an Extended Mission 

¤ Space.com: NASA's OSIRIS-REx probe could make a 2nd stop at infamous asteroid Apophis 

 

Další možností, jak se o Apophisovi dozvědět více, je sledovat hvězdné zákryty. Jedna taková okultace bude 11. března večer pozorovatelná i z Evropy. Od nás by mělo být možné stín Apophise zachytit ze stanovišť u českých jihozápadních hranic. 

 

 

¤ Unistellar: Help Defend the Planet by Detecting Infamous Asteroid Apophis! 

 

 

¤ Unistellar: How to Observe Asteroid Apophis with your eVscope 

Způsobuje Mars zodiakální světlo?

Zodiakální nebo také zvířetníkové světlo je pozorovatelné v období rovnodenností na tmavé obloze jako světlý mlhavý kužel vystupující nad obzor směrem od Slunce. Jedná se o sluneční světlo rozptýlené částečkami meziplanetárního prachu v rovině ekliptiky. Dosud se předpokládalo, že zdrojem tohoto prachu jsou hlavně tříštící se asteroidy a rozpadající se komety. Překvapivé zjištění ale teď hlásí vědecký tým sondy Juno, která na své pouti ze Země k Jupiteru strávila v oblastech zodiakálního prachu dost času. 

     credit: Andreas Walker 

Juno původně ke studiu meziplanetárního prachu vůbec nebyla vybavena, ale ukázalo se, že díky jejím obřím solárním panelům je vlastně tím nejlepším a nejcitlivějším detektorem! Mikroskopická prachová zrnka totiž ve velkých rychlostech solární panely neustále bombardují a odštipují z nich droboučké úlomky, které jsou pak viditelné kamerami pro sledování hvězd na palubě sondy. Z pozorovaného množství úlomků tak mohla Juno rozložení a orbitální parametry meziplanetárního prachu zmapovat. Odhalená struktura vede ke zdroji, kterým se zdá být planeta Mars! 

    

     source: Serendipitous Juno Spacecraft Detections Shatter Ideas About Origin of Zodiacal Light 

Vzhledem ke globálním prachovým bouřím na Marsu, které občas zahalují celou planetu, a k tomu, že víme, že sluneční vítr marsovskou atmosféru neustále obrušuje, to vlastně není až tak překvapivé. Bylo by zajímavé podívat se, co o potenciálním unikání marsovského prachu během jeho bouří může povědět družice MAVEN, která se na studium úniku marsovské atmosféry zaměřuje... 

Mars během prachových bouří: 

     credit: NASA / James Bell / Michael Wolff / Hubble Heritage Team 

     credit: Damian Peach / Chilescope team / Christophe Pellier 

 

Původ zodiakálního prachu z Marsu vyvolává otázku, jak je to s prachem rozprostírajícím se podél dráhy Venuše, o němž se mluvilo předloni v souvislosti s možnou populací dosud nezpozorovaných asteroidů ve vnitřních oblastech Soustavy, které měly být jeho zdrojem. Možná, že tyto asteroidy nejsou potřeba.. Může snad i sama Venuše zaprašovat okolí své dráhy? > Skrytá populace Venušiných koorbitálních asteroidů

 

A malá zajímavost na závěr: Studiem zodiakálního prachu se zabýval kytarista Queenů Brian May. > A Survey of Radial Velocities in the Zodiacal Dust Cloud 

       credit: Mairo Cinquetti / NurPhoto / Getty Images 

 

Další výzkumy meziplanetárního prachu: 

¤ O mapování prachu v okolí Merkurovy orbity sondou Helios1: Search for a dust free zone around the sun from the Helios 1 solar probe 

¤ Shrnutí dosavadních znalostí o meziplanetárním prachu ve vnitřních oblastech Sluneční soustavy vydané r. 2003: Dust Near The Sun 

¤ Poznatky od sondy Rosetta o kometách jakožto možných zdrojích prachu: Zdroj meziplanetárního prachu odhalen - pochází z komet! 

