pondělí 16. července 2018

Kámen z nebes

Spatřili ho na obloze, viděli ho hořet v atmosféře a teď jeho zbytky našli v africké buši. To je příběh asteroidu s označením 2018 LA, který byl 2. června objeven dalekohledem přehlídky Catalina Sky Survey na Mt. Lemmon, aby o osm hodin později narazil do Země a způsobil jasný meteor. Přeživší zbytky meteoroidu našel po pětidenním hledání v buších Botswany tým v čele s Tomášem Kohoutem.

 



Aldebaran si odpočine od Měsíce

Blíží se konec současného cyklu zákrytů nejjasnější hvězdy souhvězdí Býka naším Měsícem. Býčí oko - Aldebaran - je jedna ze čtyř jasných hvězd, které Měsíc na své pouti oblohou může zakrýt.

Od 29. ledna 2015 přecházel Měsíc před Aldebaranem během každé lunace. Série 49 po sobě jdoucích „zatmění“ Aldebaranu končí 3. září 2018. K dalšímu zákrytu pak dojde až v roce 2033.

Tyto pauzy mezi sériemi zákrytů jsou způsobeny zhruba 5° sklonem měsíční dráhy vůči dráze zemské. Cyklus od maximální severní do maximální jižní pozice trvá Měsíci lehce přes 18 a půl roku.

Credit: Bob King

Zákryty bývají pozorovatelné vždy jen v relativně úzké oblasti. Vhodným výběrem pozorovacího místa může být člověk svědkem tečného zákrytu, kdy Měsíc o Aldebaran jen „škrtne“ svojí hranou a hvězda opakovaně mizí a znovu se objevuje zpoza nerovností na měsíčním povrchu.


Credit: Andreas Gada | Vimeo

Nejbližší další okultace jasné hvězdy Měsícem bude až 25. srpna 2023 zákryt štířího srdce (hvězdy Antares).

sobota 7. července 2018

Prstence malých planet

Teprve roku 2013 jsme ve Sluneční soustavě objevili pátou prstencovou strukturu. Do té doby jsme znali prstence pouze kolem čtyř obřích plynných planet, a tak byl objev tohoto fenoménu u 250 kilometrové planetky Chariklo z populace kentaurů docela překvapením. Ve světle nového objevu pak astronomové znovu analyzovali starší pozorování jiného podivně se chovajícího kentaura jménem Chiron a zdá se, že i on je obkroužen prstenci. Korunu tomu pak nasadil zatím nejčerstvější prstencový objev a to u trpasličí planety Haumea, která svým tvarem, dvěma měsíčky a přidruženou kolizní rodinou mnoha menších planetek byla už tak dostatečně zajímavá.

Zde k prostudování nabízím čtyři vědecké práce. První dvě se zabývají dlouhodobou stabilitou prstenců kolem Chariklo a Chirona. Z pečlivých simulací orbitální dynamiky obou kentaurů v rámci miliónů let vychází dlouhodobější stabilita prstencové ozdoby pro Chariklo.
Třetí a čtvrtá práce pak na základě dostupných napozorovaných dat modelují strukturu a další vlastnosti prstenců kolem kentaura Chariklo respektive velikost a dynamiku jednotlivých zrn tvořících prstence kolem trpaslíka Haumea.


 

Images credit

čtvrtek 5. července 2018

Rezonují retrográdní kentauři se Saturnem?

Nedávno astronomickou komunitu zaujal asteroid 2015 BZ509, který obíhá Slunce v opačném směru než běžné planety (retrográdně) a přesto se nachází v orbitální rezonanci 1:1 s Jupiterem.

Vědci z Univerzity Čching-chua v Pekingu nyní představují studii, ve které identifikovali čtyři retrográdně obíhající planetky z populace kentaurů, které s větší či menší pravděpodobností udržují podobný rezonanční gravitační svazek 1:1 se Saturnem.


Znamená to tedy, že retrográdní rezonance jsou běžnější, než jsme si mysleli?
Jedná se snad o objev nové populace planetek zachycených obřími planetami z mezihvězdného prostoru?
To objasní další studie a analýzy orbitálních parametrů retrográdně se pohybujících těles ve vztahu k velkým planetám.

Quaoar bude proměřen

Planetka (50000) Quaoar patří mezi trpasličí planety Kuiperova pásu. Obíhá Slunce po skoro kruhové dráze jen s malým sklonem 8° k ekliptice ve vzdálenosti okolo 44 AU tedy mimo rušivé gravitační vlivy Neptuna.

S průměrem přes 1100 km se dost možná jedná o největší primordiální planetesimálu ve Sluneční soustavě. Z modelů vývoje Soustavy totiž vyplývá, že objekty v dynamicky klidné oblasti Kuiperova pásu, kterou Quaoar obývá, vydržely v nezměněné podobě už od prvopočátků formování našeho systému.

