Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 2001CB21 2001SN263 2001WR1 2003SD220 2006OV89 2007OR10(Orten) 2014MU69(UltimaThule) 2015BP519(Caju) 2015TG387(TheGoblin) 2017OF69(BigPlutino) 2017YE5 2018VG18(Farout) 2019AQ3(Innermost) 2019MO 2019OK 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Antares Apophis Arecibo asteroidy Atlas aurora Bennu Beresheet Betelgeuse blesky C2010U3(Boattini) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MacholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Daphnis DART Dawn DES Didymos Donaldjohanson Dragonfly družice Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus EPSC2017 EPSCDPS2019 erupce Europa Eurybates FarFarOut Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gault Haumea Hayabusa2 Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hygiea Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Chiron IAU InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler komety Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LRO Lucy M1 M22 M42 Makemake Mars MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons obloha okultace Opportunity Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rosetta rovnodennost Ryugu Saturn SDO SDOs sednoidy Sirius skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO Soustava SSOLS STEVE Subaru Swift Titan TNOs Triton trojané úplněk Uran Venuše Vesta VLT Země Zubenelgenubi

pondělí 11. prosince 2017

Je '2014 MU69' troj-planetkou?

Na konferenci AGU 2017 byly dnes (mimo jiné) prezentovány výsledky pozorovací kampaně tří hvězdných zákrytů planetkou 2014 MU69, k níž míří sonda New Horizons. 

Při prvním zákrytu 3. června stín planetky zcela minul rozmístěnou síť dalekohledů.

Při druhém zákrytu 10. července observatoř SOFIA zachytila jediný krátký pokles jasnosti, který by odpovídal zhruba kilometrovému tělesu, ovšem asi 80 km od místa, kde se planetka podle efemeridy měla nacházet.

Při třetím zákrytu 17. července se pak konečně podařilo zachytit stín samotné planetky, která je buď velmi nepravidelná nebo spíše binární s rozměrem okolo 30 km. I v tomto případě však byl stín posunut mimo předpokládanou pozici.

Kombinací získaných dat došli vědci k závěru, že onen drobný kilometrový stín zachycený 10.7. je ve skutečnosti další menší těleso, se kterým hlavní (patrně binární) složka obíhá kolem společného těžiště. Vypadá to tedy, že jedním průletem opět nahlédneme hned na několik těles!



Credit: American Geophysical Union / NASA / JHUAPL / SwRI / New Horizons / J. T. Kean