Letošní sklizňový úplněk (tj. úplněk časově nejbližší k podzimní rovnodennosti) připadl na večerní hodiny (20:40 SELČ) čtvrtek 5. října. Mezitím se na opačné straně oblohy potkávájí symboly mužského a ženského principu - planety Venuše a Mars.
Na dvou kontinentech i nad oceánem se chystá pozorování vzácného zákrytu hvězdy Neptunovým měsícem Tritonem. Proměření průběhu zákrytu nám poskytne informace o atmosféře Tritonu, která se jinak pozoruje velmi obtížně. Poslední okultace vhodná ke studiu Tritonovy atmosféry nastala před šestnácti lety. K nynějšímu zákrytu dojde 5. října. Dalekohledy budou rozmístěny na východním pobřeží Spojených států (červené body) i skoro po celé Evropě (modré body). Nad Atlantikem dokonce přímo do středu Tritonova stínu (oranžová linie) zamíří létající observatoř SOFIA.
Images credit: DSI / Google / Karsten Schindler / NASA / SOFIA / L. Proudfit / Liem Bahneman
Sonda OSIRIS-REx mířící vstříc asteroidu Bennu proletěla kolem Země, aby nabrala správný sklon dráhy. Po manévru se sonda ohlédla zpět a ze vzdálenosti 1,3 miliónu kilometrů vyfotila Zemi i s Měsícem na jednom výmluvném snímku.
Následující video zachycuje všechny terrestrické světy pohybující se ve vnitřních oblastech Sluneční soustavy. Nad Zemí snímanou z oběžné dráhy postupně vychází planety Venuše, Mars a Merkur a za nimi náš Měsíc. Nakonec vychází i samotné Slunce, a tak vidíme celou vnitřní Sluneční soustavu pěkně pohromadě.
Regulus je samozřejmě jedna ze stálic noční oblohy - konkrétně nejjasnější hvězda souhvězdí Lva.
Video pořídil italský astronaut Paolo Nespoli z paluby Mezinárodní kosmické stanice.
Mezi datovými pakety přijatými v rámci poslední telemetrie sondy Rosetta než dopadla na kometu 67P vědci vyštrachali a zrekonstruovali poslední fotku, která byla alespoň částečně odeslána na Zemi. Zachycená oblast má zhruba 1×1 metr.
Na následujícím snímku je poslední fotka (v červeném rámečku) zasazena do kontextu povrchu komety. Vedle (ve žlutém rámečku) je předposlední fotka, která ještě byla přijata celá a doposud byla považována za poslední dostupný snímek komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko.
Na viditelný povrch Slunce se vracejí skvrny, které začátkem září produkovaly silné erupce. Skvrnitá oblast známá jako AR2673 dostane dle zvyklostí nové očíslování. Již můžeme sledovat, jak se během dvou týdnů vyvinul její vzhled i magnetické pole.
Prostřednictvím skečů J. T. Keana z předposledního dne letošního Evropského planetárního kongresu se vydáme hlavně do Saturnova systému, kde můžeme žasnout nad divy tamních světů.
Cestou nejprve nahlédneme na principy rozpadání blízkozemních asteroidů, ...
Mikael Granvik—size frequency distribution of asteroids in near-Earth space is shaped by thermal and tidal disruption #EPSC2017pic.twitter.com/Poj5H0Fah4
Zibi Turtle—Titan's clouds flip flop between hemispheres—tracking the seasons. Best model requires a substantial CH4 reservoir. #EPSC2017pic.twitter.com/dmwZVMSfCa
Rosaly Lopes—At Titan's mid-latitudes, aeolian process dominate; at poles, fluvial/lacustrine processes. 61% of Titan is plains. #EPSC2017pic.twitter.com/LEap8H2oIB
Caitlin Griffith—Cassini VIMS reveals a giant icy scar on Titan. Traces a great circle, 40% of the way around Titan. #EPSC2017pic.twitter.com/kVcglmH8TW
Sascha Kempf—"Snowfall" from Enceladus's plumes paints its surface w/ characteristic pattern. Can use to constrain plume geometry #EPSC2017pic.twitter.com/Uoch2OJNt5
Saturnova vnitřní struktura se zdá být mnohem podivnější než Jupiterova. Interpretovat poslední gravitační měření od Cassini bude ještě náročný oříšek.