¤ Příspěvek mezihvězdného prachu ve Sluneční soustavě: Interstellar Dust in the Solar System: Model versus In-Situ Spacecraft Data 

¤ Prach v okolí orbity Venuše: Co-orbital Asteroids as the Source of Venus’s Zodiacal Dust Ring & Exploring our System’s Dust Lanes 

¤ Bezprašná zóna poblíž Slunce objevená sondou Parker Solar Probe: NASA's Parker Solar Probe Sheds New Light on the Sun 

Třídění vzorků z Ryugu

Sonda Hayabusa2 loni v prosinci dopravila na Zemi několik gramů materiálu z asteroidu Ryugu. V Japonsku nyní probíhá třídění, katalogizace a postupná analýza získaných vzorků. Vědcům z celého světa se pak cesta ke zkoumání vzorků otevře během příštího roku skrz mezinárodní program Announcement of Opportunity > HAYABUSA2 Curation. 

 

Následující publikace popisují vyzvednutí návratové kapsle a její opatrné otevírání včetně zachycení plynů uvolněných z odebraného materiálu a dále nakládání se vzorky a jejich základní charakteristiky: 

Press release 15.12.2020 

Hayabusa2 reentry capsule retrieval and sample container opening 

Handling and description of C-type asteroid Ryugu samples retrieved by Hayabusa2 

 

Sběrný kontejner Hayabusy2 má tři komory. Dvě z nich byly naplněny materiálem z asteroidu při dvou odběrech. Ještě před jejich otevřením ale bylo vidět, že pár zrníček ulpělo na kontejneru i zvenku: 

 

Níže už je vnitřek komory A po odklopení víka. Díváme se na miliardy let staré „kamení“ nabrané z povrchu uhlíkatého asteroidu. Je to poprvé, co takový materiál v jeho původní podobě mohou lidé vidět na vlastní oči a opravdu zblízka ho zkoumat: 

Další pohled na část vzorků z komory A: 

 

Vzorky z komory A roztříděné do tří misek kvůli zvážení: 

 

Níže je pohled na vzorky z komory C. Měl by mezi nimi být i materiál odkrytý impaktorem z podpovrchových vrstev asteroidu. Onen umělý objekt je pravděpodobně úlomek odběrné hlavice: 

 

I materiál z komory C byl roztříděn do tří misek a pečlivě zvážen: 

 

Každé zrníčko bude časem pečlivě proměřeno a prozkoumáno. 

Tady je pro představu ke stažení aktualizovaný katalog zrníček dovezených první Hayabusou z Itokawy.

Pozor, má to 360 MB, ale stojí to za to. Jsou v něm mikrofotky každého zrníčka s grafy zastoupení chemických prvků. 

 

České články: 

¤ Kosmonautix: Vzorky, které přivezla Hayabusa 2 

¤ Kommet: Ryugu jako uhel 

 

Anglické články: 

¤ UniverseToday: Even the Outside of Hayabusa 2's Sample Capsule has Asteroid Debris on it 

¤ UniverseToday: Some of Hayabusa2's Samples are as Big as a Centimeter 

¤ PlanetS: Returned asteroid samples may reveal secrets of the cosmos 

 

Zdroje obrázků: 

¤ JAXA: Images of the samples from Ryugu / リュウグウサンプルの画像 

 

Images credit: JAXA / ISAS 

Deset erupcí Etny

V polovině letošního února započala aktivní sicilská sopka Etna sérii impresivních erupcí, které se zatím opakují s relativní pravidelností a při nichž láva tryská stovky metrů vysoko, oblaka prachu vystupují do deseti kilometrů a okolní městečka jsou zasypávána sopečným popelem a černými kamennými oharky. 

