Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi

středa 26. července 2017

Osamostatnění obřího ledovce


   Dvanáctého července 2017 se od jižního kontinentu odlomil jeden z největších zaznamenaných ledovců v historii. Antarktický ledový šelf nazývaný Larsen C tak přišel o bezmála 6 000 čtverečních kilometrů ledu, tedy zhruba 10% jeho původní rozlohy. Přes bilión tun vážící ledová kra o rozloze Moravskoslezkého kraje nyní volně pluje oceánem. Zemi snímkující družice si tuto událost samozřejmě nenechaly ujít...

Nejdříve se podíváme na letecké snímky praskliny mezi šelfem Larsen C a oddělujícím se ledovcem pořízené 10. listopadu 2016. Prasklina byla bedlivě sledována několik roků, ovšem během toho letošního nabralo její rozšiřování závratné tempo.


Prasklinu monitorovala například dvojice satelitů Sentinel-1A a Sentinel-1B evropského projektu Copernicus. Následující gif ukazuje její vývoj mezi lednem 2016 a lednem 2017.

ESA / Copernicus / Sentinel

Monitorování družicemi Landsat ukázalo, že než se prasklina dostala do stavu v roce 2016, trvalo jí to přes deset let.

NASA / USGS / Landsat

Družice Terra vyfotila zvětšující se trhlinu 22. srpna 2016 přístrojem MISR. Načervenalý odstín je způsoben nízko ležícm Sluncem, které se za jižním polárním kruhem v srpnu stále plouží jen těsně nad obzorem.

NASA / GSFC / JPL / Terra

Rozsah praskliny 17. června 2017 ukázaly termální snímky pořízené aparaturou TIRS na družici Landsat 8.

NASA / USGS / Landsat 8
NASA / USGS / Landsat 8

28. června 2017 se na prasklinu podíval svým radarem (SAR) satelit Sentinel-1A.

ESA / Copernicus / Sentinel-1A

Definitivní odlomení ledovce A-68 od šelfu Larsen C pak 12. července zaznamenalo hned několik satelitů.

Snímek z družice Sentinel-1B.

ESA / Copernicus / Sentinel-1B

Termální snímek aparaturou MODIS na družici Aqua (vlevo) a panchromatický snímek přístrojem VIIRS na družici Suomi NPP (vpravo).


Šelf Larsen C sledovala i japonská družice ALOS-2. Snímky před oddělením ledovce jsou z 19. srpna 2016 a po odlomení z 21. července 2017.


Jak je vidět, mezera mezi šelfem a ledovcem se od 12. července výrazně zvětšila a od ledovce A-68 se navíc začaly odlamovat menší kusy.

Na závěr si dáme opět infračervené snímky z družice Landsat 8. Ten poslední je z 21. července 2017.

NASA / GSFC / UMBC / JCET / Christopher A. Shuman

Vývoj a pohyb v současnosti největšího samostatně plujícího ledovce bude jistě nadále sledován. Jeho oddělení však s globální změnou klimatu přímo nesouvisí. Odlamování ledovců je běžný geologický proces, jehož hlubší souvislosti ještě nejsou zcela vysvětleny. Satelitní monitorování nám je však postupně pomáhá objasňovat.


Žádné komentáře:

Okomentovat