Sedmá objevená planetka ve Sluneční soustavě (7) Iris patří se svými 200 km mezi větší kousky Hlavního pásu asteroidů. Na tyto velké asteroidy v posledních letech zaměřuje svou adaptivní optiku dalekohled VLT/SPHERE v Chile, a tak si je můžeme prohlížet, i když zblízka u nich žádná průzkumná sonda nebyla.
Credit: ESO / VLT / SPHERE / ZIMPOL / J. Hanuš et al. (2019)
Na těchto snímcích bylo identifikováno minimálně osm kráterů a několik dalších kandidátů. Celkový tvar Iris navíc vykazuje velké vykousnutí na jejím rovníku, což je interpretováno jako jizva po gigantické kolizi. Jelikož ale s Iris není spojená žádná kolizní rodina menších asteroidů na podobných drahách, muselo k případné srážce dojít již dávno (minimálně před třemi miliardami let).
Credit: ESO / VLT / SPHERE / ZIMPOL / J. Hanuš et al. (2019)
Spektroskopicky se planetka Iris podobá klasickým LL chondritům a odpovídá jim i svojí průměrnou hustotou 2,7 g/cm-3. Proto se Iris již dříve uvažovala jakožto zdroj těchto meteoritů a dávná velká kolize, jež po sobě zanechala viditelnou jizvu na Irisině rovníku, do této myšlenky zapadá.
Hlavním autorem studie snímků Iris z VLT/SPHERE je český astronom Josef Hanuš z Karlovy univerzity:
The shape of (7) Iris as evidence of an ancient large impact?
The shape of (7) Iris as evidence of an ancient large impact?
Žádné komentáře:
Okomentovat