Témata

1991VG 1994AW1 1I('Oumuamua) 1P(Halley) 2001CB21 2001FO32 2001SN263 2001WR1 2002GZ32 2003SD220 2004EW95 2006OV89 2011AG5 2013FY27 2015BP519 2017OF69 2017YE5 2018AG37 2018LA 2018VG18 2019AQ3 2019MO 2019OK 2023CX1 29P(SchwassmannWachmann1) 2I(Borisov) 41P(TuttleGiacobiniKresák) 46P(Wirtanen) 67P(ČurjumovGerasimenko) 96P(Machholz) Actaea Agamemnon AGU2017 Akatsuki Albireo Aldebaran Algol Amphitrite Annefrank Antares Apophis Arawn Arecibo Ariel Arrokoth asteroidy Atlas aurora Bamberga Bennu Beresheet Betelgeuse Bienor blesky C2010U3(Boattini) C2013US10(Catalina) C2014W10(PanSTARRS) C2017K2(PanSTARRS) C2018V1(MachholzFujikawaIwamoto) C2018Y1(Iwamoto) CAESAR Cassini Ceres CME Dactyl Daphnis DART Dawn Deimos DES DESTINY+ Didymos Dione Donaldjohanson Dragonfly družice Dysnomia Echeclus ElstPizzaro ELT ELVES Enceladus Epimetheus EPSC2017 EPSCDPS2019 Eris Eros erupce Europa Eurybates exoplanety Florence Gaia galaxie Galileo Ganymed Gaspra Gault Gonggong Haumea Hayabusa2 Hebe Hektor Hera Hi'iaka Hippocamp Hubble Huya hvězdokupy hvězdy Hydra Hygiea Hyperion Chandrayaan2 Chang'e4 Chariklo Charon Cheops Chiron Iapetus IAU Ida Ilmarë InSight Io Iridium Iris ISRO ISS Itokawa Julia Juno Jupiter Kaʻepaokaʻāwela Kamoʻoalewa KBOs kentauři Kepler Kerberos komety Leleākūhonua Leucus lidé LMC LPSC2018 LPSC2019 LPSC2021 LRO LSST Lucy Lutetia M1 M22 M42 Makemake ManwëThorondor Mars Mathilde MBAs Merkur Měsíc MESSENGER meteority meteory Mimas Mira mlhoviny MoshupSquannit Namaka NEOs NEOWISE Neptun NewHorizons Nix Oberon obloha okultace Opportunity Orcus Orus OSIRISREx OSSOS Pallas Pan PanSTARRS PatroclusMenoetius PDC2019 Phaethon Phobos Phoebe Planeta9 Plejády plutina Pluto Polymele prach Prometheus prstence Psyche Quaoar rakety Regulus Rhea Rosetta rovnodennost Ryugu Salacia Saturn SDO SDOs Sedna sednoidy Sirius Skamandrios skřítkové skvrny Slunce slunovrat SOFIA SOHO sopky Soustava SSOLS STEVE Styx Subaru Swift Šteins Tethys Titan Titania TNOs Toutatis Triton trojané TyphonEchidna Umbriel úplněk Uran Vanth Varda Varuna Venuše Vesta VLT Vulkán Země Zubenelgenubi

pondělí 24. září 2018

Hop!


První pohyblivý modul v historii přistál a poposkočil na asteroidu. Zařízení MINERVA-II-1 se v pátek 21. září oddělilo od mateřské sondy Hayabusa2 a padesát metrů nad asteroidem Ryugu uvolnilo dva samostatné moduly Rover-1A a Rover-1B. Oba robůtci nyní autonomně hopsají po povrchu tohoto bizarního malého světa a sbírají vědecká data.

Images credit: JAXA

neděle 16. září 2018

Aktivita komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko

Tým autorů v čele se Soniou Fornasier z Pařížské univerzity představuje studii souvislostí mezi povrchovou morfologií, vnitřním složením a aktivitou komety 67P, kterou v letech 2014-2016 zblízka zkoumala evropská sonda Rosetta.


