Tým autorů v čele se Soniou Fornasier z Pařížské univerzity představuje studii souvislostí mezi povrchovou morfologií, vnitřním složením a aktivitou komety 67P, kterou v letech 2014-2016 zblízka zkoumala evropská sonda Rosetta.
Výtrysky emanují nejen z odkrytých útesů, ale také z hladkých oblastí pokrytých jemným prachem, dále z prasklin v povrchu a z kruhových děr a i z okolí povrchových nerovností, které vrhají stíny, kde zpětně kondenzují uvolněné těkavé látky, jež při osvětlení Sluncem opět sublimují. Tyto měnící se světelné podmínky kontinuálně přispívají k aktivitě komety drobnými výtrysky, které nejsou vázány na konkrétní typ terénu. Většina ostatních výtrysků se nachází poblíž rozhraní různých morfologických regionů komety. Některé výtrysky jsou dlouhotrvající, některé naopak extrémně krátké (v řádu minut). Při větším výtrysku, který s sebou zároveň odnáší kometární prach, mohou být uvolněny přes dvě tuny materiálu.
Credit: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Kometa má denní cyklus s koloběhem ledu. Z osvětlených oblastí sublimuje led, který zůstává v okolí komety a znovu se usazuje na noční straně a v zastíněných místech, aby se při dalším osvícení znovu uvolnil.