Na své pouti oblohou Quaoar 8. července na chvíli zakryje vzdálenou hvězdu patnácté magnitudy. Pozorováním zákrytu z více stanovišť lze upřesnit velikost a tvar planetky a odvodit další parametry. Možná se podaří zachytit i její měsíček Weywot nebo dokonce objevit prstence, které byly díky hvězdným zákrytům odhaleny u několika planet a kentaurů (Uran, Neptun, Haumea, Chariklo, Chiron).

Trasa pozorovatelnosti zákrytu vede napříč skrz Spojené státy, takže je zajištěno mnoho pozorovatelů, kteří rozestaví síť dalekohledů tak, aby jim pokud možno stín planetky Quaoar neproklouzl.

Přesná pozice zakrývané hvězdy je známá díky družici Gaia, zatímco polohu Quaoaru pomohly upřesnit snímky ze sondy New Horizons.

RECON: TNO occultation with 50000
Occultation by Quaoar (2018-07-08)


Dosavadní poznatky o planetě Quaoar:

Direct Measurement of the Size of the Large Kuiper Belt Object (50000) Quaoar
Composition of KBO (50000) Quaoar

úterý 3. července 2018

Kterak saharský písek hnojí středoamerickou džungli

Je to tak - již nějakou dobu je známo, že masivní oblaka prachu zdvihající se ze saharské pouště a z arabského poloostrova pravidelně putují přes oceán a obohacují půdu střední a jižní Ameriky minerály.




Jaké procesy hrají při těchto přesunech roli a jak tato zaoceánská transakce dále ovlivňuje zemské klima, je předmětem výzkumu.

Images credit: NOAA | NASA Earth observatory | El Mundo / Oscar Machón

Here Comes the Saharan Dust
Saharan dust versus Atlantic hurricanes
Dust from Africa spreads into the Americas

Zahalený Mars

Rudá planeta je momentálně zahalená prachovou bouří.
Bouře zprvu lokálních rozměrů se objevila na konci května.

Oppy brázdí povrch Rudé planety již 15 let a jednu velkou prachovou bouři už přežilo.
Inženýři jsou optimističtí a věří, že po vyčištění vzduchu se baterie znovu nabijí a Oppy zavolá domů.

Rudá planeta se tak najednou nejeví až tak rudá.

Pozorovatelé bedlivě sledují vývoj této planetární události.

Mars se blíží do opozice, kdy bude nejblíže k Zemi a zároveň zpříma nasvícen Sluncem.
Tehdy je na pozemské obloze nejjasnější.

Uvidíme, jaké divadlo nám prachová bouře ještě přinese (nebo naopak zakryje).

Opozice Marsu nastává 27. července.



Ryugu v barvě

Na většině fotek vypadá asteroid Ryugu jako docela světlé a zářivé těleso. To je samozřejmě způsobeno delším exponováním snímků na pozadí kosmické temnoty a umožňuje to lépe rozeznávat povrchové útvary. Ve skutečnosti je však Ryugu dosti tmavým uhlíkatým tělesem, které odráží jen málo slunečního světla. To je dobře vidět na srovnávacím snímku se Zemí - obě fotky pořídila stejná kamera ONC-T na palubě Hayabusy2 skrz barevné filtry.


Výše uvedený obrázek je zatím jediný zveřejněný, na kterém je zachycen Ryugu v barvách. Tuto informaci o barvě však můžeme naimplementovat na dostupný monochromatický snímek s vyšším rozlišením, čímž získáme bližší představu o tom, jak ve skutečnosti Ryugu vypadá, a můžeme hledat první náznaky různorodosti chemického složení povrchu.


Images credit:
JAXA | University of Tokyo | Kochi University | Rikkyo University | Nagoya University | Chiba Institute of Technology | Meiji University | University of Aizu | AIS

Arrival at Ryugu!

středa 27. června 2018

Hayabusa2 je u cíle

Japonská robotická sonda Hayabusa2 dnes dokončila přibližovací fázi a dosáhla parkovací pozice dvacet kilometrů od asteroidu Ryugu. 

Poslední zveřejněný snímek je z výšky 22 km a v lepších detailech zachycuje stejnou hemisféru asteroidu jako předchozí snímek ze 40 km. Původní obrázek vyladil Roman Tkachenko. Odpovídají-li udávané vzdálenosti skutečnosti, jsou přibližné rozměry asteroidu Ryugu 840 × 880 metrů (přes póly × přes rovník).


Brian May si od navigačního týmu vyžádal dva snímky vyfocené jen krátce po sobě, aby z nich mohl vytvořit stereo pár pro navození 3D efektu. Obdržel dva snímky pořízené s rozestupem 13 minut z lehce odlišných úhlů při vzdálenosti 25 km. Z nich lze složit 3D anaglyf pro červenomodré brýle.


Další z možností, jak vytvořit 3D efekt, je umístit oba snímky vhodně vedle sebe, aby vznikl cross-eye obrázek. Pokud se vám podaří na něj správně zašilhat tak, aby levé oko koukalo na pravý obraz a pravé oko na ten levý, Ryugu vám uprostřed splyne ve třech rozměrech.