Výtrysky emanují nejen z odkrytých útesů, ale také z hladkých oblastí pokrytých jemným prachem, dále z prasklin v povrchu a z kruhových děr a i z okolí povrchových nerovností, které vrhají stíny, kde zpětně kondenzují uvolněné těkavé látky, jež při osvětlení Sluncem opět sublimují. Tyto měnící se světelné podmínky kontinuálně přispívají k aktivitě komety drobnými výtrysky, které nejsou vázány na konkrétní typ terénu. Většina ostatních výtrysků se nachází poblíž rozhraní různých morfologických regionů komety. Některé výtrysky jsou dlouhotrvající, některé naopak extrémně krátké (v řádu minut). Při větším výtrysku, který s sebou zároveň odnáší kometární prach, mohou být uvolněny přes dvě tuny materiálu.

    Credit: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA

Kometa má denní cyklus s koloběhem ledu. Z osvětlených oblastí sublimuje led, který zůstává v okolí komety a znovu se usazuje na noční straně a v zastíněných místech, aby se při dalším osvícení znovu uvolnil.
    

sobota 15. září 2018

Trpasličí planeta 2013 FY27


   Na základě dat ze tří různých observatoří astronomové upřesnili parametry trpasličí planety 2013 FY27. Magellanův dalekohled o průměru 6,5 m poskytl fotometrická pozorování, Hubbleův vesmírný teleskop objevil u planety souputníka a síť radioteleskopů ALMA provedla termální měření.


2013 FY27 na fotce z HST
   Planeta 2013 FY27 obíhá Slunce za drahou Neptunu a jelikož byla objevena teprve nedávno, nemá zatím jméno a dokonce ještě ani katalogové číslo. Její průměr je přibližně 740 km a doprovází ji zhruba 190-ti kilometrový měsíc. Světelná křivka planety však nevykazuje žádné periodické změny jasnosti, které by umožnily zjistit její rotační periodu. To může znamenat vesměs dvě věci - že FY27 je souměrná sféra s globálně stejnobarevným povrchem nebo že je k nám natočená přímo svou rotační osou, takže se díváme na její pól a tím pádem i jak rotuje, vidíme stále stejnou část povrchu a celková jasnost planety se tak nemění.





   Za drahou Neptunu dnes známe necelé tři tisíce planetek. Pouze jedenáct z nich je určitě větších než 2013 FY27. Všech těchto 11 trpasličích planet má spíše světlejší povrchy a vyšší hustoty oproti ostatním menším planetkám, které bývají tmavší s hustotami nižšími, než má vodní led. 2013 FY27 je tak jedním z největších exemplářů přechodné kategorie těles mezi planetkami a trpasličími planetami. To, že největší trans-neptunické objekty vykazují již jiné spektrální charakteristiky, nejspíš souvisí s více faktory - jsou pravděpodobně plnohodnotněji diferenciované na těžší jádro a lehčí plášť, nestihly uvnitř ještě zcela vychladnout a díky vyšší přitažlivosti si snadněji udržují těkavé látky.
Umělecká představa jedenácti trans-neptunických trpaslíků větších než 800 km s jejich měsíci (přičemž Charon je sám měsícem Pluta). 2013 FY27 by na této grafice byla ještě o něco menší než Salacia:

Ledovec odplouvá

Gigantický ledovec A68, který se loni odlomil od Antarktidy pomalu začíná odplouvat na volný oceán.


Image credit: Copernicus Sentinel data (2017–18), processed by Swansea University - A. Luckman

Osamostatnění obřího ledovce

Kometa mezi hvězdokupami


Na hranici viditelnosti pouhým okem se během letošních zářijových nocí proplétá periodická kometa 21P/Giacobini-Zinner mezi hvězdokupami a mlhovinami souhvězdí Vozky a Blíženců.