     

     

     

>> #Etna <<     >> Etna webcams <<     >> Etna current activity << 

Další fantastické pohledy na vychrlená oblaka sopečného kouře: 

Plejády a planety

V těchto dnech prochází na obloze Mars poblíž hvězdokupy Plejády: 

     credit: #1: Chris Cook | #2: Uğur İkizler | #3: Antonio Finazzi

 

-- 

 

V řecké mytologii jsou Plejády sedmi krásnými dcerami titána Atlanta a nymfy Pleioné:

Máia ~ Élektra ~ Taygeté ~ Alkyoné ~ Kelainó ~ Steropé ~ Meropé

Jejich krása však bledne v porovnání s blyštivou září bohyně Afrodíté, nám známější pod jejím římským alter-egem Venuše. 

Ta kolem sedmi sester procházela loni v dubnu: 

     credit: #1: Fred Espenak | #2: Jimmy Westlake

Ve védské astrologii jsou Plejády jednou z 27 nakšater: Kṛttikā a symbolizují šest kojných šestihlavého Kārttikeyi:

Kalā ~ Havirbū ~ Gathi ~ Kriyā ~ Khyāthi ~ Śānthi

Venuše je v sanskrtu Śukra - čirá či jasná. 

 

-- 

 

Novozélandští Maorové pak Plejády nazývali Mataariki. Každoroční objevení se Plejád na ranní obloze (v červnu) označovalo začátek maorského nového roku.

     credit: Jeremy Perez

Co přinese LSST?

 Asi celá astronomická komunita se těší na zprovoznění Observatoře Very Rubinové. V Chile právě dokončovaný dalekohled s největší kamerou na světě, obřím zorným polem, vysokou citlivostí a rychlou kadencí pozorování pořídí v podstatě deset let dlouhé video celé jižní oblohy a ukáže nám, co vesmír dělá, když se zrovna nedíváme, čímž přinese revoluci nejen do všech oborů astronomie, ale i v oblasti zpracování velkého množství dat, rychlé globální spolupráci napříč institucemi, či zapojení veřejnosti do vědeckého výzkumu. 

       

Co se týče Sluneční soustavy, epická prohlídka prostoročasu LSST (Legacy Survey of Space and Time) nám nadělí alespoň desetinásobek asteroidů, planetek a komet, než kolik jich dosud známe, a jistě odhalí nové neznámé struktury a různé nečekané souvislosti, jež významně přispějí k pochopení procesů vzniku, vývoje a fungování našeho vesmírného domova: Sluneční soustavy. 

     

                                      >> VRO.org <<     >> Vera C. Rubin Observatory <<     >> LSST.org << 

     

     

     

Předprůlet Apophise

Asteroid Apophis si svojí chvíli slávy užije až za osm let, kdy se kolem Země prosmýkne na dohled běžným smrtelníkům. Letos začátkem března ho však zákony orbitální mechaniky přivedou k naší planetě na čtyřicetinásobek vzdálenosti Měsíce, což astronomům poskytuje příležitost podívat se na tento zhruba třísetmetrový balvan relativně zblízka a otestovat pozorovací postupy před jeho očekávaným blízkým průletem v roce 2029. 

(99942) Apophis 2021 Observing Campaign | IAWN

19. února nasnímal Robert Forrest z Anglie Apophise, jak letí souhvězdím Hydry: 

 

     credit: Robert Forrest | source: Spaceweather.com 19.2.2021 

¤ Space.com: Scientists prepare for their last good look at asteroid Apophis before 2029 flyby 

¤ EarthSky: Astronomers update the impact risk from Asteroid Apophis 

Velká slunovratová konjunkce

Uběhlo téměř čtyři sta zim ode dne, kdy se Král planet a Pán prstenců potkali na pozemské obloze takhle blízko. Tehdy však byli skryti lidským zrakům v záři boha Héliose, jelikož jejich setkání proběhlo na denní obloze. Naposledy to tedy bylo dávno, roku 1226, kdy mohli lidé obdivovat Velkou konjunkci Jupiteru a Saturnu na vlastní oči. 