Svou tradiční patentovanou srovnávací grafiku vytvořila Emily Lakdawalla z Planetární společnosti. Ve zhruba stejném měřítku porovnává sotva kilometrový asteroid Ryugu s ještě menší planetkou Itokawa, kterou dříve navštívila první Hayabusa.


Navzdory zcela odlišnému tvaru mají obě tyto blízkozemní planetky podobnou strukturu povrchu s balvany dosahujícími zhruba stejných maximálních rozměrů. Zdá se však, že Ryugu postrádá hladké oblasti, kterých několik vidíme na Itokawě. Na druhou stranu to vypadá, že Ryugu si zachoval několik impaktních kráterů, které na Itokawě vidět nejsou. Sluší se také poznamenat, že Itokawa je kamenný asteroid spektrálního typu S, zatímco Ryugu se řadí mezi uhlíkaté asteroidy typu C a jejich odlišná tmavost povrchu není zohledněna.

Nyní začíná vědecká fáze, kdy se pomocí kamer a laserového výškoměru zmapuje povrch. Koncem července sonda sestoupí na 5 km, aby zopakovala měření s vyšším rozlišením. Během srpna pak z výšky 1 km zmapuje gravitační pole asteroidu, aby mohla být definitivně vybrána místa vhodná k vysazení samostatných modulů a k odběru vzorků. Máme se na co těšit : )


Images credit:
JAXA | University of Tokyo | Kochi University | Rikkyo University | Nagoya University | Chiba Institute of Technology | Meiji University | University of Aizu | AIST
Roman Tkachenko | Brian May | Emily Lakdawalla

pondělí 25. června 2018

Ryugu ze čtyřiceti kilometrů

Ze vzdálenosti zhruba 40 km zde vidíme asteroid Ryugu, vyfocený teleskopickou navigační kamerou (ONC-T) z paluby japonské vesmírné sondy Hayabusa2. Ryugu má průměr přibližně 900 metrů a na snímku zabírá zhruba 200×200 pixelů. Jeden obrazový bod tak zachycuje asi 20 m2.

Balvany různých velikostí jsou rozesety všude po povrchu. Ve skutečnosti se předpokládá, že takovéto planetky jsou celé skrz naskrz spíše hroudou balvanů než jednolitou skálou.

Nepřehlédnutelných je také několik kruhových prohlubní. Pravděpodobně se jedná o impaktní krátery - jizvy po dávných střetech s menšími tělesy. Nad největší z nich (u levého okraje) poutá pozornost obří špičatý balvan pyramidovitého tvaru. Ještě mnohem větší balvan pak vykukuje nad jižním pólem planetky (nahoře).


Tvar asteroidu už je patrný i na snímcích z širokoúhlé kamery (ONC-W1). Projektový manažer mise Hayabusa2 Yuichi Tsuda čistě pro zajímavost poukazuje na to, že v podobném tvaru na Zemi rád krystalizuje minerál kazivec (fluorit).


Ačkoli Ryugu je první asteroid tohoto tvaru, který prostřednictvím fotek vidíme zblízka, tak z radarových a fotometrických pozorování víme, že mezi blízkozemními planetkami je takto tvarovaných těles více.


Sonda Hayabusa2 zaparkuje 20 km od asteroidu Ryugu ve středu 27. června. K této příležitosti je v plánu tisková konference.

Images credit:
JAXA | University of Tokyo | Kochi University | Rikkyo University | Nagoya University | Chiba Institute of Technology | Meiji University | University of Aizu | AIST


Bonus: Úplně vespod stránky WonderousWorlds.Space jsem konečně mohl přidat další zblízka spatřený svět a rovnou jsem aktualizoval celou sekci blízkozemních asteroidů, k několika z nichž se v následujících letech chystají vlastní průzkumné sondy.

čtvrtek 21. června 2018

Ryugu a první viditelné balvany

Na snímcích ze sekvence pořízené kamerou ONC-T mezi 18. a 20. červnem začínají být na povrchu asteroidu Ryugu kromě kráterů vidět i první balvany.

V průběhu snímání se průzkumná sonda Hayabusa2 k asteroidu přiblížila z 220 na 100 km.


Největší výstupek, který je možná samostatným balvanem, je vidět u „horního“ pólu a prozrazuje se mimo jiné i světlejším odstínem (1). Menší balvany jsou pak vidět přímo na rovníku (2). V posledních třech snímcích se objevuje zajímavý útvar pyramidového tvaru (3) a také další balvany ve „spodní“ části asteroidu (4).

 

Mezi posledními dvěma snímky sekvence se navíc Ryugu pootočil o akorát vhodný úhel, takže bylo možné vytvořit 3D anaglyf pro červenomodré brýle a také cross-eye snímek, na který když správně zašilháte, spatříte asteroid Ryugu ve třech rozměrech.



Jak se sonda přibližuje, Ryugu v zorném poli jejích kamer postupně roste. Zanedlouho se snímání bude moci zaměřit přímo na konkrétní útvary.


Images credit: JAXA / UoT / KUT / RU / NU / CIT / UoA / AIST