čtvrtek 21. března 2019

LPSC2019: Bennu je aktivním asteroidem

Na to, že je Bennu s trochou nadsázky jen půlkilometrovou hroudou suti, dokázal vědce přeci jen lecčím překvapit. Objev, že tento blízkozemní asteroid pomalu nabírá na otáčkách, už jsem zde zmiňoval. Povrch asteroidu Bennu je navíc mnohem kamenitější, než se čekalo. Prostě balvany různorodých textur všude kam se podíváš! Mezi nimi se však naštěstí tu a tam vyskytují „jezírka“ jemného regolitu, která potřebuje sonda OSIRIS-REx pro pokus o odběr vzorků.


Ještě mnohem větším překvapením však je, že asteroid Bennu trousí do prostoru materiál ze svého povrchu. Tím spadá do kategorie poměrně vzácných aktivních asteroidů. Vedoucí mise OSIRIS-REx Dante Lauretta tvrdí, že se jedná o největší překvapení jeho vědecké kariéry.


    Dante Lauretta hovoří o překvapivých poznatcích o asteroidu Bennu:
     

    Globální mapa asteroidu Bennu:

    3D model asteroidu Bennu vytvořený na základě detailních snímků:
     

Images credit: NASA / Goddard / University of Arizona / Lockheed Martin

středa 20. března 2019

LPSC2019: Poznávání první primordiální planetesimály

Němý svědek zrodu Sluneční soustavy, prapůvodní planetka přežívající neměnná v chladu Kuiperova pásu po 4,5 miliardy let.. To je Ultima Thule a nové poznatky o ní z probíhající planetární konference:



Images credit: NASA / JHUAPL / SwRI
Sketches credit: James Tuttle Keane

LPSC2019: Titan

Svět z ledu tvrdého jako kámen, který omývají deště kapalného metanu, kde v husté atmosféře vanoucí větry posouvají duny organického sněhu a kde ze sopek možná na zmrzlý povrch vytéká horká voda.. To je největší Saturnův měsíc Titan a o něm pár střípků z právě probíhající planetární konference:
  • Na severním pólu Titanu bylo analyzováno 67 uhlovodíkových jezer, jejichž různé tvary se dají rozdělit do čtyř skupin poukazujících na čtyři různé mechanismy jejich vzniku.
  • Odlesky slunečního světla od uhlovodíkových jezer na Titanu ukazují, že jejich hladiny jsou většinou klidné, nicméně na největším Titanově jezeře Kraken Mare sonda Cassini detekovala  i nějaké ty vlny.
  • Tyto vlny mají výšku 1-2 cm a mohou být způsobeny různými vlivy - poryvy větru, slapovými proudy či geotermální aktivitou.
  • Kraken Mare má hloubku přes 80 metrů; jeho záliv Moray Sinus je mělčí a obsahuje 3× více etanu než vedle se rozkládající Ligeia Mare.
  • Titan má při povrchu průměrnou teplotu mezi 90 až 100 K, což umožňuje jednoduchým karbohydrátům přecházet mezi skupenstvími podobně jako voda na Zemi. Konkrétní podmínky namrzání metan-etanového deště ovlivňuje v něm rozpuštěný atmosférický dusík.
  • Laboratorní experimenty naznačují, že kapaliny v Titanových jezerech se mohou za správných podmínek oddělovat, přičemž dusíkem nasycená kapalina klesá dolů, zatímco na metan bohatá vrstva zůstává nahoře.
  • Planetární vědci také mimo jiné zkoumají dvousložkové krystalické sloučeniny, které by na Titanu zastupovaly roli pozemských minerálů.




Images credit: NASA / JPL-Caltech / Space Science Institute

pondělí 18. března 2019

LPSC2019: Tisková konference k průletu kolem Ultima Thule

Veselí členové týmu New Horizons na konferenci:

Záznam tiskové konference z LPSC2019 s novinkami o Ultima Thule:


Průlet kolem Ultima Thule s hudbou od Briana Maye z kapely Queen:

