pondělí 24. září 2018

Hop!


První pohyblivý modul v historii přistál a poposkočil na asteroidu. Zařízení MINERVA-II-1 se v pátek 21. září oddělilo od mateřské sondy Hayabusa2 a padesát metrů nad asteroidem Ryugu uvolnilo dva samostatné moduly Rover-1A a Rover-1B. Oba robůtci nyní autonomně hopsají po povrchu tohoto bizarního malého světa a sbírají vědecká data.

Images credit: JAXA

neděle 16. září 2018

Aktivita komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko

Tým autorů v čele se Soniou Fornasier z Pařížské univerzity představuje studii souvislostí mezi povrchovou morfologií, vnitřním složením a aktivitou komety 67P, kterou v letech 2014-2016 zblízka zkoumala evropská sonda Rosetta.


Výtrysky emanují nejen z odkrytých útesů, ale také z hladkých oblastí pokrytých jemným prachem, dále z prasklin v povrchu a z kruhových děr a i z okolí povrchových nerovností, které vrhají stíny, kde zpětně kondenzují uvolněné těkavé látky, jež při osvětlení Sluncem opět sublimují. Tyto měnící se světelné podmínky kontinuálně přispívají k aktivitě komety drobnými výtrysky, které nejsou vázány na konkrétní typ terénu. Většina ostatních výtrysků se nachází poblíž rozhraní různých morfologických regionů komety. Některé výtrysky jsou dlouhotrvající, některé naopak extrémně krátké (v řádu minut). Při větším výtrysku, který s sebou zároveň odnáší kometární prach, mohou být uvolněny přes dvě tuny materiálu.

    Credit: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA

Kometa má denní cyklus s koloběhem ledu. Z osvětlených oblastí sublimuje led, který zůstává v okolí komety a znovu se usazuje na noční straně a v zastíněných místech, aby se při dalším osvícení znovu uvolnil.
    

sobota 15. září 2018

Ledovec odplouvá

Gigantický ledovec A68, který se loni odlomil od Antarktidy pomalu začíná odplouvat na volný oceán.


Image credit: Copernicus Sentinel data (2017–18), processed by Swansea University - A. Luckman

Osamostatnění obřího ledovce

čtvrtek 13. září 2018

Pohledy z patnáctého perijova

Po dalším měsíci a půl družice Juno sedmého září již popatnácté prolétla nejnižším bodem své dráhy kolem Jupiteru - perijovem 15. Kromě magnetometru, radiometrů a dalších vědeckých přístrojů stále dobře fungovala i kamera JunoCam určená pro zapojení veřejnosti do této neotřelé mise ke králi planet.

    Sekvence snímků z perijovu 15Credit: NASA / SwRI / MSSS / Brian Swift / Seán Doran © CC NC SA

    Tři snímky z perijovu 15 #I #II #III | Credit: NASA / JPL / SwRI / MSSS / Gerald Eichstädt © PUBLIC DOMAIN

Další různě zpracované obrázky z perijovu 15 najdete v oficiální galerii JunoCam nebo na fóru UnmannedSpaceflight.

středa 12. září 2018

Stín sokola

Sonda Hayabusa2 (hayabusa znamená v japonštině sokol) měla na 11. a 12. září naplánován cvičný sestup k povrchu asteroidu Ryugu. Měla se přiblížit na méně než 40 m nad místo zvolené pro odběr vzorků, ale už zhruba ve výšce 600 m autonomní systém sondy přibližování zastavil a počal znovu stoupat. Jako pravděpodobná příčina automatického přerušení manévru se udává ztráta výstupu z laserového výškoměru z důvodu nízké odrazivosti povrchu asteroidu Ryugu.

Snímky z širokoúhlé kamery ONC-W1 byly v průběhu sestupu zveřejňovány v reálném čase. Jak se sonda blížila k povrchu se Sluncem „v zádech“, začal být v sub-solárním bodě viditelný její stín:


Mezitím pro pokochání Roman Tkachenko z dostupných snímků a topografických dat vytvořil tuto 3D vizualizaci:

    

čtvrtek 6. září 2018

Nesouměrné pole Jupiterovo

Sonda Juno zaměřená na studium Jupiterovy vnitřní struktury a jeho magnetického pole odhalila třetí magnetický pól poblíž rovníku této obří planety. 

Jižní magnetický pól Jupiteru má pěkně rovnoměrně uspořádané siločáry (b), jak to známe u dipólového magnetického pole planety Země. Siločáry kolem severního pólu Jupiteru však mají mnohem chaotičtější strukturu (a) a přesná poloha magnetického severu tak není zcela jednoznačná. Nyní v měřeních sondy Juno vědci objevili další oblast, kde se magnetické siločáry sbíhají (c) - třetí magnetický pól Jupiteru poblíž jeho rovníku!


Magnetické pole největší planety Sluneční soustavy je obrovská komplexní struktura s fascinující dynamikou a nepředstavitelnou intenzitou. Družice Juno se zítra (7.9.) již popatnácté ponoří do hlubin Jupiterovy magnetosféry jen pár tisíc kilometrů nad viditelnou oblačností tohoto plynného obra, aby nasbírala další data na cestě k pochopení tamních procesů a odkrytí nových nečekaných objevů.



Jupiter’s Magnetic Field Has Weird Structure
A complex dynamo inferred from the hemispheric dichotomy of Jupiter’s magnetic field

 - JUNO MISSION -

neděle 2. září 2018

Pozorování Ultima Thule

Vzdálená planetka 2014 MU69 v Kuiperově pásu přezdívaná Ultima Thule se na Nový rok 2019 dočká návštěvy v podobě sondy New Horizons, která již nyní ze vzdálenosti 170 miliónů kilometrů dokázala svůj cíl zaznamenat:

    Credit: NASA / JHUAPL / SwRI

V rámci příprav na průlet sondy kolem Ultimy proběhla v srpnu i pozorování ze Země. Astronomové vyrazili do Senegalu ulovit stín planetky, která zrovna zakrývala vzdálenou hvězdu. Pozorování hvězdného zákrytu prý bylo úspěšné a na vyhodnocení dat se nyní pracuje.

    Credit: Tomas Munita for The New York TimesAiming for the Stars, and a Chunk of Rock, in Senegal

Pro správnou předpověď zákrytu i pro vhodné navedení sondy na průlet je potřeba přesně znát polohu planetky a její oběžnou dráhu kolem Slunce:

Jedním z důvodů pozorování zákrytů je snaha v okolí Ultimy včas objevit případné měsíčky, prach či prstence, které by mohly sondu prolétající ve vysoké rychlosti ohrozit:

Ačkoli blízký průlet kolem Ultimy není jediným úkolem sondy při její prodloužené misi, rozhodně se k němu vztahuje nejvíce očekávání: