Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi

pondělí 16. července 2018

Kámen z nebes

Spatřili ho na obloze, viděli ho hořet v atmosféře a teď jeho zbytky našli v africké buši. To je příběh asteroidu s označením 2018 LA, který byl 2. června objeven dalekohledem přehlídky Catalina Sky Survey na Mt. Lemmon, aby o osm hodin později narazil do Země a způsobil jasný meteor. Přeživší zbytky meteoroidu našel po pětidenním hledání v buších Botswany tým v čele s Tomášem Kohoutem.

 



Aldebaran si odpočine od Měsíce

Blíží se konec současného cyklu zákrytů nejjasnější hvězdy souhvězdí Býka naším Měsícem. Býčí oko - Aldebaran - je jedna ze čtyř jasných hvězd, které Měsíc na své pouti oblohou může zakrýt.

Od 29. ledna 2015 přecházel Měsíc před Aldebaranem během každé lunace. Série 49 po sobě jdoucích „zatmění“ Aldebaranu končí 3. září 2018. K dalšímu zákrytu pak dojde až v roce 2033.

Tyto pauzy mezi sériemi zákrytů jsou způsobeny zhruba 5° sklonem měsíční dráhy vůči dráze zemské. Cyklus od maximální severní do maximální jižní pozice trvá Měsíci lehce přes 18 a půl roku.

    Credit: Bob King

Zákryty bývají pozorovatelné vždy jen v relativně úzké oblasti. Vhodným výběrem pozorovacího místa může být člověk svědkem tečného zákrytu, kdy Měsíc o Aldebaran jen „škrtne“ svojí hranou a hvězda opakovaně mizí a znovu se objevuje zpoza nerovností na měsíčním povrchu.

      
      Credit: Andreas Gada | Vimeo

Nejbližší další okultace jasné hvězdy Měsícem bude až 25. srpna 2023 zákryt štířího srdce (hvězdy Antares).

sobota 7. července 2018

Prstence malých planet

Teprve roku 2013 jsme ve Sluneční soustavě objevili pátou prstencovou strukturu. Do té doby jsme znali prstence pouze kolem čtyř obřích plynných planet, a tak byl objev tohoto fenoménu u 250 kilometrové planetky Chariklo z populace kentaurů docela překvapením. Ve světle nového objevu pak astronomové znovu analyzovali starší pozorování jiného podivně se chovajícího kentaura jménem Chiron a zdá se, že i on je obkroužen prstenci. Korunu tomu pak nasadil zatím nejčerstvější prstencový objev a to u trpasličí planety Haumea, která svým tvarem, dvěma měsíčky a přidruženou kolizní rodinou mnoha menších planetek byla už tak dostatečně zajímavá.

Zde k prostudování nabízím čtyři vědecké práce. První dvě se zabývají dlouhodobou stabilitou prstenců kolem Chariklo a Chirona. Z pečlivých simulací orbitální dynamiky obou kentaurů v rámci miliónů let vychází dlouhodobější stabilita prstencové ozdoby pro Chariklo.
Třetí a čtvrtá práce pak na základě dostupných napozorovaných dat modelují strukturu a další vlastnosti prstenců kolem kentaura Chariklo respektive velikost a dynamiku jednotlivých zrn tvořících prstence kolem trpaslíka Haumea.


 

čtvrtek 5. července 2018

Rezonují retrográdní kentauři se Saturnem?

Nedávno astronomickou komunitu zaujal asteroid 2015 BZ509, který obíhá Slunce v opačném směru než běžné planety (retrográdně) a přesto se nachází v orbitální rezonanci 1:1 s Jupiterem.

Vědci z Univerzity Čching-chua v Pekingu nyní představují studii, ve které identifikovali čtyři retrográdně obíhající planetky z populace kentaurů, které s větší či menší pravděpodobností udržují podobný rezonanční gravitační svazek 1:1 se Saturnem.

Centaurs potentially in retrograde co-orbit resonance with Saturn

Znamená to tedy, že retrográdní rezonance jsou běžnější, než jsme si mysleli?
Jedná se snad o objev nové populace planetek zachycených obřími planetami z mezihvězdného prostoru?
To objasní další studie a analýzy orbitálních parametrů retrográdně se pohybujících těles ve vztahu k velkým planetám.

Quaoar bude proměřen

Planetka (50000) Quaoar patří mezi trpasličí planety Kuiperova pásu. Obíhá Slunce po skoro kruhové dráze jen s malým sklonem 8° k ekliptice ve vzdálenosti okolo 44 AU tedy mimo rušivé gravitační vlivy Neptuna.

S průměrem přes 1100 km se dost možná jedná o největší primordiální planetesimálu ve Sluneční soustavě. Z modelů vývoje Soustavy totiž vyplývá, že objekty v dynamicky klidné oblasti Kuiperova pásu, kterou Quaoar obývá, vydržely v nezměněné podobě už od prvopočátků formování našeho systému.