Nyní, poprvé v digitálním věku, se obě planety potkávají pouhých šest úhlových minut od sebe. A vybraly si k tomu pro nás pozemšťany vskutku speciální den: prosincový slunovrat. (Mimochodem výstižnější pojmenování by bylo slunostoj, protože Slunce se v tomto období na obloze skoro zastaví a několik dní vychází na téměř stejném místě.) 

#GreatConjunction | Galerie snímků převážně z Česka 

Živé přenosy: 

Aktivita Slunce stoupá

První velká skvrna 25. cyklu sluneční aktivity se objevila koncem listopadu na jižní sluneční polokouli a dostala označení AR2786: 

     credit: Eduardo Schaberger Poupeau

Sluneční hemisféry nejsou vždy zcela sladěny, a tak se většina aktivních oblastí zatím vyskytuje na jih od slunečního rovníku: 

     credit: NASA / SDO / AIA

29. listopadu Slunce vyprodukovalo nejsilnější erupci (M4.4) za poslední tři roky: 

     credit: NASA / SDO / AIA

Pohledy na první větší aktivitu 25. slunečního cyklu od Seána Dorana: 

 

 

Poklad z Dračího paláce dorazil na Zemi!

Mezitím Sokol zamával rodné hroudě a míří k dalším cílům... 

V sobotu v Austrálii přistála návratová kapsle plná materiálu odebraného z blízkozemního asteroidu Ryugu (Dračí palác). Japonská sonda Hayabusa2 (Sokol), jež vzorky dopravila, učinila úhybný manévr, aby sama Zemi minula a mohla prozkoumat další podivuhodné světy. 

 

Images credit: JAXA / ISAS

Dvacet přírůstků k Saturnově rodince

Saturn se se svými 82 známými satelity dostává do vedení žebříčku nejoměsícovanějších planet.

Dvacet nejnovějších kousků do výčtu Saturnovy sbírky měsíců přihodil tým známého astronoma Scotta S. Shepparda, když je objevili na snímcích z dalekohledu Subaru a zaznamenali jejich kronocentrické oběžné dráhy. Jedná se o tělesa o velikostech několika málo kilometrů a podle orbitálních parametrů se dají roztřídit do tří již dříve známých skupin vnějších Saturnových měsíců: Gallic (1), Inuit (2) a Norse (17). Veřejnost může pro nově objevené měsíčky navrhovat jména mýtických obrů z příběhů těchto tří kultur (Galská, Inuitská a Nordická).

     credit: Carnegie Institution for Science | NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute | Paolo Sartorio/Shutterstock

     

     

     

¤ Space.com: 20 New Moons Found Around Saturn, Snagging Satellite Record from Jupiter
¤ ScottS.Sheppard: 20 New Moons found around Saturn, Making Saturn the Moon King

¤ CarnegieInstitutionForScience: Help Name 20 Newly Discovered Moons of Saturn!

Nedávné průlety blízkozemních asteroidů

Největší pozornost mezi blízko prolétajícími asteroidy si letos vysloužil objekt označený (66391) 1999 KW₄, který 25. května proletěl 5,2 milionu kilometrů od Země (14× dál než Měsíc). Jedná se o binární planetku neboli asteroid s vlastním měsíčkem. Hlavní složku s průměrem zhruba 1,4 km obíhá ve vzdálenosti 2,6 km měsíček velký asi 360 m. Koncem srpna pak byly oba objekty pojmenovány po pobřežním obrovi a jeho ženě z legend indiánů kmene Mohegan: Moshup a Squannit

    Při květnovém průletu se na prolétající dvojici zaměřila spousta observatoří včetně ESO s osmimetrovými dalekohledy VLT:

     credit: ESO  / VLT / SPHERE

 ¤ ESO: ESO contributes to protecting Earth from dangerous asteroids

     

     

 ¤ AstronomyNow: Double asteroid tracked by VLT in planetary defence test

 ¤ Astro.cz: ESO pomáhá chránit Zemi před nebezpečnými planetkami

 ¤ CentauriDreams: 1999 KW₄: Close-Up of a Double Asteroid

 ¤ EarthSky: Video: Asteroid 1999 KW₄ as it swept past

     