Edgington: Sounds like Saturn's interior is much stranger than Jupiter's - no current models can explain new Cassini gravity data #EPSC2017
Vědci se snaží změřit odklon Saturnovy magnetické osy od té rotační, což umožní konečně přesně změřit periodu vnitřní rotace planety, a tedy délku Saturnova dne. Zatím víme, že nepatrný sklon bude menší než 0.06°. Získaná měření magnetosféry do posledních okamžiků sondy by mohla tuto hodnotu ještě upřesnit. Analýza dat probíhá, buďme trpěliví.
No angular difference seen between #Saturn's rotation axis and magnetic dipole axis (<0.06 degrees) #EPSC2017
Na planetárním kongresu se dnes mluvilo například o misi Lucy, která se chystá prozkoumat Jupiterovy trojany, nebo třeba o trans-neptunických objektech a výsledcích přehlídek OSSOS (Outer Solar System Origin Survey) a TNOs are Cool.
James T. Kean nás však ve svých skečích zavede tentokrát na planety Mars a Pluto, které v některých aspektech předvádí podobnou gologii.
Mike Sori—water ice in select places on Mars is expected to flow between microns and meters per year. Might be detectable #EPSC2017pic.twitter.com/uLHJOm4Zgl
Cathy Olkin—Nitrogen ice glaciers drag H2O ice blocks into Sputnk Planitia where they get stuck/float in convective downwellings #EPSC2017pic.twitter.com/c9bMSR819e
Jeff Moore—Pluto's bladed terrain is the top of massive methane deposit—sublimating away due to a recent increase in atm pressure #EPSC2017pic.twitter.com/7CEkMVTugG
Leslie Young—Pluto's pitted uplands may form from long-term volatile transport (*many* Pluto years). Still uncertain exactly how. #EPSC2017pic.twitter.com/rr7u6V9NzG
Těším se na zveřejnění výsledků proměřování trpasličí planety Haumea pomocí hvězdných zákrytů. Prozatím víme jen že okultace neodhalily kolem Haumey žádnou globální atmosféru, ale zato můžeme očekávat 'pozoruhodné vlastnosti' povrchu, až bude zveřejněn získaný 3D model planetky.
Úžasné výsledky prý také poskytla družice Juno zkoumající Jupiter. I nad jejími daty však prozatím visí informační embargo.
I did a lot of great sketches of new Juno science, but unfortunately they don't want it tweeted yet. So here's a teaser! #EPSC2017pic.twitter.com/J8R3CRDjMz
A ještě jednou 67P - Sesuv útesu Aswan na kometě odhalil světlejší podloží. Čerstvě vystaveno slunečnímu záření toto podloží ztmavlo do odstínů okolního povrchu během pár měsíců.
Maurizio Pajola—collapse of the Aswan cliff on comet 67P revealed a bright (>40% albedo) subsurface, that darkened within months #EPSC2017pic.twitter.com/JHjvXxr4Q1
Od komet k Titanu - Vrátíme se k tomuto zahalenému měsíci prostřednictvím navrhované mise OCEANUS? Družice by nejdříve byla navedena na dráhu kolem Saturnu a po dvou letech by přešla na orbitu měsíce Titan, který by podrobila zevrubnému studiu.
Christophe Sotin—Oceanus: a New Frontiers mission concept to return to/orbit Titan. Mass spec, grav, topo, imagery. #EPSC2017pic.twitter.com/kf4HdUlqdX
Na ranní obloze lze za pěkného počasí sledovat seřazení planet. Zejména zítra ráno před východem Slunce, tedy 20. září před šestou ranní, se nad východním obzorem do jedné přímky seřadí (shora) nejjasnější Venuše, slaboučký Mars a jasný Merkur. Nad seřazenými planetami navíc sekunduje nejjasnější hvězda ve Lvu - Regulus. Měsíc už mezi planetami neuvidíme, ten je ve středu ráno po půl osmé v novu. Přikládám pár fotek planetárních zákrytů, konjunkcí a tanců z předchozích dní.
Images credit: Mazamir Mazlan | Marco Mereu | Yasushi Aoshima | Nima Asadzadeh
Kosmický dalekohled Kepler, který hledá planety u cizích hvězd, musí pravidelně obměňovat oblast, kterou zrovna sleduje, a tak se stalo, že se do jeho zorného pole dostala asi nejznámější hvězdokupa - Plejády (nebo také Kuřátka). Podstatou funkce Keplera je, že precizně měří drobné změny jasnosti hvězd. A světelné křivky Plejád ukazují, že všech Sedm sester pulzuje s větší či menší pravidelností. Nejvíce vybočuje Maia s neobvykle dlouhou periodou.