Zrychlující se rotace asteroidu Bennu

Rychlost otáčení malých těles Sluneční soustavy se v průběhu věků mění. Ovlivňovat ji mohou různé vlivy: např. posouvání materiálu na povrchu či jeho uvolňování do prostoru (sesuvy půdy, převalování balvanů či uvolňování těkavých látek), případně srážky s jinými tělesy a zejména nerovnoměrné znovuvyzařování absorbovaného slunečního záření - tzv. YORP efekt. Pochopení fungování YORP efektu má mimo jiné v popisu práce sonda OSIRIS-REx u asteroidu Bennu. Proto ještě před jejím příletem k tomuto blízkozemnímu asteroidu astronomové přesně měřili jeho 4,3 hodinovou rotační periodu pozemními observatořemi i pomocí Hubbleova kosmického teleskopu. Z pozorování vyplývá, že rotace asteroidu Bennu se zrychluje zhruba o dvě a půl milióntiny stupně denně, což by dávalo zkrácení doby jedné otočky o jednu sekundu každé století.

neděle 17. března 2019

Kosmická hrouda kamení

Asteroid Bennu má (alespoň na svém viditelném povrchu) strukturu sutě různorodých balvanů se sporadickými „jezírky“ jemnější drtě neboli regolitu. Následující snímky pořídila 25. února soustava kamer OCAMS na palubě sondy OSIRIS-REx z oběžné dráhy pouhých 1,8 km nad tímto prťavým půlkilometrovým světem. Snímek z kamery MapCam zachycuje oblast na severní polokouli asteroidu Bennu širokou přibližně 180 metrů. Dva detaily z kamery PolyCam pak podrobněji zachycují výřezy každý asi 31 metrů na šířku, přičemž největší balvany na nich dosahují zhruba velikosti vzrostlých keporkaků.



Mise OSIRIS-REx bude mít na letošní konferenci LPSC probíhající v tomto týdnu tři bloky prezentací vědy o asteroidu Bennu:
Telecon s aktuálními informacemi pro média bude v úterý 19.2. od 18:30 středoevropského času vysílat NASA TV.

Images credit: NASA / Goddard / University of Arizona

Jubilejní planetární konference

Planetární vědci z celého světa přijíždějí do Woodlands v Texasu, kde zítra začíná 50. konference měsíčních a planetárních věd.
V následujícím týdnu se tak můžeme těšit na přísun spousty nových poznatků z celé Sluneční soustavy.

Pondělí bude ve znamení vědy o Ultima Thule.

sobota 16. března 2019

Analýza aktivity asteroidu Gault

Nečekaně narostlý ohon asteroidu Gault už jsem zde zmiňoval. Asteroid Gault prodělal dvě události, při kterých se za ním vytvořila prachová vlečka - jedna v říjnu 2018 a druhá na přelomu roků 2018/2019. Z analýzy, kterou provedli astronomové z Caltechu, vyplývá, že při těchto událostech bylo uvolněno 2×107 kg a 1×106 kg materiálu. Co přesně tuto aktivitu způsobilo, není jasné, ale s největší pravděpodobností to nebyla sublimace těkavých látek. Ve hře je zásah nějakým menším asteroidem, případně vyvržení materiálu příliš rychlou rotací. Zde nicméně autoři navrhují, že prach se uvolnil při splynutí dvou složek téměř kontaktního binárního tělesa.


Image credit: ZTF / Quanzhi Ye et al.

pátek 15. března 2019

Hvězdné i vzájemné zákryty Jupiterových trojanů

Trojan (11351) Leucus, jeden z cílů připravované mise Lucy, byl nedávno zmiňován v souvislosti s jeho extrémně dlouhou rotační periodou. Zde přidávám i výpis pozorování hvězdných zákrytů tímto trojanem. Zejména 18. listopadu 2018 se podařilo zaznamenat přechod Leucuse před vzdálenou hvězdou z devíti stanovišť s rozestupy po čtyřech kilometrech. Pozorovaný tvar Leucusova stínu připomíná čtyřicetikilometrový kešu oříšek. Zblízka si jej budeme moci prohlédnout v roce 2028, až kolem bude prolétat sonda Lucy.