     

     

    Radarový snímek Moshup a Squannit z roku 2001:

     credit: Arecibo Observatory in Puerto Rico / NASA / NSF

---

Evropská jižní observatoř ESO se podílela také na vyloučení možnosti zásahu Země asteroidem 2006 QV₈₉, který nás pak bezpečně minul 9. září:

 ¤ EarthSky: No, asteroid 2006 QV₈₉ won't strike Earth in September 2019
 ¤ ESA: ESA confirms asteroid will miss Earth in 2019

---

Naopak přímý zásah jsme dostali malým asteroidem 2019 MO. Jednalo se teprve o čtvrtý případ v historii, kdy se nám podařilo objevit asteroid ve vesmíru ještě předtím, než zasáhl Zemi:

 ¤ LivingFuture: Vzácné pozorování planetky ještě předtím, než vstoupila do atmosféry Země
 ¤ Comets&Asteroids: Small Asteroid 2019 MO impacted Earth on June 22
 ¤ CentauriDreams: Progress on Asteroid Discovery, Impact Mitigation
 ¤ EarthSky. A small asteroid hit us last weekend

---

Tak říkajíc „o fous“ jsme to měli 24. července, kdy Zemi o pouhých 65 000 km minul zhruba stometrový asteroid 2019 OK. Nejhorší na tom je, že byl objeven až v den průletu, takže kdyby měl namířeno na nějaké město, neudělali bychom s tím zhola nic, dokonce ani nestihli evakuovat:

 ¤ TheConversation: An asteroid just buzzed past Earth, and we barely noticed in time

 ¤ Planetky: Těsně nás minul stometrový asteroid

I tato událost tak přispěla k tomu, že se NASA konečně rozhodla realizovat výkonný infračervený dalekohled pro hledání právě takovýchto potenciálních zabijáků měst. S největší pravděpodobností bude postaven na základě návrhu družice NEOCam, která získala částečné financování už při posledním výběru misí kategorie Discovery:

 ¤ UniverseToday: This Summer's Asteroid Near-Miss Helped Greenlight NASA's NEOCam Mission to Search the Skies for Killer Spacerocks

 ¤ PlanetarySociety: NASA to Build New Asteroid-Hunting Space Telescope

 ¤ Kosmonautix.cz: NASA chce teleskop hledající planetky

---

Na závěr přidávám dvě prezentace z 21. setkání Skupiny pro vyhodnocování malých těles (SBAG21):

  O loňském přiblížení komety 46P/Wirtanen na třicetinásobek vzdálenosti Měsíce a o souvisejících pozorováních této blízkozemní komety:

    Comet Wirtanen Observing Campaign

     

  O pozorování blízko prolétajících asteroidů obří radiovou anténou Arecibo:

    Arecibo Observatory Planetary Radar Program

     

Tři průlety u Jupiteru, pohled Hubblem a nově pojmenované měsíce

Jupiter jsem naposledy zmiňoval v dubnu, poté co družice Juno podnikla svůj devatenáctý nízký průlet nad jeho atmosférou. Od té doby se Juno podívala téměř na dosah Jupiterových mraků při třech dalších průletech nejnižším bodem její dráhy (perijovum). Mezitím se v rámci pravidelného monitorování vnějších planet na Jupiter podíval také Hubbleův kosmický dalekohled.

    Jupiter pohledem HST, 27.6.2019:

     credit: NASA / ESA / A. Simon (Goddard Space Flight Center) / M.H. Wong (University of California, Berkeley)

    HST nasnímal celý „povrch“ Jupiteru, a tak bylo možno sestavit animaci rotující planety:

     

¤ AstroBob: Hubble’s Hubba-Hubba Jupiter Photo, Tonight’s Splendid Conjunction and a Jovian Hit

¤ BadAstronomy: Jupiter from Hubble: Enormous, magnificent, and… fading at the edge?

