Kuiperův pás je disk obepínající Sluneční soustavu za všemi v současnosti známými planetami. Sestává z mnoha drobných ledových těles, mezi nimiž obíhá i několik trpasličích planet včetně Pluta. Jakožto současný horizont našich podrobnějších znalostí o okolním vesmíru skýtá Kuiperův pás mnoho nevysvětlených skutečností, neviděných světů či dokonce neznámých planet. Pozorování tohoto vzdáleného regionu je proto denním chlebem nejednoho astronoma.
Již jsem zmiňoval pozorovací kampaň objektu 2014 MU69. O budoucím cíli jediné sondy, která momentálně Kuiperovým pásem prolétá, toho zatím moc nevíme, a proto se astronomové snaží využít každé příležitosti k rozšíření našich znalostí. Těmito příležitostmi jsou zejména zákryty vzdálených hvězd (okultace). Článek o pozorování zákrytu z Jižní Ameriky a Jižní Afriky vyšel na portálu Sky & Telecope.
Planetka 2014 MU69 zatím vůbec nebyla spatřena ze Země, viděl jí jenom Hubbleův vesmírný teleskop. Pro přesnou předpověď trasy jejího stínu po zemském povrchu se astronomové spoléhali na nový hvězdný katalog od družice Gaia, aby mohli přesně naplánovat průlet sondy New Horizons. To ukazuje, jak je kosmonautika krásně provázaná: Bez Hubbla bychom tu planetku ani neznali, bez Gaii bychom celou pozorovací akci nemohli tak precizně naplánovat a bez New Horizons by k tomu ani nebyl důvod.
Další článek o nahánění stínu planetky vydala i NASA. Ten zatím nepřináší žádné nové informace, ale potvrzuje, že všech 54 týmů úspěšně nasbíralo pozorovací data. Teď je otázka, jestli v těch datech jsou nějaké užitečné informace. Zpracování probíhá... Zajímavé počtení je i report z pozorování od jednoho z účastníků.
Jelikož letos uplynou tři roky od objevu planetky 2014 MU69, mohla ji IAU (Mezinárodní astronomická unie) oficiálně očíslovat. Teď se označuje jako (486958) 2014 MU69. Kampaň na libozvučnější pojmenování planetky pravděpodobně bude vyhlášena v průběhu letošního roku.
Připomínám, že během července proběhnou další dva zákryty. Trasy stínu planetky po zemském povrchu ukazují následující obrázky:
Richard Binzel
Krátkou, ale zato radostnou zprávou je, že astronom Alex Parker získal čas na Hubbleově teleskopu pro pozorování trpasličích planet Makemake a 2007 OR10. U obou objektů byly nedávno objeveny obíhající měsíčky (viz. starší články Makemake má měsíc! a Souputník pro největšího bezejmenného trpaslíka). Hlavním cílem pozorování tak bude přesné určení oběžných drah měsíčků kolem mateřského tělesa. Díky tomu se posléze bude dát vypočítat hmotnost a potažmo hustota těchto zajímavých trpaslíků, kteří patří mezi největší členy Kuiperova pásu.
Na následujícím obrázku je znázorněna struktura Kuiperova pásu. Tradiční planety obíhají pěkně v jedné rovině až po planetu Neptun (tmavě modrá). Následuje mnoho bílých teček reprezentujících jednotlivá tělíska Kuiperova pásu. Zvýrazněny jsou oběžné dráhy Pluta (červená), Makemake (fialová) a 2007 OR10 (světle modrá):
Objevil se další návrh vysvětlit pozorované nesrovnalosti v Kuiperově pásu pomocí dosud nespatřeného 'tělesa planetární hmotnosti'. Kat Volk a Renu Malhotra považují za pravděpodobné, že těleso o hmotnosti něco mezi Marsem a Zemí, naklání oběžné roviny planetek v oblasti mezi 50-80 AU. To je desetkrát blíže, než od loňska propíraná Devátá planeta, se kterou tato úvaha vůbec nesouvisí.
Již dříve se navrhovala planeta zhruba velikosti Marsu, která by byla zodpovědná za tzv. Kuiper cliff - poměrně ostrou vnější hranici Kuiperova pásu ve vzdálenosti 50 AU od Slunce, za kterou už nacházíme planetky poněkud sporadičtěji. Zdá se, že taková planeta obíhající asi 60 AU od Slunce po dráze skloněné 8° by zároveň vysvětlovala 'rozházené' inklinace těch několika sporadických planetek za Kuiperovým útesem. Srandovní je, že podle současné definice by i takto velké těleso obíhající v Kuiperově pásu spadalo spíš do kategorie trpasličích planet. Ale to je na jinou debatu...
Teď je spíš na místě otázka: "Jaktože jsme tedy takovou planetu už dávno nenašli?" Většina oblohy byla proskenována s dostatečnou citlivostí, aby cokoli většího než Pluto, obíhající zhruba do 100 AU, již bylo odhaleno. Přesto by se něco mohlo skrývat v oblastech s velmi hustým hvězdným pozadím Mléčné dráhy. To dříve připustil i Mike Brown (@plutokiller), který tvrdil, že všechny nejjasnější objekty Kuiperova pásu už jsme nejspíš objevili, ale existuje zhruba 32% možnost, že se ještě něco podaří nalézt schované právě v Mléčné dráze.
Mnoho objektů Kuiperova pásu jistě objeví nyní budovaný dalekohled LSST (Large Synoptic Survey Telescope), který s vysokou citlivostí proskenuje celou oblohu během pár dní. Ten snad vyjasní naše představy o vnějších oblastech Sluneční soustavy a odpoví na otázku, zda-li se v dálavách nachází dosud neobjevené planety.
Žádné komentáře:
Okomentovat