Images credit: NASA / Aarhus University / T. White et al. / Royal Astronomical Society
Většina obrázků vesmírných těles je v takzvaných falešných barvách - jednotlivé odstíny se zvýrazní a upraví se kontrast a další vlastnosti obrazu, aby lépe vynikly rozličné detaily. Případně se rovnou přiřadí viditelné barvy i snímkům pořízeným v ultrafialové, infračervené či dalších oblastech elektromagnetického spektra a vše se složí dohromady do barevně sytých a rozmanitých obrázků. Neuškodí proto občas si ukázat, jak zhruba planety vypadají, pokud bychom se na ně dívali jen vlastníma očima.
Roztomilé Jamesovy skeče nás tentokrát zavedou do Hlavního pásu asteroidů, ale i k Venuši nebo na Titan.
Jak asi na Ceres vznikl kráter Occator se světlým centrálním dómem? Podle planetárního kartografa Paula Schenka, kdokoli tvrdí, že ví, jak takové struktury vznikají, tak lže. Přesto se pokusil nastínit alespoň nějakou představu.
Paul Schenk—"If anyone tells you they understand how central pit/dome craters form, they're lying." Proceeds to explain Occator #EPSC2017pic.twitter.com/th67bizCxj
Jedna z navrhovaných misí do Hlavního pásu je CASTAway. Jednalo by se o výkonný kosmický teleskop, který by byl poslán do Hlavního pásu, což by umožnilo pozorovat obrovské množství asteroidů z mnohem větší blízkosti než jen od Země. Jako bonus by teleskop mohl proletět kolem alespoň tuctu planetek úplně zblízka a poskytnout tak jejich detailní charakteristiku.
Colin Snodgrass—CASTAway mission: send a survey telescope into the main belt—get better survey and a ton (>10) close flybys #EPSC2017pic.twitter.com/ZLOjP2aSm2
V Hlavním pásu obíhá i několik objektů projevujících kometární aktivitu. Říká se jim 'komety Hlavního pásu (Main Belt Comets)' a k nejznámější z nich - 133P/Elst-Pizarro - by se mohla vydat kosmická sonda Castalia. Taková 'odlehčená Rosetta' na iontový pohon. Výzkum komet Hlavního pásu je důležitý pro pochopení rozmístění a historie vody ve Sluneční soustavě.
Colin Snodgrass—Castalia mission concept to a main belt comet—unique places to probe the history of water in small bodies #EPSC2017pic.twitter.com/0Zi2aZB76A
Když už jsme u navrhovaných misí, jedna obzvláště zajímavá by mohla navázat na odkaz družice Cassini. Vzhledem k husté atmosféře a nízké gravitaci je totiž Saturnův největší měsíc Titan vhodný ke studiu za pomoci létajících dronů.
Zibi Turtle—Dragonfly: a mission concept to use a rotorcraft to explore Titan! In-situ geology, seismo, and atmo science! #EPSC2017pic.twitter.com/2Zu1D9uOiO
Během dneška dochází k několikanásobnému zatmění. Měsíc ovšem tentokrát nezakrývá Slunce, ale hned tři planety a jednu jasnou hvězdu a to v rozmezí 24 hodin. Poslední taková situace nastala v roce 2008 a další podobná nás čeká až 24. července 2036.
Brzy ráno došlo nejdříve k zákrytu Venuše a pak následovala hvězda Regulus. Nyní večer se za Měsícem schová Mars a po něm i Merkur. Samotné zákryty jsou z Česka nepozorovatelné, ale zítra nad ránem zhruba hodinu před rozbřeskem lze nad východním obzorem sledovat seskupení všech zmíněných planet. Velmi úzký srpek Měsíce už se ale pravděpodobně ztratí ve světle přicházejícího dne, jelikož už ve středu ráno bude Luna v novu. V Malajsii Shahrin Ahmad pěkně zachytil velmi těsnou konjunkci Venuše s Měsícem. Chvíli poté došlo k zákrytu, který ale pozorovateli zhatilo počasí. Image taken by Shahrin Ahmad on September 18, 2017 @ Dengkil, Selangor, Malaysia
Andrea Raponi—Water ice detected spectrally in shadowed wall of Juling crater, Ceres. Amount of ice is increasing with time! #EPSC2017pic.twitter.com/wjb4deTeyG
Dnešní odpoledne je na Evropském planetárním kongresu věnováno mimo jiné dvěma nejmasivnějším objektům v Hlavním pásu asteroidů: trpasličí planetě Ceres a protoplanetě Vesta, které obě prozkoumala družice Dawn.
Nico Schmedemann—Ceres's rapid rotation means that it rotates a lot before distal ejects lands—resulting in weird ejects patterns #EPSC2017pic.twitter.com/PFEZcXSxWj