¤ AstronomyNow: Rivalling Juno, Hubble snaps stunning views of Jupiter

---

PERIJOVUM 20 (29.5.):
 ¤ UMSF thread

     credit : NASA / SwRI / MSSS / Gerald Eichstädt / Seán Doran, © CC NC SA

¤ AstronomyNow: Juno orbiter captures more stunning views of Jupiter

---

PERIJOVUM 21 (21.7.):
 ¤ UMSF thread

     

    Do zorného pole Junocam se opět dostala Velká rudá skvrna:

     credit : NASA / SwRI / MSSS / Gerald Eichstädt, © CC NC SA

    Mozaika snímků postupně se zmenšující Velké rudé skvrny, jak ji viděla sonda Juno mezi lety 2017 až 2019:

     credit: NASA / JPL-Caltech / SwRI / MSSS / Björn Jónsson, © CC NC SA 3.0

¤ EarthSky: Is Jupiter's Great Red Spot disintegrating?

¤ Photojournal: A Storm of Change (PIA23436)

---

PERIJOVUM 22 (12.9.):
 ¤ UMSF thread

    Při perijovu 22 se povedl vyfotit parádní snímek zachycující stín vržený vulkanickým měsícem Io jako černou díru v mracích Jupiteru:

     credit: NASA / JPL-Caltech / SwRI / MSSS / Kevin M. Gill, © CC NC SA 3.0

     

     

¤ UniverseToday: Yes, This is Actually the Shadow of Io Passing Across the Surface of Jupiter

¤ SpaceflightNow: NASA’s Juno spacecraft sees moon’s otherworldly shadow on Jupiter

¤ SpaceAnswers: NASA’s Juno mission checks out eclipse on Jupiter

---

Pět malých měsíců Jupitera nesoucích doposud jen číselná označení dostalo svá oficiální jména:

Ersa
Eirene
Pandia
Eupheme
Philophrosyne

     

... dalších 22 ze 79 známých měsíců Jupitera na své jméno teprve čeká ...

---

Předchozí perijovy:

19. Devatenácté perijovum

18. Osmnáctý oblet Jupiteru

16.+17. Perijovy 16 & 17 - Jupiter, Rudá skvrna a Galileovské měsíce

15. Pohledy z patnáctého perijova

14. Perijovum 14 a sopky na Io

13. Juno potřinácté nad Jupiterovými mraky

12. Juno podvanácté u Jupiteru

11. Perijovum 11 a Ganymed v UV

10. Desáté perijovum

8. Juno - perijovum 8 | Osmé prosmýknutí u Jupiteru | Jupiter v přirozených barvách

Viděli jste led na Merkuru?

Obří radarovou anténou Arecibo se podařilo zachytit odrazy radiových signálů od ložisek vodního ledu ve věčném stínu na dně polárních kráterů planety Merkur. Slunci přímo pod nosem (pod lampou je největší tma) tam po milióny let tiše odpočívají tuny životodárné vody, která by se kdekoli jinde v této vzdálenosti okamžitě vypařila (respektive vysublimovala). A díky radaru můžeme tuto zmrzlou vodu na Merkuru vidět přímo ze Země!

We can SEE actual WATER ICE on MERCURY'S POLES all the way from EARTH thanks to a GIANT BELOVED RADIO DISH in a JUNGLE https://t.co/X7drZBXMDL

— Emily Lakdawalla (@elakdawalla) October 3, 2019

Další větší ledovec

Od Antarktidy, konkrétně od Ameryho ledového šelfu, se koncem září odlomil ledovec o rozloze 1600 čtverečních kilometrů označený D-28. Podle tohoto seznamu se jedná o sedmý největší ledovec zaznamenaný v moderní historii. Z roku 2017 připomínám odlomení 3,8× většího ledovce od šelfu Larsen C a také hrozící „odpadnutí nosu“ od Bruntova šelfu.

     credit: ESA / Copernicus / Sentinel-1

     

    Hlavní ledové šelfy lemující pobřeží Antarktidy:

     credit: Ted Scambos / NSIDC