Modrozelená „Zinnerka“  7. září

21P/Giacobini-Zinner 9. září

Trojúhelníková konstelace komety s hvězdokupami M38 a M36

Kometa 21P, hvězdokupa M36 a hvězdokupa M38 svíraly 9. září pravý úhel

Slabě svítící mlhoviny v pozadí vyniknou na delší expozici s použitím H-alfa filtru

Detail na kometu u červeně zářících mlhovin

Na širším pohledu je dole vidět další hvězdokupa (M37)

Zatímco kometa mířila na setkání se třetí hvězdokupou, proletěl při snímání na obloze zároveň meteor

„Zinnerka“ míjela hvězdokupu M37 10. září

21P u M37 (vpravo je M36)

21P u M37

21P míjí M37

Kometa 21P opouští hvězdokupu M37

13. září kometa přešla z Vozky do Blíženců, kde jí čeká setkání se čtvrtou hvězdokupou 

Hvězdokupou M35 kometa proletí přímo skrz

21P se blíží k M35

Vedle hvězdokupy M35 se nachází i vzdálenější NGC 2158

Do hvězdokupy M35 vletěla „Zinnerka“ 15. září 

Zelená kometa mezi modrými hvězdami
© Gregg Ruppel

21P v M35 přihlíží NGC 2158
© Chris Schur

Průlet komety hvězdokupou M35
© Steven Bellavia

Po průletu hvězdokupou kometa 16. září zamířila mezi další mlhoviny
© Waldemar Skorupa

Giacobini-Zinner 17. září u mlhoviny IC 443
© Gerald Rhemann

Kometa 21P/Giacobini-Zinner 18. září
© Rolando Ligustri

čtvrtek 13. září 2018

Pohledy z patnáctého perijova

Po dalším měsíci a půl družice Juno sedmého září již popatnácté prolétla nejnižším bodem své dráhy kolem Jupiteru - perijovem 15. Kromě magnetometru, radiometrů a dalších vědeckých přístrojů stále dobře fungovala i kamera JunoCam určená pro zapojení veřejnosti do této neotřelé mise ke králi planet.

    Sekvence snímků z perijovu 15Credit: NASA / SwRI / MSSS / Brian Swift / Seán Doran © CC NC SA

    Tři snímky z perijovu 15 #I #II #III | Credit: NASA / JPL / SwRI / MSSS / Gerald Eichstädt © PUBLIC DOMAIN

Další různě zpracované obrázky z perijovu 15 najdete v oficiální galerii JunoCam nebo na fóru UnmannedSpaceflight.

středa 12. září 2018

Stín sokola

Sonda Hayabusa2 (hayabusa znamená v japonštině sokol) měla na 11. a 12. září naplánován cvičný sestup k povrchu asteroidu Ryugu. Měla se přiblížit na méně než 40 m nad místo zvolené pro odběr vzorků, ale už zhruba ve výšce 600 m autonomní systém sondy přibližování zastavil a počal znovu stoupat. Jako pravděpodobná příčina automatického přerušení manévru se udává ztráta výstupu z laserového výškoměru z důvodu nízké odrazivosti povrchu asteroidu Ryugu.

Snímky z širokoúhlé kamery ONC-W1 byly v průběhu sestupu zveřejňovány v reálném čase. Jak se sonda blížila k povrchu se Sluncem „v zádech“, začal být v sub-solárním bodě viditelný její stín:


Mezitím pro pokochání Roman Tkachenko z dostupných snímků a topografických dat vytvořil tuto 3D vizualizaci:

    

pátek 7. září 2018

Poznatky z pokladnice Jupiterovy


   Jupiterův systém je zásobárna rozmanitých světů, rozličných procesů, ojedinělých fenoménů i překvapivých souvislostí. Projděte si následující (zcela neúplný) souhrn poznatků o Jupiterově soustavě z poslední doby.

   Před více než rokem jsem zde informoval o dvou nově objevených měsících planety Jupiter. Astronomové pokračovali v prověřování dalších kandidátů viditelných na snímcích v okolí planety, aby letos mohli potvrdit deset dodatečných přírůstků k rodině oběžnic největší planety Sluneční soustavy. Počet známých přirozených satelitů Jupiteru se tak vyšplhal na 79. Mezi nově objevenými měsíčky vyčnívá objekt přezdívaný Valetudo, který obíhá Jupiter v opačném směru než ostatní měsíčky v téže oblasti. Dříve či později se tak s některým z nich srazí.
 ---

   Zůstaňme ještě u měsíců Jupitera a podívejme se na ty největší - Galileovské. Kosmická sonda Juno, která momentálně kolem Jupiteru obíhá (a je tak vlastně jeho 80. známým satelitem), zaměřila svůj infračervený snímač JIRAM na vulkanicky aktivní měsíc Io a mezi jeho známými sopkami objevila i jedno nové aktivní místo.


