Studium kráterů na tělesech Sluneční soustavy nám může ledacos prozradit. Tvary kráterů totiž promlouvají nejen o povrchových vlastnostech pokráterovaného tělesa, ale jejich celkový počet vypovídá i o stáří povrchu a jeho geologické historii, zatímco různé velikosti kráterů odrážejí distribuci rozměrů planetek, kterými byly krátery způsobeny. A právě poslední jmenovaná souvislost přinesla zajímavý poznatek:
Po pečlivé analýze detailních snímků Plutova měsíce Charon vyšlo najevo, že na jeho povrchu se nachází velmi málo drobných kráterů, jejichž nedostatek nelze vysvětlit pouze v rámci působení geologických a erozivních procesů. Z toho vyplývá, že oblast, kde se Pluto s Charonem pohybují, je na malá tělesa docela chudá a tedy že planetky s rozměry okolo jednoho kilometru jsou v Kuiperově pásu poměrně vzácné.
O to zajímavější se nyní jeví nedávný objev první planetky této velikostní kategorie v Kuiperově pásu učiněný pomocí pozorování hvězdného zákrytu. Pro přímou detekci kilometrových planetek na tak velkou vzdálenost však zatím nemáme prostředky, a tak jejich skutečné počty v Kuiperově pásu nepůjde v dohledné době snadno ověřit. Očekávání ale byla spíše taková, že se zmenšujícími se rozměry počet planetek narůstá tak, jak to známe z Hlavního pásu asteroidů. Distribuce rozměrů planetek v Kuiperově pásu ale, jak se zdá, sleduje vlastní pravidla.
Images credit: NASA / JHUAPL / SwRI / New Horizons / LORRI / K. N. Singer et al.
Žádné komentáře:
Okomentovat