Hvězdné zákryty jsou mocným nástrojem pro dálkový průzkum těles Sluneční soustavy. Objekt při své pouti oblohou jednoduše přejde před nějakou vzdálenou hvězdou a na chvíli ji zakryje, čímž pozorovatele uvrhne do svého stínu. Z délky trvání a průběhu takového zákrytu se dá zjistit velikost a tvar zakrývajícího tělesa, případná přítomnost prstenců nebo vlastnosti jeho atmosféry. A právě světy s atmosférou dokáží se světlem zakrývaných hvězd předvést pěkné divadlo.
Titan, největší měsíc planety Saturn, má atmosféru dokonce ještě hustější a rozsáhlejší než naše Země. V roce 2001 došlo k vzácnému zákrytu dvojhvězdy Titanem a na následujícím videu je krásně vidět, jak Titanova atmosféra fotogenicky ohne světlo obou zakrývaných hvězd:
Triton je pro změnu největším měsícem planety Neptun. Jeho plynná obálka je sice mnohem řidší, přesto ale dostatečná na to, abychom o ní mohli mluvit jako o plnohodnotné atmosféře. O obzvláště vhodném zákrytu jasné hvězdy Tritonem z roku 2017 jsme si už říkali. Pozorovatelé vhodně umístění přímo ve středu stínu vrhaného Tritonem mohli vidět tzv. centrální záblesk, kdy jeho atmosféra zafungovala jako čočka a světlo zakryté hvězdy naopak na okamžik zesílila. Nejjasnější objekt na následujícím videu je planeta Neptun. Sám Triton splývá se zakrývanou hvězdou v jeden bod vlevo nad Neptunem. Sledujte, jak uprostřed zákrytu hvězda blikne mnohem zářivěji, než jaká je její běžná jasnost:
Ještě o něco řidší atmosféru než Triton má i (trpasličí) planeta Pluto. O Plutu a jeho atmosféře nám mnoho informací poskytla sonda New Horizons svým průletem v roce 2015. Ve stejném roce ale shodou okolností došlo i k hvězdnému zákrytu pozorovatelnému ze Země a při něm se povedlo zachytit slabý centrální záblesk způsobený Plutovou atmosférou. Zakrývaná hvězda je ten nejjasnější bod ve spodní části záběru trochu vlevo od středu:
Pěkné divadlo při zákrytech hvězd umí předvést i náš Měsíc. Ten sice nemá žádnou atmosféru, ale pokud hvězda prochází těsně podél okraje měsíčního disku, můžeme pozorovat její blikání, jak postupně mizí a znovu se objevuje zpoza nerovností na měsíčním povrchu. Viz například tečný zákryt Aldebaranu z roku 2017.
A na Měsíci můžeme pozorovat efekt čočkování světla hvězdy atmosférou z opačné perspektivy - při pozorování zatmění Měsíce ze Země nezmizí náš souputník z oblohy úplně, ale ponoří se do tmavě červených odstínů, jelikož atmosféra naší planety ohýbá červenou složku slunečního světla směrem do svého stínu. Na dlouhou dobu poslední úplné zatmění Měsíce bude z našich zeměpisných šířek pozorovatelné zítra v ranních hodinách!