Na své pouti oblohou Quaoar 8. července na chvíli zakryje vzdálenou hvězdu patnácté magnitudy. Pozorováním zákrytu z více stanovišť lze upřesnit velikost a tvar planetky a odvodit další parametry. Možná se podaří zachytit i její měsíček Weywot nebo dokonce objevit prstence, které byly díky hvězdným zákrytům odhaleny u několika planet a kentaurů (Uran, Neptun, Haumea, Chariklo, Chiron).

Trasa pozorovatelnosti zákrytu vede napříč skrz Spojené státy, takže je zajištěno mnoho pozorovatelů, kteří rozestaví síť dalekohledů tak, aby jim pokud možno stín planetky Quaoar neproklouzl.

Přesná pozice zakrývané hvězdy je známá díky družici Gaia, zatímco polohu Quaoaru pomohly upřesnit snímky ze sondy New Horizons.

RECON: TNO occultation with 50000
Occultation by Quaoar (2018-07-08)

Dosavadní poznatky o planetě Quaoar:


úterý 3. července 2018

Kterak saharský písek hnojí středoamerickou džungli

Je to tak - již nějakou dobu je známo, že masivní oblaka prachu zdvihající se ze saharské pouště a z arabského poloostrova pravidelně putují přes oceán a obohacují půdu střední a jižní Ameriky minerály.




Jaké procesy hrají při těchto přesunech roli a jak tato zaoceánská transakce dále ovlivňuje zemské klima, je předmětem výzkumu.

Images credit: NOAA | NASA Earth observatory | El Mundo / Oscar Machón

Here Comes the Saharan Dust
Saharan dust versus Atlantic hurricanes
Dust from Africa spreads into the Americas

Zahalený Mars

Rudá planeta je momentálně zahalená prachovou bouří.
Bouře zprvu lokálních rozměrů se objevila na konci května.

Oppy brázdí povrch Rudé planety již 15 let a jednu velkou prachovou bouři už přežilo.
Inženýři jsou optimističtí a věří, že po vyčištění vzduchu se baterie znovu nabijí a Oppy zavolá domů.

Rudá planeta se tak najednou nejeví až tak rudá.

Pozorovatelé bedlivě sledují vývoj této planetární události.

Mars se blíží do opozice, kdy bude nejblíže k Zemi a zároveň zpříma nasvícen Sluncem.
Tehdy je na pozemské obloze nejjasnější.

Uvidíme, jaké divadlo nám prachová bouře ještě přinese (nebo naopak zakryje).

Opozice Marsu nastává 27. července.



Ryugu v barvě

Na většině fotek vypadá asteroid Ryugu jako docela světlé a zářivé těleso. To je samozřejmě způsobeno delším exponováním snímků na pozadí kosmické temnoty a umožňuje to lépe rozeznávat povrchové útvary. Ve skutečnosti je však Ryugu dosti tmavým uhlíkatým tělesem, které odráží jen málo slunečního světla. To je dobře vidět na srovnávacím snímku se Zemí - obě fotky pořídila stejná kamera ONC-T na palubě Hayabusy2 skrz barevné filtry.


Výše uvedený obrázek je zatím jediný zveřejněný, na kterém je zachycen Ryugu v barvách. Tuto informaci o barvě však můžeme naimplementovat na dostupný monochromatický snímek s vyšším rozlišením, čímž získáme bližší představu o tom, jak ve skutečnosti Ryugu vypadá, a můžeme hledat první náznaky různorodosti chemického složení povrchu.


Images credit: JAXA / U. of Tokyo / Kochi U. / Rikkyo U. / Nagoya U. / Chiba Inst. of Tech. / Meiji U. / U. of Aizu / AIST

Arrival at Ryugu!

Ochutnávky z Occatoru


Podíváme se opět na trpasličí planetu Ceres, nad jejímž povrchem extrémně nízko prolétává průzkumná sonda Dawn.

Nejsvětlejší místo na celém povrchu Cerery se nachází v dvaadevadesáti kilometrovém kráteru Occator. Světlá skvrna uprostřed se nazývá Cerealia Facula a skupiny skvrn hned vedle vpravo nesou jméno Vinalia Faculae.

 

Z měření sondy Dawn vyplývá, že světlý materiál je tvořen převážně uhličitanem sodným.


Sonda pořídila tyto detailní pohledy na západní okraj centrální skvrny s jakousi stolovou horou (z výšky 34 km) a na skupinku menších skvrnek opodál (z výšky 39 km).

 

Takto nízká oběžná dráha původně pro družici Dawn vůbec nebyla v plánu. Detailní snímky jsou proto skvělým nečekaným bonusem navíc. Doufejme, že se sondě podaří vhodně nasnímat i centrální dóm přímo uprostřed hlavní skvrny, jehož struktura by nám mohla napovědět o procesech vedoucích ke vzniku těchto světlých oblastí.

Images credit:
NASA / JPL-Caltech / UCLA / MPS / DLR / IDA