Zákryty trochu jiného druhu momentálně předvádí hlavní cíl sondy Lucy - binární trojan (617) Patroclus-Menoetius. Od konce roku 2017 až do poloviny roku letošního probíhá období vzájemných zákrytů obou složek této dvojplanetky. Takové zákryty pomohou upřesnit jejich vzájemnou orbitu a potažmo společnou hmotnost. Navíc také mohou něco prozradit o vlastnostech a vzhledu povrchu obou těles. Například v případě Pluta a Charonu nám jejich vzájemné zákryty poskytly základní hrubé mapy jejich povrchů, což umožnilo naplánovat průlet sondy New Horizons tak, aby pořídila snímky s vysokým rozlišením nejsvětlejší oblasti Pluta - jak dnes již víme, slavné ledovcové planiny Sputnik ve tvaru srdce. Patroclus a Menoetius jsou ovšem mnohonásobně menší tělesa - oba měří jen lehce přes 100 km a obíhají se navzájem ve vzdálenosti asi 680 km. Uvidíme, co nám o sobě svojí hrou na schovávanou prozradí. K blízkému průzkumu sondou Lucy dojde až při jejím průletu v roce 2033.


Pozornosti se ovšem dostává i dalším trojanům nesouvisejícím s misí Lucy. Hubbleův kosmický dalekohled se podíval na šest trojanů včetně dvou největších představitelů této populace - trojanů (624) Hektor a (911) Agamemnon a změřil jejich ultrafialová spektra. Ta, stejně jako spektra v jiných vlnových délkách, nevykazují žádné výrazné absorpce, které by poukazovaly na konkrétní sloučeniny na povrchu. I v UV oblasti se ale dají rozlišit dvě rozdílné populace trojanů (tzv. „červení“ a „méně červení“ trojané).

Poslední panorama od Opportunity

Než rover Opportunity loni podlehl globální prachové bouři, stihl z Údolí Vytrvalosti poslat poslední marťanské panorama:


     

     Sbohem Opportunity! | ~ Oppylogy . | ~ Oppylogy .. | ~ Oppylogy ... | ~ Oppylogy .....

     

Image credit: NASA / JPL-Caltech / Cornell / ASU

čtvrtek 14. března 2019

Hmotnost největšího bezejmenného trpaslíka

Pátá největší trpasličí planeta (225088) 2007 OR10 sice pořád ještě nemá libozvučné jméno, zato ale konečně známe její hmotnost.
Příběh této planetky se začal psát v roce 2007, když jí Megan Schwamb objevila na snímcích z observatoře Palomar.
Jedná se o výstřední, relativně velkou planetku obíhající na podobné dráze jako nejhmotnější trpasličí planeta Eris.

    Oběžné dráhy Eris a 2007 OR10 (shora a zboku):

V roce 2016 si astronomové na archivních snímcích z Hubbleova teleskopu všimli, že se u tohoto trpaslíka nachází malý souputník. Na rok 2017 tedy byla naplánována další pozorování Hubblem za účelem určení oběžné dráhy nově objeveného měsíčku, z níž posléze půjde vypočítat jejich hmotnost. Zhruba rok trvalo, než astronomové zpracovali zjištěné parametry a došli k výsledné hodnotě: Hmotnost trpasličí planety 2007 OR10 spolu s jejím měsíčkem je 1,75×1021 kg neboli 0,0003 hmotnosti Země, tedy podobně kolik má Plutův měsíc Charon.

    Planeta 2007 OR10 a její měsíc pohledem HST:
     Credit: NASA / ESA / HST / C. Kiss et al.

Měsíček je nejspíš menší než 100 km a má docela eliptickou dráhu (e~0,3). To je podobná konfigurace jako u o něco menší trpasličí planety Quaoar, která měří zhruba 1110 km a obíhá ji malý měsíček Weywot. Ohledně přesných rozměrů samotné trpasličí planety 2007 OR10 však stále panuje nejistota ovlivněná zejména neznámou orientací její rotační osy. Průměr planetky může být od 1150 km, pokud k nám směřuje svým pólem, do 1530 km, je-li k nám natočena svým rovníkem. Potřebovali bychom pozorovat nějakou vhodnou okultaci, která by nám rozměry lépe upřesnila. Od nich se pochopitelně odvíjí hustota planetky, která by nám lecos napověděla o jejím vnitřním složení. Tak jako tak ale 2007 OR10 patří mezi největší trpasličí planety a opravdu by si konečně zasloužila dostat pořádné jméno : )

    Velikosti hlavních trpasličích planet ve vzájemném měřítku. Největší Pluto měří 2377 km. Pro 2007 OR10 uvažuji průměrnou hodnotu 1300 km:

    Následující grafika znázorňuje i střední vzdálenost od Slunce a přibližný sklon oběžných drah těchto trpaslíků:

The mass and density of the dwarf planet (225088) 2007 OR10