    Location of Io's New Hotspot | NASA/JPL-Caltech/SwRI/ASI/INAF/JIRAM

 ---

   Síť radioteleskopů ALMA provedla termální pozorování měsíce Europa.


 ---

   Radioteleskopy Nançay Decameter Array pozorovaly interakce magnetických polí Jupiteru a měsíce Ganymed:

 ---

   I data ze sondy Galileo, která Jupiterův systém zkoumala v letech 1995-2003, přináší dodnes nové objevy o magnetosféře Ganymedu. Ukázalo se dokonce, že Ganymed generuje masivní magnetické vlny.

    Jupiter’s moon Ganymede has powerful chorus waves | NASA/ESA/A. Feild (STScI)

 ---

   Pozemní spektrografy se podívaly na strukturu a složení mraků Velké rudé skvrny v atmosféře Jupiteru.


 ---

   Poznatky ohledně výskytu a chování prachu v různých oblastech Jupiterova systému shrnuje následující práce:

 ---

   Zpátky k družici Juno, která Jupiter obíhá v současné době a zaměřuje se hlavně na studium Jupiterovy vnitřní struktury a jeho magnetického pole. Měření Juno ukazují, že magnetické pole Jupiteru není jednoduchým dipólem, ale má póly tři.


 ---

   Sonda Juno při každém průletu nejnižším bodem její dráhy kolem Jupiteru (perijovum) také snímkuje jeho barevnou dynamickou atmosféru. Obrázky z posledních několika průletů najdete pod následujícími odkazy:


    Eleven perijoves | NASA/JPL/SwRI/MSSS/Seán Doran

čtvrtek 6. září 2018

Nesouměrné pole Jupiterovo

Sonda Juno zaměřená na studium Jupiterovy vnitřní struktury a jeho magnetického pole odhalila třetí magnetický pól poblíž rovníku této obří planety. 

Jižní magnetický pól Jupiteru má pěkně rovnoměrně uspořádané siločáry (b), jak to známe u dipólového magnetického pole planety Země. Siločáry kolem severního pólu Jupiteru však mají mnohem chaotičtější strukturu (a) a přesná poloha magnetického severu tak není zcela jednoznačná. Nyní v měřeních sondy Juno vědci objevili další oblast, kde se magnetické siločáry sbíhají (c) - třetí magnetický pól Jupiteru poblíž jeho rovníku!


Magnetické pole největší planety Sluneční soustavy je obrovská komplexní struktura s fascinující dynamikou a nepředstavitelnou intenzitou. Družice Juno se zítra (7.9.) již popatnácté ponoří do hlubin Jupiterovy magnetosféry jen pár tisíc kilometrů nad viditelnou oblačností tohoto plynného obra, aby nasbírala další data na cestě k pochopení tamních procesů a odkrytí nových nečekaných objevů.

    

Jupiter’s Magnetic Field Has Weird Structure
A complex dynamo inferred from the hemispheric dichotomy of Jupiter’s magnetic field

 - JUNO MISSION -

neděle 2. září 2018

Pozorování Ultima Thule

Vzdálená planetka 2014 MU69 v Kuiperově pásu přezdívaná Ultima Thule se na Nový rok 2019 dočká návštěvy v podobě sondy New Horizons, která již nyní ze vzdálenosti 170 miliónů kilometrů dokázala svůj cíl zaznamenat:

    Credit: NASA / JHUAPL / SwRI

V rámci příprav na průlet sondy kolem Ultimy proběhla v srpnu i pozorování ze Země. Astronomové vyrazili do Senegalu ulovit stín planetky, která zrovna zakrývala vzdálenou hvězdu. Pozorování hvězdného zákrytu prý bylo úspěšné a na vyhodnocení dat se nyní pracuje.

    Credit: Tomas Munita for The New York TimesAiming for the Stars, and a Chunk of Rock, in Senegal

Pro správnou předpověď zákrytu i pro vhodné navedení sondy na průlet je potřeba přesně znát polohu planetky a její oběžnou dráhu kolem Slunce:

Jedním z důvodů pozorování zákrytů je snaha v okolí Ultimy včas objevit případné měsíčky, prach či prstence, které by mohly sondu prolétající ve vysoké rychlosti ohrozit:

Ačkoli blízký průlet kolem Ultimy není jediným úkolem sondy při její prodloužené misi, rozhodně se k němu vztahuje nejvíce očekávání:

sobota 25. srpna 2018

Bennu poprvé v hledáčku RExe

Sekvence pěti snímků pořízených kamerou PolyCam na palubě americké sondy OSIRIS-REx zachycuje asteroid Bennu ze vzdálenosti 2,2 miliónu kilometrů, jak se pohybuje mezi hvězdami.

    Credit: NASA/Goddard/University of Arizona | NASA’s OSIRIS-REx Begins Asteroid Operations Campaign

Tenhle pixelový blob se v průběhu následujících měsíců promění v mimozemskou krajinu podobně, jako nám to předvedla ambiciózní japonská mise Hayabusa2 u asteroidu Ryugu. Mezitím však probíhají i pozorování asteroidu Bennu ze Země. V unikátních polarimetrických měřeních obřími teleskopy ESO VLT vykazuje Bennu znaky vzácné taxonomické třídy F. Asteroidy se třídí podle jejich emisního spektra na uhlíkaté (C), silikátové (S), metalické (M) a další vzácnější kategorie. Třída F spadá pod uhlíkaté asteroidy, v něčem se podobá polarimetrickému chování kometárních jader, ale postrádá signál o přítomnosti hydratovaných minerálů.


Největším asteroidem typu F je (704) Interamnia, což je po 'velké čtyřce' (Ceres, Vesta, Pallas, Hygiea) pátý největší asteroid v Hlavním pásu při průměru ~ 320 km. Asteroid Bennu je oproti tomu zhruba 640 × menší půlkilometrový drobeček. Přesto bude zajímavé nahlédnout zblízka na vzorek této neobvyklé kategorie těles. A že budeme moci nahlédnout vskutku zblízka! Sonda OSIRIS-REx totiž má v plánu vzorky z asteroidu Bennu přivézt na Zemi. Neméně zajímavé bude také porovnání se vzorky, které dopraví Hayabusa2 z asteroidu Ryugu, což je pro změnu tmavý uhlíkatý asteroid typu Cg

 

Lokality pro přistání na Ryugu

17.srpna během jediného devítihodinového jednání početný mezinárodní tým vytipoval na asteroidu Ryugu lokality vhodné pro odběr vzorků a pro přistání autonomních modulů MINERVA a MASCOT.

Hayabusa2 sestoupí k povrchu pravděpodobně přímo na rovníku (růžový čtverec; záložní lokality oranžově). Evropský lander MASCOT má přistát na jižní polokouli kousek pod rovníkem (modrá elipsa) a dvojitý modul MINERVA-II-1 má přistát na severní polokouli trošičku dál od rovníku než MASCOT (červená elipsa).

 


Nejdříve provede 11./12. září Hayabusa2 testovací sestup. Poté se 20./21. září oddělí pouzdro MINERVA-II-1 obsahující dva samostatné moduly schopné poskakovat po povrchu. Následně se 2./3. října oddělí MASCOT, desetikilogramový lander vyrobený v Evropě vybavený infračerveným mikroskopem, multispektrální kamerou, magnetometrem a radiometrem. Pak během října Hayabusa2 znovu otestuje přibližovací manévry a koncem října se o odběr vzorků pokusí naostro.

Images credit: JAXA / U. of Tokyo / Kochi U. / Rikkyo U. / Nagoya U. / Chiba Inst. of Tech. / Meiji U. / U. of Aizu / AIST